X-Men: Poslední vzdor

Ratner není Singer a to by nebyla až tak velká vada na kráse, kdyby neplatilo, že Singer = X-men. Mladý režisér vetknul sérii X-men natolik vlastní styl, že Ratner prostě nemá kudy. Akční sekvence sice dokáže stejně efektně jako předchůdce, dobře si poradí i s dynamikou a napětím (film opravdu svižně plyne), udrží i slušnou porci chemie mezi hlavními postavami. Ale. Kreativní přístup k věci mu chybí, nové postavy jsou bezkrevné, povrchní, jakékoli hlubší dialogy vyznívají v Ratnerově rutinérském podání náhle křečovitě a nedůvěryhodně. Přibylo i klišé a nadbytečného patosu, který nahrazuje poctivou práci s nosnou myšlenkou, v níž byl Singer mistrem nad mistry. X-men sice nebyli nikdy velkými filozofy, ale hloubku a propracovanost jim upírat nešlo. Díl číslo tři má energii, dobré momenty i charakteristické rysy předchozích dílů, ale singerovskou bravuru a pečlivost Ratner imitovat nedokáže. Proč jen nemohl Bryan ještě jeden díl počkat? Poslední vzdor mohl být vrcholem, takhle zůstává jen dobrým komiksákem. ***1/2 (29.05.2006)

Na začátek bych měl předeslat, že tento komentář se mi píše bez vyzrazování důležitých dějových zvratů velmi těžko, ale snad to nějak půjde...Kdekdo to čekal, přesto jsem s nadějí věřil, že z "X-Men 3" v rukách Bretta Ratnera nevznikne špatný film. On vlastně vyloženě špatný není, bohužel z něj čiší průměrnost na všechny strany, což je po prvních dílech Bryana Singera smutné zjištění. Tomuto srovnání se prostě nejde vyhnout...Ale vpřed k filmu samotnému. Scénář není zlý, obsahuje stabilní kostru, která se měla obalit výraznou filmovou svalovinou a mohl tak vzniknout nejlepší díl série. Ten potenciál tu je - bohužel ho nový režisér využil sotva z poloviny. Nechám stranou úvahy o tom, jak moc se posunula charakteristika jednotlivých mutantů, přejdu rovnou k tomu, v čem měl být "X-Men: The Last Stand" podle slov samotného Ratnera nejsilnější - v emocích a akci. I tady se, přes bombastičnost některých scén, nezbavíte dojmu, že tohle jste už někde viděli. Ratner skutečně opisuje, originalita mu není blízká - vzpomenete si na "Pána prstenů" (Phoenix během svého běsnění silně připomíná Galadriel odolávající pokušení) a samotný "velkolepý" závěr působí jako mladší bratranec finále "Matrix Revolutions"...Naštěstí i tady pořád platí, že série X-Men se vždy mohla opřít o výborné herce (především mužské osazenstvo). Právě oni táhnou film v jeho nejslabších chvilkách a i ta nejbanálnější klišé vyznívají z jejich úst jakžtakž přijatelně. Tím se oklikou dostávám k druhé veličině, která měla "Poslední vzdor" zdobit, totiž k emocím. Nejde vyloženě generalizovat, dvě tři scény mi dokonce vehnaly slzy do očí - na druhou stranu ovšem milionkrát omleté alergizující věty nejde přeslechnout. Podle mého si Brett Ratner pod sebou podřízl větev ještě jednou výraznou chybou - když natočíte film, jehož suverénně nejsilnější a emocionálně nejpůsobivější scénu nabídnete divákovi už v polovině filmu, máte problém. Je pak nesmírně těžké alespoň udržet úroveň až do konce, což se Ratnerovi bohužel nepodařilo. Tento vrchol filmu tak přichází příliš brzy a vše po něm působí trochu mdle. Jedná se totiž o scénu, v níž zemře jedna z důležitých postav - což byl další z taháků "Posledního vzdoru". Nutno uznat, že likvidace několika hrdinů je jedním z velkých pozitiv třetího dílu...Konečně posledním esem v rukávu se ukázala být Famke Janssen, na kterou jen tak nezapomenete... Co říct závěrem? "X-Men: Poslední vzdor" jsou oproti prvním dvěma dílům jasným zklamáním. Teď, necelý den po zhlédnutí, je to zklamání čím dál větší. Neodpustím Bryanu Singerovi, že své dílo nechal napospas průměrnému řemeslníkovi, kterému se mutantí ságu málem podařilo pohřbít. A já jsem tak doufal...P.S.: Tentokrát vřele nedoporučuji setrvat v sále/ u obrazovky až do konce závěrečných titulků, ušetříte si tím znechucené odplivnutí a pár sprostých slov. (03.07.2006)

Ve "velkolepém" finále Ratner podkopává vše, co Singer v předchozích dvou dílech tak pečlivě budoval. Některé postavy doslova smazává (Profesor X, Scott, Mystique), některé násilně a s ohledem na předešlé nesmyslně vrací a mění (Jean) a některé hrubě nevyužívá (Warren, Rogue). Pak k tomu přidejme několik nelogičností (banální osvobození Mystique, postava Josefa Sommera je jednou prezident, podruhé ministr) a uměle napasovaných dílčích zápletek (večerní bruslovačka Bobbyho a Kitty a následný odchod Rogue ze školy, dvojí konfrontace Logana a Jean) a megapaskvil je na světě. Každopádně je vidět, co si po Budoucí minulosti Singer o tomhle Ratnerově veledíle myslí. (13.06.2015)

Podceňovaná comicsovka, která se povedla mnohem víc, než jak by se dalo z pověsti Bretta Ratnera vytušit. Jistě, některé dějové zvraty jsou příliš uspěchané a pár psychologických momentů by si zasloužilo hlubší prokreslení, ale po technické stránce jde i po letech o špičkový blockbuster, rozmáchlejší víc než Thor se Singerovým Supermanem dohromady a ve zlomových pasážích (vlastně všechny scény s Jean Grey) vyloženě strhující. Po Wolverinových soĺovkách dvojnásob cenná popcornovka. (22.11.2013)

Ratnerův přístup (pro celou rodinu) se opravdu do X nehodí, stejně tak tempo, jakým příběh vypráví. Na vině jsou i sami scénáristé, viz. to, že postavy umírají naprosto bezúčelně. Snad Singer zvolil dobře, když odešel točit Supermana, každopádně má u mě velký vroubek (a jestli potkám Ratnera, ať radši zdrhá). (25.05.2006)