Rudý baron

Sledujeme jen okouzlené a technicky vypulírované obrázky leteckých soubojů, štábních porad a chlapských (či chlapeckých) radovánek v nevěstinci. Kdyby si někdo takto dovolil natočit film z druhé světové, bylo by to na soudní žalobu.Naštěstí jde o první světovou válku, a ta zdaleka není tolik poznamenaná ideologickou zátěží, jež by se s německých národem doposud táhla.Válka v Rudém baronovi každopádně vyznívá jako vznešená záležitost pro noblesní muže, jako hra a vzrušení, prostor pro frajeřinky a vybouření mladistvé energie. Všichni mají čest, nepřátelé jsou uctíváni a nezabíjejí se; letci si jen počítají zářezy sestřelených letadel. Von Richthofen jich sestřelil celkem přes osmdesát. Zkrátka Top Gun s dvouplošníky a šálami kolem krku. Hudba je chvílemi tak legračně pompézní a patetická, až to působí sebeparodicky, a letci se tváří tak zaťatě, jako by chroupali křídu a ze sezení za kokpitem se jim hluboce zařízly rajtky až kamsi. Životopis nejslavnějšího stíhacího letce Manfreda von Richthofena zvaného Rudý baron je celkově hodně plochý a nesnaží se jakkoli vysvětlit, proč je hlavní hrdina hrdinou, jak se mu daří být nejlepším pilotem, či nás alespoň přesvědčit o jeho vášni pro létání. Tomu nafrněnému blonďáčkovi jde prostě všechno snadno.V tom má film natáčený v Česku poněkud němečtější charakter; Hollywood by si nejspíš lépe ohlídal motivace postav, a hlavně by se snažil učinit hrdinu sympatickým. Ale tím je vlastně Rudý baron výjimečný. Všichni se tu chovají tak nabubřele, že je jedno, zda se s nosem nahoru špulí Matthias Scheighfer coby von Richthofen, Richard Krajčo coby britské eso Hawker, Josef Vinklář coby maršál von Hindeburg či Ladislav Frej jako císař Vilém II. Snad jen Til Schweiger nasazuje pózu a la Marek Vašut "mám všechno na háku".Jenomže výše napsané platí jen do určité části děje. Von Richthofena probudí a polidští krásná zdravotní sestřička Kate (velmi špatně německy nadabovaná Lena Headeyová), která mu ukáže, jak vypadají následky války dole na zemi. Rudý baron se konečně myšlenkami snese z oblak a zachová se statečně, když před nejvyšším velením navrhne stejnou strategii, jakou uplatňuje při leteckých soubojích: když nemůžeme vyhrát, stáhneme se.Těžko říct, jaký byl přesný záměr tvůrců filmu. Jistě chtěli překonat americký film béčkaře Rogera Cormana Red Baron z roku 1971, digitální efekty jim umožnily předvést komplikovanější bojové scény. Zřejmě se také chtěli vymezit vůči již příliš comicsovým Rytířům nebes a vnést do tématu 1. světové více realismu, byť jisté umělohmotnosti a "photoshopovému" vzhledu se nevyhnuli ani oni.Co ale zůstává nejasné, je poselství, s nímž autoři přicházejí. Jejich film tak dlouho razí "německy nadřazenou" linii, že náhlý, téměř pacifistický obrat zanechává pachuť dvojznačnosti. Snímek byl vyroben pro vyznavače military show, již ocení hlavně technické detaily, ale přitom se skrze hlavního hrdinu snaží zobrazit Němce jako antinacionalisty, kteří pouze plnili rozkazy tupého velení. Od "užívání si" bombastického spektáklu se tedy máme pohroužit až k jakémusi rozjímání ve stylu Na západní frontě klid. Vzhledem k tomu, jak vypadá většina filmu, a že hrdina pořád zůstává nevinným snílkem a gentlemanem, je finální poučení o nesmyslnosti války spíše pokryteckým gestem tvůrců, kteří vědí, že jednoznačná oslava německé armády by jim neprošla. (13.06.2020) (méně) (více)