Režie:
Julian SchnabelScénář:
Ronald HarwoodKamera:
Janusz KamińskiHudba:
Paul CantelonHrají:
Mathieu Amalric, Emmanuelle Seigner, Marie-Josée Croze, Anne Consigny, Patrick Chesnais, Niels Arestrup, Jean-Pierre Cassel, Marina Hands, Max von Sydow (více)Obsahy(2)
Film známého režiséra Juliana Schnabela (Než se setmí, Basquiat) se skvělým hereckým výkonem Mathieua Amalrica (Mnichov) a brilantní kamerou Janusze Kaminskeho, který je dvorním kameramanem Stevena Spielberga, byl uveden za velkého zájmu diváků i odborné kritiky. Film byl natočen podle skutečného příběhu na základě knižní předlohy Jean-Dominiqua Baubyho, který pracoval jako šéfeditor ve francouzském časopise Elle. Charismatický a úspěšný Jean-Dominique si užíval života až do tragického momentu, kdy po náhlé mozkové příhodě ochrne na celé tělo. "Znovuzrodí se jako oko", je totiž schopen komunikovat pouze mrkáním jednoho oka. Jeho vůle dál žít a pracovat je obdivuhodná, ve filmu je vykreslena jemně a s nadsázkou své vlastní tregédie. Hrdinovi skutečného příběhu se totiž podařilo doslova "namrkat" knihu. Bohužel v českém vydání zatím nevyšla. Mathieu Amalric, který ztvárnil Jean-Dominique Baubyho, převzal roli po původně obsazeném Johny Deppovi, který pro svoji vytíženost z filmu odstoupil, a vdechl do postavy silný náboj, který navíc podtrhuje subjektivní kamera. Právem si Julian Schnabel odvezl z Cannes cenu za nejlepší režii a je jasné, že o tomto filmu ještě uslyšíme. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (338)
Hrôza pomyslieť, že by mal človek prežiť to, čo tento statočný chlapík. Plný života, bohatstva a skvelej kariéry no zrazu je tu jedna osudná sekunda a človek nemá nič... len jedno oko a mrknutia. Príšerný, ale príšerný osud byť väzňom vlastného tela... Dejová linka síce miestami strácala tempo a topila sa v nepodstatných veciach, no potešila ma kamera a výborní herci. A záver so sebou priniesol aj peknú melodrámu. Vlastne sa to dá chápať aj ako taká metafora o motýľovi - konečne voľnosť... Spokojnosť, nadpriemer. 75/100 ()
Jsem dalek toho stěžovat si, ale tohle mě opravdu mrzí. Le Scaphandre et le papillon měla být hora, na kterou se leze velmi těžko. Hora plná emocí, jejíž náročný výstup, divákův výstup, měl být odměněn nádherným procitnutím, chválou a katarzí. Úvod tomu rozhodně napovídal (řadím se k těm, kteří prožívali každou Jeanovu bolest, neschopnost provést ten či ten úkon), ale jak už to tak bývá- méně je někdy více. Já byl trpělivý. Čekal jsem na závěr, který mi měl vytesat do mozku něco jako znamení toho vnitřního boje a schopnosti být Baubymu nápomocen. Bohužel, došly mi síly. Ale nebylo to tou emotivní vlnou, prostě jsem usnul... ()
Skafandr a motýl. Tělo jako vězení a představy jako vysvobození. // Jsem ráda, že Julian Schnabel prorazil do světa jako režisér, že se víc věnuje plátnu filmovému než malířskému, protože jeho cit pro ztvárnění vizuální stránky je výjimečný. V tomto kontextu musím tleskat zejména kameramanu Junuszi Kaminskemu. Tomu se podařilo vytvořit autentický pohled člověka pozorujícího svět a komunikujícího s ním pouze prostřednictvím jednoho oka. (Dokud se Jean-Dominique nesmíří se svou novou podobou, je obraz snímán jen z "jeho" pohledu - až v momentě, kdy je konfrontován se svou nynější podobou, kamera jeho hledisko vnímání opouští a postava se stává součástí scény. Vynikající!) // Je to krásný film, víc ne ž o čemkoli jiném je o síle lidského ducha, ale hlavně je to filmařina nejvyššího kalibru. ()
