Kim Novaková se v Genezaretském jezeře nikdy nekoupala

První hodinu velice příjemný vzpomínkový snímek (svým způsobem prequel k Na zlatém jezeře, zbývajících třicet minut únavné rozebírání jisté události, na kterou jsme připravováni příliš dlouho, takže ztrácí na zajímavosti a nevyvolává ty správné emoce. V některých směrech mi to připomnělo vizuálně méně vypiplané, ale po vypravěčské stránce poctivější Stůj při mně. 65% (24.09.2008)

Hm, tenhle malý, krásný filmek mě vrátil o nějakých 13, 14 let zpět - doba dospívání, chlapeckých her a letních prázdnin. Není špatné takhle zavzpomínat. Obzvlášť když asi každý kluk měl svojí platonickou Kim Novak. Já na tu svou vzpomínám dodnes, tyhle krásky tu byly, jsou a budou i pro příští generace - jako inspirace, můzy, nebo jen lechtivý sen. Kim Novak po shlédnutí tohoto dílka zas jednou vstoupila do mého snového života, přál bych si, aby to nebylo zdaleka naposled. 8/10 (18.10.2008)

"Rakovina, šukat, smrt, láska" . . . Ano, "mohlo to být takový superléto", strávené ve staré chatě "Genezaret" u jezera, které jako by zůstalo zachováno od dob Ráje... Mohly to být poslední pohodové prázdniny dvou dorůstajících kamarádů a staršího už dosti protřelého bratra jednoho z nich... Leč do jejich životů osudově zasáhla "bez varování jako anděl z nebe" krásná učitelka Ewa a její zálet se starším z bratrů... "Člověk míní a Bůh mění", praví mladý Erik jako jednu ze svých oblíbených >pubertálních< frází, pochycených od otce, aniž by si uvědomoval, jak hlubokou má >pravdu< - byť nakonec se celý smysl slov obrátí a člověk sám na Boha si zahraje... . . . A tenhle film je takový malý úžasný příběh, film o vzpomínání na událost kdysi dávno před čtyřiceti lety, která ovlivnila životy všech protagonistů - a vlastně nakonec pak tak nějak fatálně v nejlepším možném rozřešení, i když za cenu smrti jednoho z nich... A tak - i když nakonec ani v závěru filmu není tak zcela jasné, kdo tenkrát doopravdy zabil toho debila "Kanóna" Beru Albertssona, surového a stupidního snoubence Ewy - ve snech žáků puberťáků jakési blonďaté bohyně, idealizované převtělení herečky K.N. - není to vlastně vůbec důležité. Stejně tak jako jestli ono kluky oblíbené "SupePríma" je v jejich slovních hrách jedno slovo nebo dvě... . . . Pravda zůstává jen jedna. Erikovi po těch letech zbylo už jen to tajemství, jen vzpomínky na krátké ale zásadní přátelství, na nepřekonatelnou bratrskou soudržnost, na předčasné dospění a na první velkou, byť platonickou lásku, odbytou masturbací při šmírování za oknem. A taky smíření se se sebou, se svým svědomím a vědomím o zločinu, který asi se však musel stát a kterým nejspíš byly zachráněny životy jiné... . . . Přes svůj složitý název je tohle dílko pomalu plynoucí a svým způsobem jednoduchý, leč dle výtečné předlohy perfektně civilně odehraný a mistrovsky natočený skvělý film, s podivuhodnou atmosférou plnou nenápadných symbolů a tajemství, s nostalgickou atmosférou ztraceného mládí a smíření se s životem. A ta jednoduchost je síla a krása, vlastně možná víc, než nějaká velkolepá gesta. V životě i ve filmu! - - - - - (Poprvé viděno 16.11.2008 na dvd, komentář zde jako šestnáctý - 16.11.2008) (16.11.2008)

Vlastně nejde vůbec o Kim Novakovou. Otázka je totiž taková, jestli vůbec nějaká taková Kim Novaková je. Tenhle film totiž vypráví hlavně o klucích, co sní své sny a touhy. A v takových dětských snech a touhách má každý kluk místo pro tu svojí Kim Novakovou. A o tom tenhle film vlastně je. Hlubší vyprávění to nemá, ale nechá se na to hezky koukat. Celé to vlastně až do konci vyplyne tak, že si člověk zavzpomíná i na to svoje dětství a je mu po shlédnutí docela fajn. (15.08.2013)

Úžasně křehký příběh, který mi svým způsobem připomínal Kingovo Stůj při mně a jiné bravurní snímky o přátelství. Výborně vylíčené charaktery, opravdu skvostná kamera a scénář, který netlačí na pilu a zvolna naslouchá jednomu zvláštnímu letnímu dobrodružství. Severní kinematografii našimi rutinními příběhy se asi nikdy nebudeme moci ani přiblížit. (02.03.2009)