Temný obraz

Jsem příliš paranoidní na to, abych dokázal sledovat film, ve kterém je paranoidní někdo jiný. Nicméně kreslený junior Downey mne hodně bavil, ale to ostatní mne zlehka míjelo. Možná, kdybych se na film lépe připravil nitrožilně či nitronosně, tak bych si z něj něco odnesl, ale takhle to pro mne byla jen průměrná podívaná s herci, kteří se nechali rozložit na pixely a znovu složit v dvojrozměrném prostoru. (24.02.2015)

Velmi zajímavé zpracování, které se jim, ale vůbec nepodařilo. Dále hodně zajímavý experiment a sázka do loterie jestli to vyjde. A mne se zdá velké zklamání. Animace je spíš komická, než paranormální. Na to jaké to mělo obsazení, tak taky žádná sláva, plus dlouhé kecání mezi jednotlivými scénami k tomu taky nepřidalo. Příběh jsem, ale nakonec pojal pozitivně, tak za to jsem udělil alespoň tři ***. (01.06.2011)

Další povedená adaptace knihy od P. K. Dicka. Tato je však velice odlišná. Ať už to je tím, že se jedná o autobigrafickou knihu o závislosti nebo originální animací, která se mi až tolik nelíbila, ale musel jsem uznat, že v tomto případě se opravdu k danému tématu hodila. Nevím, jestli je možné hodnotit herecké výkony, ale co se týká dialogů, tak jsem si to maximálně užil... (26.03.2007)

Film od první scény perfektně buduje atmosféru naprosté paranoie a magorství způsobené tím, že asi všichni hlavní hrdinové jsou feťáci. Hlavně Robert Downey exceluje a Woody Harrelson ho skvěle doplňuje. Chudák Keanu Reeves hraje až druhé housle. Zápletka je hrozně zajímavá a rozehrává velké množství pozoruhodných témat, tak jak už to Philip K. Dick dělává. První polovina filmu je velmi našláplá a vtipná, skoro jako nějaká huličská komedie, druhá je vážnější, přemýšlivější a psychedeličtější, což ale také odsouvá příběh na druhou kolej, a tak až v poslední čtvrthodině přijde vytoužené masivní vysvětlování. Perfektní film, za který by se Philip K. Dick nemusel stydět. Určitě se na to zase někdy podívám. 90% (25.08.2009)

Dickova předloha, které se Linklater úctyhodně držel, je přece jen jiná než většina jeho ostatních děl. Ta hrozná spousta feťáckých replik ve filmu působí víceméně jako vata, zatímco v knížce mají tyto zdánlivě bezduché řeči přece jen lepší vtip a drive a k tomu dost dobře vyvažují to hlavní, o čem celý příběh je. Totiž že Arctorova / Fredova pravá hemisféra velmi postupně a nenápadně otáčí díky látce S skóre. Linklater se ovšem coby specialista na ukecanost zaměřil trochu zbytečně právě na ni a ve filmu se pak ztrácí krom pár podstatných informací i ona nejistota ze své vlastní identity a špehování sebe sama působí skoro až jako ne příliš podstatná část příběhu. Nejlepší pasáž knihy, kdy se Fred / Arctor / Bruce dostane do Nové cesty, pak ve filmu chybí úplně, protože už na ni nezbyl kvůli předchozí doslovnosti čas. Přesto 75%. (21.11.2010)