Lidskost v tomto filmu přesahuje hranice daleko za práh únosnosti, a je těžké si o něm něco myslet a co horší něco o něm psát. Skafandr a motýl je velice zvláštní film, přičemž šokuje fakt, že je podle pravdy. To všecko na co jsem koukal, co se kolem toho všeho dělo, to všecko mě nestačilo udivovat. Neobvyklé příběhy mám rád, ale občas to přetáhne meze, a toto je ten případ. Hodně jsem byl zvědavý na závěr, jen mě chvílemi trápil fakt, že se po půl hodině filmu objevila nepatrná stereotypnost, která se udržela vlastně až do samého závěru. Ačkoliv se to dalo čekat, má tento film neuvěřitelnou sílu chytit a držet pevně až do konce. Dlouho na ten film myslím a nemůžu ho dostat z mysli. Nejde to, práce kameramana byla bravůrní, celé to do sebe tak zajímavě zapadlo, že tak objemný film člověk jen tak neobjeví, a tak originální, smutný a zároveň silný příběh člověka, jako byl ten v tomto filmu jen tak divák na filmovém plátně neuvidí, výdá jich hodně, ale tohle je prostě unikát. Když to uvidíte, tak to pochopíte, a možná se zarazíte, tak jako já. ()
BAFTA Awards - 1: Adaptovany scenar + 1 nominacia: Cudzojazycny film _______ Velmi zaujimavy pohlad na svet jednym okom ochrnuteho muza, ktoreho postihla mozgova mrtvica a pritom mi v hlave dookola bezala otazka: ,,Chcelo by sa mi este v takom stave vobec zit?" No ak by som mohol pozerat vela vela filmov, tak ano, akurat by mi bolo smutno, ze kvoli ochrnutiu by som nemohol byt nijako aktivny na internete :-) Ja ako divak som sa vdaka kvalitnemu scenaru dostal do podvedomia tohto cloveka a vdaka skvelej kamere Spielbergovho dvorneho kameramana Janusza Kaminskeho mohol vidiet svet jeho ocami. Vo filme sa snazil vdaka abecede a mrkaniu oka na ano a nie dostat opät medzi ludi a komunikovat s nimi. Pod produkciou je podpisana aj dlhorocna spolupracovnicka Stevena Spielberga Kathleen Kennedy. Film mal 4 nominacie na Oscara, zasluzene aj za kameru, scenar alebo strih. V rezii Juliana Schnabela mal silnych konkurentov bratov Coenovcov za dramu TAHLE ZEME NENI PRO STARY (2007), ktori vyhrali Oscara v kategorii najlepsia rezia. Reziser Julian Schnabel natocil v roku 2000 dramu NEZ SE SETMI s Javierom Bardeom alebo s Johnnym Deppom a v debute historicku dramu z roku 1996 BASQUIAT s Beniciom Del Torom. ______ Mathieu Amalric - (Jean-Do) +++ Emmanuelle Seigner - (Céline) +++ Marie-Josée Croze - (Henriette Roi) +++ Anne Consigny - (Claude) +++ Patrick Chesnais - (Doktor Lepage) +++ Marina Hands - (Joséphine) +++ Max von Sydow - (Papinou) +++ Produkcia: Kathleen Kennedy +++ ()
Galerie (25)
Zajímavosti (11)
- Režisér Julian Schnabel sa rozhodol film natočiť v rovnakej nemocnici, kde sa liečil aj Bauby s účinkovaním mnohých reálnych postáv personálu nemocnice, ktorí ho ošetrovali. Natáčalo sa dokonca na tom istom balkóne, kde Bauby sedával, dokonca aj na tej istej priľahlej pláži, kam Baubyho brávala jeho rodina v záujme stotožnenia sa s jeho krehkou existenciou. (Smok)
- Režisér Julian Schnabel vzdal hold Truffautovmu filmu Nikdo mne nemá rád (1959), keď počas jazdy novým autom naprieč Parížom znie hudba Jeana Constantina. Jazda autom je prejavom voľnosti, ktorá skončí uväznením vo vlastnom tele. Cesta uväzneného Antoina aj Jean-Dominiqua Baubyho končí pri mori. (Biopler)
- Po odstoupení Johnyho Deppa od projektu se tvůrci rozhodli natočit film ve francouzštině, aby zůstali věrni Baubyho příběhu. A to přestože scénář od Rona Harwooda byl původně v angličtině. Proto se také film mohl zúčastnit ve scénaristické kategorii kupříkladu udílení cen Britské filmové a televizní akademie BAFTA, ač nejde o anglicky mluvený snímek. (DaViD´82)
Reklama