Černá Dahlia

Nemůžu se ubránit srovnání s jiným postžánrovým Noir filmem - Čínskou čtvrtí. Zatímco Čínská čtvrť ve své době sklízela ovace, Black Dahlia se stala terčem kritiků a do naších luhů a hájí radši ani nebyla producenty uvedena. Jednoznačně ale musím říct, že je to velká chyba!!! Hartnett sice není takový cynický drsňák, jako byl Nicholson, na druhou stranu mu to ani scénář a typ hrdiny nedávají za úkol. Hartnett je holt lamač ženských sdrcí, což řekněme si na rovinu - Nicholson není a nikdy nebyl a do postele s ním tedy mohla vlézt tak maximálně unylá Faye Dunawayová. To Scarlett nebo dokonce tentokrát i Hilary!!!, to už je jiné kafe. V čem má ale Dahlia jasně navrch je atmosféra filmu. De Palmovy se pomocí hědého hávu a klasické noir šablony podařilo zachytit úžasně vystylovanou podívanou, které podle mě třeba i takové Sin city strká do kapsy. Polanského počin sice nebyl špatný, ale v tomto srovnání jednoznačně zaostává. Bohužel nečekaným nežádoucím efektem De Palmovy skvělé atmosferické podívané se stala už mnohokrát zmiňovaná plochost postav, které holt kvalit Čínské čtvrti nedosahují. Na obhajobu Dahlie ale zase musím podotknout, že oproti Čínské čtvrti disponuje mnohem silnějším a pro diváka přitažlivějším námětem. Přeci jen, Hartnett vyšetřující jednu z nejbrutálnějších vražd v dějinách Ameriky zní líp, než Nicholson vyšetřující špinavé praktiky ve vodárně. Suma sumárum, De Palmova Dahlia pro mě z přímého souboje vychází přece jen o něco lépe než starší, seč kritiky ověnčený film Romana Polanského a **** si rozhodně zaslouží. A za co ta pátá? Za kříšení mého oblíbeného žánru v této pro něj tak nepříznivé době. (Já chci další!!!!;) (18.02.2007)

James Ellroy je klasik a jím dodaná látka snad nemůže ani zklamat, zvlášť pokud režíruje Brian DePalma. Uznávám, že jsem měl chvílemi pocit, že tahle odkazy sršící a mnohým holt vzdávající noirová hříčka by lépe vynikla pod taktovkou Martina Scorseseho. Na druhou stranu, DePalmova osobitá režie (fetiš, násilí, steady-cam) tomu dává trochu jiný šmrnc, možná méně vybroušený, ale zase hravější a zábavnější, který se nebojí jít až na dřeň všech žánrových klišé, aby z nich následně cedil silné chvilky, jako je scéna na schodech či závěrečné rozhřešení. Nejsem znalec noirové školy, ale těch pár snímků, co jsem viděl, mám moc rád. Proto mě DePalmova pocta navýsost potěšila. Už to sice není ten starý provokatér, ale uvědomělý filmař s výrazně čitelným rukopisem stále ano. (25.01.2009)

Zdá sa, že príbeh o brutálnej vražde Betty Short bol použitý len ako zámienka na zvýšenie záujmu tak o knihu, ako aj o film. Elisabeth Short pôsobí len ako medzihra a jediné, čím tvorcovia šokovali boli pôvodné zábery z pitvy. Akcia filmu v podstate neexistuje a všetko končí v nejakom cigaretovom opate pri jazzovej hudbe. Najväčším pozitívom filmu je tak Harnettovo šťastie, že si vďaka natáčaniu na 2 roky narazil Scarlett Johansson. Divák ale z toho nemá nič. (26.01.2023)

Tohle neni jednoduchy film. Ani svym dejem, ani k ohodnoceni. Ambicioznost se setkava s nedotazenym scenarem a to bohuzel fatalne. Nicmene sceny samotne jsou zvladle mistrovsky. Je jich tu nekolik z nichz se mi zatajil dech tak jako uz dlouho ne. Ackloli tedy hodne prekombinovane, zaroven velmi, velmi dobre koukatelne, zabane a tajemne. (05.03.2007)

K některým filmům Briana De Palmy nelze přistupovat jako k filmovým příběhům. Naopak jsou filmovými zážitky experimentujícími s rolí a očekáváním diváka. Dokládá to i jeho poslední film. Vychází z knihy o reálném případu nevyřešené sadistické vraždy, která šokovala a zároveň uchvátila Ameriku konce 40. let. Případ je zde pouze vedlejším motivem v noirovém spletenci vztahů okolo dvou detektivů posedlých jeho vyřešením. Jejich bezmoc a zoufalství umocňuje fakt, že jsou pouze náhodnými aktéry ve fiktivním vyřešení případu. (15.09.2008)