Skafandr a motýl

Velice tělesný film. Julian Schnabel to měl dobře promyšlené, takže více než půl hodiny sledujeme děj téměř výhradně z pohledu hlavní postvy, abychom získali představu, jaké to musí být. Protože mu kromě levého oka zbyla i fantazie a paměť, dostáváme se občas do obou oblastí. Ale právě v těchto scénách jakoby občas film ztrácel svoji sílu. Pozoruhodný film o osudu pozoruhodného člověka. (30.12.2011)

Jeden ze 100 nejlepších životopisných filmů - 100 Greatest Biography Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Působivé drama o tragédii jménem totální bezmocnost, které se všichni bojíme, ale někteří přesto dožijeme. Tak jako hlavní hrdina novinář Jean-Do, který po mozkové příhodě už ovládá jen jedno oko a jedno oční víčko, k tomu ještě své vzpomínky a svou fantazii. Fascinující a zároveň krutá pravda o ztrátě téměř všeho, o myšlenkách jednoho pacienta v totální péči okolí a o světě vnímaném jeho pohledem, jeho duší motýla. Trailer: http://www.csfd.cz/film/197198-skafandr-a-motyl-scaphandre-et-le-papillon-le/videa/ (17.04.2009)

BAFTA Awards - 1: Adaptovany scenar + 1 nominacia: Cudzojazycny film _______ Velmi zaujimavy pohlad na svet jednym okom ochrnuteho muza, ktoreho postihla mozgova mrtvica a pritom mi v hlave dookola bezala otazka: ,,Chcelo by sa mi este v takom stave vobec zit?" No ak by som mohol pozerat vela vela filmov, tak ano, akurat by mi bolo smutno, ze kvoli ochrnutiu by som nemohol byt nijako aktivny na internete :-) Ja ako divak som sa vdaka kvalitnemu scenaru dostal do podvedomia tohto cloveka a vdaka skvelej kamere Spielbergovho dvorneho kameramana Janusza Kaminskeho mohol vidiet svet jeho ocami. Vo filme sa snazil vdaka abecede a mrkaniu oka na ano a nie dostat opät medzi ludi a komunikovat s nimi. Pod produkciou je podpisana aj dlhorocna spolupracovnicka Stevena Spielberga Kathleen Kennedy. Film mal 4 nominacie na Oscara, zasluzene aj za kameru, scenar alebo strih. V rezii Juliana Schnabela mal silnych konkurentov bratov Coenovcov za dramu TAHLE ZEME NENI PRO STARY (2007), ktori vyhrali Oscara v kategorii najlepsia rezia. Reziser Julian Schnabel natocil v roku 2000 dramu NEZ SE SETMI s Javierom Bardeom alebo s Johnnym Deppom a v debute historicku dramu z roku 1996 BASQUIAT s Beniciom Del Torom. ______ Mathieu Amalric - (Jean-Do) +++ Emmanuelle Seigner - (Céline) +++ Marie-Josée Croze - (Henriette Roi) +++ Anne Consigny - (Claude) +++ Patrick Chesnais - (Doktor Lepage) +++ Marina Hands - (Joséphine) +++ Max von Sydow - (Papinou) +++ Produkcia: Kathleen Kennedy +++ (13.03.2010)

Pro jednou si odpustím zlehčování: tenhle film, tenhle životní příběh, si totiž nic takového nezaslouží. Je nepříjemnou, emotivní připomínkou faktu, že nic na tomto světě nemáme jisté, že další prožitý den není samozřejmostí a je třeba si vážit i podobných "maličkostí", jako je schopnost hýbat se, jíst, mluvit, zkrátka mít kontrolu nad vlastním tělem. Bez přebytečného patosu a tak věrně, jak to jen přes obrazovku lze předat, projdeme si s Jean-Dominicem a lidmi z jeho okolí drásavými momenty v nemocnici i vzpomínkami na několik předchozích, klíčových událostí v jeho životě. Ráda bych dala 5* za tu sílu sdělení, musím bohužel připustit, že hláskování bylo na můj vkus až moc a místy to trošku nudilo. Nepochopím, jak se takovým způsobem dala sepsat celá kniha... skutečně frustrující představa. Kupodivu mě film nerozbrečel, převaloval se mi však v hlavě do pozdních nočních hodin a nejspíš na něj budu ještě dlouho vzpomínat, stejně jako na snímek "Vtip" o ženě s rakovinou. 88% No, když mi to zůstane strašit v lebce dost dlouho a intenzivně, dost možná ještě tu hvězdičku do maxima přihodím. (05.12.2011)

Jedno oko otevřené. Druhé otevřít nejde. Tělo paralyzované. Verbální komunikace nemožná. Vidět, slyšet, žít…Žít? Co je to za život poznáme skoro na vlastní kůži, kdy se ocitáme uvnitř hlavy Jeana-Dominiquea. Svět vidíme jeho levým okem, slyšíme, co si myslí, co by rád sdělil lidem, jež ho opatrují. Nemůže nic dělat a my s ním. Není to ani trochu příjemné, a ač by v zájmu ještě silnějšího efektu mohl být takto natočen celý film, stejně bychom nikdy nepochopili, jaké to je. Být vězněm vlastního těla. Julian Schnabel proto po sugestivním úvodu od striktně subjektivního pohledu sem tam upouští a dává prostor své imaginaci výtvarníka. Za nekýčovitě nádhernými výjevy odpoutané mysli spoutaného těla jsem až do konečně, definitivně a nepopsatelně osvobozujícího závěru cítil zvláštní znepokojení. Stále, nejvíce po odhalení příčiny hrdinova stavu, se vnucuje otázka „Proč?“. Proč zrovna on, proč vůbec někdo? A pocit ze všech nejhorší byl pochopitelně nejvíc egocentrický – vždyť se mi to klidně může stát taky. Kdykoliv. 85% Zajímavé komentáře: charlosina, Radko, mrksik, Martyr, ZkuKol (13.04.2009)