Návrat na Brideshead

Tyhle kostýmní britská, romantická dramata mě nikdy neomrzí. Obzvlášť s tímto obsazením. Jako vždy okouzlující Matthew Goode, roztomilý Ben Whishaw, sexy Hayley Atwell a dokonalá Emma Thompson. Jako vždy úžasná výprava, hudba, příběh.... Velmi romantický a také smutný. U těhle příběhů to, ani jinak nejde. Ben s Matthewem jsou osudoví hrdinové nenaplněných tužeb, lásek, zklamání a očekávání. Víra, náboženství a předsudky dokáží být, tak silní a krutí, že zničí a zadusí lásku i štěstí a přinesou jen neštěstí, zklamání a zničené životy. (22.02.2021)

Předchozí seriálový epos "Brideshead Revisited" s Ironsem jsem bohužel neviděl a tak nemohu kvalitu jednotlivých snímků vzájemně porovnat. Tento novější počin je však dle ohlasů jistým odklonem a zjednodušením nejen od předešlé minisérie, ale především od knižní předlohy. Vizuálně je film pěkný, oplývá poetickými záběry na sídlo Brideshead a jeho okolí, Oxford nebo také Benátky. Brideshead Revisited je především o sociálních vztazích rozdílných společenských vrstev, katolické víře, které pojí závazky učiněné bohu a v neposlední řadě o spoustě tekoucího vína, cigaretách, lásce, zradě, homosexualitě a tehdejší společnosti. Emma Thompson hraje velice zdařile, Ben Whishaw je trochu zvíře a už v Perfume: The Story of a Murderer se mi jako herec zalíbil, Hayley Atwell je můj ročník a stále přitažlivá mladá dáma, zato Matthew Goode je nevýrazný, snad až nesmělý a bez emocí. Zbytku postav není ve filmu věnováno většího prostoru a je vidět, že na to 133 minut dlouhá stopáž opravdu nestačí a asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že některé pasáže byly zcela vynechány. Druhá polovina filmu je děravější než ta první a výsledný dojem ve mně zanechaný je tak slušné britské drama, avšak trochu nedotažené. (6/10) (28.01.2009)

Hayley Atwell s helmou Kazisveta úplne zapadla na skostnatený vidiek a Goode silne podobajúci sa na Ironsa z verzie 1981, čo ťažko považovať za výhru v lotérii. Film o ťažkostiach ateistu v spoločnosti, kde sa od neho žiada veriť. A potom už len trojuholník od hetero až po platonické homo. Film s jasným protikresťanským nádychom, pri ktorom Weinstein od Atwell žiadal, aby schudla, lebo má parametre prasaťa. Nakoniec on sám prasák skončil tam, kde patrí. (13.01.2024)

Tak v tomto případě velmi váhám s hodnocením. Předně bych rád podotknul, že nemám příliš v lásce filmy, jako je tento, tedy filmy s velkým procentem šlechticů. Zde to však je od začátku do konce velice příjemný film, jehož dokonalost tkví v jeho chladu a odměřenosti. Já jako divák jsem měl jakýsi odpor k zámku Brideshead ihned, jakmile se objevil v záběru. Z tohoto sídla jako by vyzařoval i skrze televizní obrazovku chlad a odměřenost, a za celou dobu na mě tento zámek ani chvilku nepůsobil nějak lidsky, natož domácky. Ale to byla ta správná cesta, jak mě donutit, abych se do tohoto filmu zakoukal a se zaujetím ho dokoukal až do konce. Ztotožnil jsem se totiž zcela s postojem mladého lorda Sebastiana, který nakonec před tímto zámkem a před jeho a matčiným zničujícím vlivem uprchl do Maroka. Naopak jsem nechápal nadšení Charlese ze zámku Brideshead, ale to bylo evidentně o tom, že toužil patřit do těch nejvyšších společenských vrstev a zámkem i jejich majiteli byl fascinován. Jak je mezi zdejšími komentáři uvedeno, tento film končí s tím, že v divákovi zanechává mnoho nezodpovězených otázek, ale asi je to tak dobře. Ono přece jen bude něco pravdy na tom, že na světě i v každém znás převládá více otázek nežli uspokojivých odpovědí. Každopádně tenhle film mi svou chladnou a odměřenou atmosférou připomněl jiný vynikající film z Nizozemska Pokrevní bratři. Taky se odehrává několik desetiletí zpátky, taky je v hlavní roli rozlehlý dům se zahradou a je to stejně chladné, stejně depresivní, stejně odměřené. A proto nakonec své dilema, jestli udělit čtyři nebo pět hvězd, řeším tím, že stejně jako v případě nizozemského filmu i zde uděluji čtyři hvězdy. Ale film to byl opravdu úžasný a převládá spokojenost. (05.04.2010)

Tvůrcům se tímto filmem téměř podařilo zhmotnit palčivost samu, což na mě skutečně udělalo dojem. Někdo by mohl namítat, že jde o snobsky zpracované snobské téma a ano, v jistém smyslu by měl pravdu. Chtě nechtě ale takováto podoba k britským dobovým dramatům zkrátka patří a jelikož já nedám na takovéto snímky dopustit, těžko mohu v tomto směru něco vytýkat. Nechal jsem se unášet atmosférou, podmanivou hudbou, smutným příběhem plným lásky, zoufalství a nepřejícího osudu... Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se z některých scén skoro nerozpustil. Jediné, co trochu kazilo velkolepý dojem, byla pokulhávající dynamika a konzistence příběhu - tak trochu houpačkový efekt, chvíli strhující sled událostí, chvíli ticho po pěšině a tak pořád dokola. Patrně to bylo způsobenou delší stopáží, ale na druhou stranu - udělal by Návrat na Brideshead stejný dojem i ve zkráceném provedení? Nejsem si tím příliš jist. (15.04.2012)