Reklama

Reklama

VOD (1)

Strhující souboj o korunu krále Formule 1... Velkolepý snímek Grand Prix bývá označován za jeden z nejlepších filmů ze závodního prostředí. Velkou oblibu si získal zejména díky jedinečnému pohledu do historie zákulisí Formule 1, královské disciplíny automobilového sportu. Režisér John Frankenheimer natáčel záběry pro svůj film během skutečných závodů, a proto se ve filmu objevuje spousta dobových detailů včetně tehdejších závodních hvězd a profilů evropských tratí. Rychlý střih a ohromující závodní scény včetně záběrů z vrtulníku představují strhující zážitek, za což byl snímek odměněn třemi Oscary v technických kategoriích za nejlepší střih, mix a střih zvuku. Příběh snímku zachycuje nelítostný souboj čtyř fiktivních jezdců, kteří jsou ve své touze po vítězství v Mistrovství světa ochotní jezdit na hranici svých možností a čelit riziku osudové havárie. Nesmiřitelná rivalita se navíc odráží v jejich neuspořádaných osobních vztazích. Hvězdnému mezinárodnímu hereckému obsazení vévodí Yves Montand a James Garner. (Česká televize)

(více)

Recenze (124)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Jednotlivé závody sú skvostne nakrútené. Aj skvostne zostrihané a majú v sebe tak potrebný adrenalín. Grand Prix sa sústredí hneď na štyroch pretekárov a navyše aj na ich súkromný život, čo mi pripadalo akosi príliš. Samozrejme paralely medzi ich prístupom k životu, závodeniu a ženám sú dobre vymyslené a napísané. Možno by ale stačili dvaja aj so svojimi ľúbostnými avantírami a maly by sme tu film do dvoch hodín, čo by zrejme bohate stačilo. Tým pádom sa Grand Prix zaraďuje do sorty inak divácky veľmi príťažlivých filmov, ktoré si už nikdy nepozriem, tie takmer tri hodiny su skrátka moc. Je neuveriteľné, ako vyzeral kokpit a celková bezpečnosť závodníkov oproti dnešku, dá sa to prirovnať k dobovej výstroji hokejových brankárov. Inak ak je k dispozícii verzia, kde sú čisto len závody bez toho zvyšku, tak kupujem BD a tú si budem určite raz do roka s veľkou radosťou púšťať. 70% ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

John Frankenheimer zde ukazuje především režisérské mistrovství, které je prezentováno střihem, dvěma záběry nebo i více záběry v jednom okně a skvělou prací se zvukem. Jasně, to není jen jeho vina, ale měl vizi, která je z toho patrná - ukázat rychlost a její krásu stejně jako zhoubnost. A to se podařilo. Závodní scény jsou i po půl století úchvatné. ()

Reklama

MrPierc 

všechny recenze uživatele

Staré formule mě vždy lákaly. Větší riziko, větší ukázka řidičského umění. Gladiátoři v autech, kteří riskují své životy, aby byli ještě rychlejší než ten druhý. Každý z nich ví, že může umřít a přesto chtějí stanout na výherním stupni slávy. Jenže chvilková sláva nestojí za jakýkoliv lidský život. Při závodech tu je ostrá, čistá kamera a výborný syrový zvuk motorů. Jakmile se ale film přesune mimo dráhu, tak začne nudit. Lásky pilotů Formule 1 neudrží stejné vražedné tempo jako na okruhu. Někdy příliš romantická hudba a někdy pocit, že jde spíše o romantický film než o závodní drama. Ale určitě to stálo za sledování. Le Mans (1971) pro mě zůstává stále králem v tomto sportovním žánru. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

To byla krásná doba, když do vozů F1 usedali piloti s vědomím, že vyhraje ten nejrychlejší blázen a ne ten, do jehož monopostu bylo zabudováno nejvíc elektronických vychytávek. Já mám tedy příliš málo sebevražedných sklonů na to, abych pociťoval touhu prakticky si vyzkoušet rychlost uhoření v monopostu, ale z bezpečí stabilně usazeného křesla jsem si vychutnal adrenalin na trati, zvědavě jsem si prošel depo a ani nakouknutí do osobního života pilotů nebylo zcela od věci. Tři filmové hodiny obvykle převyšují schopnost mého soustředění, ale Frankenheimer svědomitě sešlápl plynový pedál k podlaze a k podřazování se odhodlal jen ve velmi ostrých zatáčkách, takže mi Grand Prix profrčelo před očima rychleji než kterýkoli zásadní díl libovolné mexické telenovely. ()

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv nejsem žádným velkým fanouškem automobilových závodů, tak jako kluk jsem s tátou chodíval na závody na Masarykův okruh, zažil jsem ještě i ten starý, kde se motorky a auta proháněla  de facto po normální silnici mezi domy, tedy něco jako Velká cena Monaka, kterou Frankenheimerův opus začíná.   Filmově je  Grand Prix zejména opulentní oslavou závodů F1 s naprosto nadčasovou vizuální stránkou, kde máte občas pocit, že s těmi závodníky jste přímo na dráze.. Na velkém plátně by vyniklo jistě mnohem víc. S karamboly, kterých na diváka číhá víc než dost si pak  tvůrci asi vyhráli nejvíc a jejich působivost zkrátka bere dech. Čili už jen po formální stránce jde o výjimečné dílo, to by mi ovšem u podobného tématu k absolutoriu nestačilo a tak jsem uvítal zejména výborně poskládaný příběh čtyř hlavních protagonistů, špičkových jezdců, kteří ač každý jiného naturelu, se po nastoupení do kokpitu stávali jednou a touž osobou, která před sebou vidí jen závodní dráhu a  vyhlíží jen cílový praporek.   Do jejich života mimo dráhu pak vstupují ženy  a právě ta vztahová linie s nimi či jen trochu jiná závodní dráha mne tu bavila snad ještě  i o trochu víc než všechno to okouzlení rychlostí plné adrenalinu ( a testosteronu). Ať už to byla velmi přitažlivá novinářka Louise, "netančím, nekouřím, nepiju"  Lisa, lehce labilní  a krásná manželka  Pat, tak ale i chladná Stoddardova matka či vypočítavá Sartiho manželka.   A byť není prostředí kolem závodů vybarveno pastelkami, tak tam jistý morální vykalkulovaný ideál pochopitelně prosáknul. Ferrari a černý prapor...ehm.  Na druhou stranu, ta kola se tu točila o něčem jiném.  5,4,3,2,1, START!! ()

Galerie (116)

Zajímavosti (37)

  • Commendattore Agostino Manetti (Adolfo Celi) má představovat postavu Enza Ferrariho. Ten však zásadně na závody nejezdil a sledoval je v televizi. V celé historii F1 také stáj Ferrari nikdy své vozy ze závodu neodvolala černou vlajkou. (Robbi)
  • Pro slavného japonského herce Toshiro Mifune byla role majitele fiktivní stáje Yamura jeho vůbec první anglické vystoupení v kariéře. (tom.cube)
  • John Frankenheimer se při natáčení (probíhalo po většinu velkých cen v roce 1966) setkal s odporem některých jezdců, kterým se nelíbilo, jak vozy s kameramy jezdily kolem pilotů. Nesouhlasil s tím ani Enzo Ferrari, a proto se za ním režisér vydal do Maranella, aby ho přesvědčil. Po shlédnutí několika záběrů a také díky neodbytnosti Johna Frankenheimera nakonec Enzo souhlasil. (AlexeiF1)

Reklama

Reklama