Temný obraz

Jsem příliš paranoidní na to, abych dokázal sledovat film, ve kterém je paranoidní někdo jiný. Nicméně kreslený junior Downey mne hodně bavil, ale to ostatní mne zlehka míjelo. Možná, kdybych se na film lépe připravil nitrožilně či nitronosně, tak bych si z něj něco odnesl, ale takhle to pro mne byla jen průměrná podívaná s herci, kteří se nechali rozložit na pixely a znovu složit v dvojrozměrném prostoru. (24.02.2015)

Uznávám kvalitní provedení několika dílčích nápadů, z nichž mě nejvíc upoutal alternativní animovaný vzhled jakési internetové databázy i s pohyblivými video položkami. Nebo pak i záběry se sledováním dění na několika obrazovkách z různých úhlů pohledů najednou (horší už bylo, co se někdy na těch obrazovkách odehrávalo, ale budiž :o)). Jinak mě tento pseudoanimovaný náhled do duše mladých jedinců notoricky závislých na drogách většinou nebavilo sledovat, nekonvenční vizuální styl se mi vzhledem k monotónnosti brzy okoukal. Přestože jde o závažné téma současnosti, zpracování ve mně nevyvolalo žádné silné emoce, dýchaly na mě z toho pouze nesympatická pachuť a odosobněný chlad... a nevím, nakolik to zkreslily přidané animační efekty, ale taktéž většina hereckých výkonů mi připadala podobně nezáživná, snad jedině Robert Downey mladší občas dokázal dát do svého hereckého projevu i jistý styl, kterým tu obskurní zfetovanou nudu lehce rozvířil. Rozvláčný děj-neděj, byť s několika zajímavými krátkými politickými vsuvkami, se mi příliš táhl, dojmy mi částečně zvedl až poeticky barevný závěr, jinak to byl pro mě zase jednou film „MmM“, tedy mimo mě. [45%] (20.11.2023)

Pôsobivý experiment s rotoskopickou animáciou, ktorý sa pohráva s nejasným podaním jednoduchého, ale prostredníctvom postáv a ich vzájomných interakcií bravúrne nečitateľne posplietaného žánrového príbehu, ktorý paradoxne nie je ukotvený vo všadeprítomnej science fiction štruktúre a prvkoch, ale sondou do prostredia narkomanov a policajtov, absurdne mrazivo hyperbolizovanej paranoje a nedôvery v obkolesení veľkého brata a záhadných, podvratných tajných organizáciách, tvoriacich podivnú živú štruktúru jedného gigantického, všeovládajúceho labyrintu, v ktorom si nikto nemôže byť istý ničím a nikým. Na rozšifrovanie musí divák použiť všetky svoje zmysly. Film náročný ako pre samotných tvorcov, tak spätne v pamäti rekonštruujúc i pre diváka. A toto natočil Linklater po Before Sunset a divnej športovej komédii, ktorú som radšej nevidel. Ak hľadáte nevšedné, až postmoderné dielo na hlbšiu analýzu, práve sa naň pozeráte. Niekedy sa k tomuto kúsku, čiastočne vychádzajúcom z Dickovho života musím vrátiť. 85% (19.09.2014)

Dickova předloha, které se Linklater úctyhodně držel, je přece jen jiná než většina jeho ostatních děl. Ta hrozná spousta feťáckých replik ve filmu působí víceméně jako vata, zatímco v knížce mají tyto zdánlivě bezduché řeči přece jen lepší vtip a drive a k tomu dost dobře vyvažují to hlavní, o čem celý příběh je. Totiž že Arctorova / Fredova pravá hemisféra velmi postupně a nenápadně otáčí díky látce S skóre. Linklater se ovšem coby specialista na ukecanost zaměřil trochu zbytečně právě na ni a ve filmu se pak ztrácí krom pár podstatných informací i ona nejistota ze své vlastní identity a špehování sebe sama působí skoro až jako ne příliš podstatná část příběhu. Nejlepší pasáž knihy, kdy se Fred / Arctor / Bruce dostane do Nové cesty, pak ve filmu chybí úplně, protože už na ni nezbyl kvůli předchozí doslovnosti čas. Přesto 75%. (21.11.2010)

Tvorbu P.K. Dicka mám rád, jeho adaptácie tiež, aj keď sú s ich predlohami spojené vačšinou len ústrednou zápletkou. A scanner darkly som nečítal, čo je chyba, pretože z filmu som žiadne posolstvo alebo zrozumitelný dej nevyčítal. Myslel som, že vo finále prijde niečo špeciálne, film ale zrazu skončil a ja som nevedel, čo si mám o ňom myslieť. Treba ale kvitovať originálny vizuál a (že vraj) vernosť predlohe. VIDENÉ ZNOVA A PREČÍTANÉ: Hodnotenie sa tým pochopiteľne zvyšuje, ako adaptácia je to super. (07.07.2007)