Povodeň

Další herecké spojení Jiřina+Jiřina náramně vyšlo. Posmutnělý příběh o osamělosti a nedorozuměních diváky ke konci skoro až dojímá a hlavně Jiřina Jirásková tu předvádí naprosto uvěřitelnou roli zahořklé důchodkyně, která má akorát silnou slupku, pod níž se skrývá její skutečná osbnost. J. Strach je prostě nová naděje českého filmu. (12.06.2007)

Pro mě je Jiří Strach osobní záležitost. Je to král mezi televizními režiséry a jako mála jsem ho sledovala s obdivem v každé pohádce. NA Povodeň jsem se tedy těšila od doby, co jsem otevřela televizní program. Nezklamal mě, tak jako Brainstorm, měla Povodeň skvělé herecké obsazení. Obě dvě Jiřiny mám moc ráda ať už v jakémkoliv filmu, zejména spolu mi dělají radost. Zažila jsem nostalgii k Fany a potěšení jak se to povedlo. (02.11.2009)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Prostředí 7/10/// +úžasné herecké trio Jirásková, Bohdalová, Somr, je to citliví a poutavý snímek -občas by neškodilo ze stran vedlejších postav se více vyjadřovat, byly tam jakoby do počtu/// Jiří Strach si vybral docela závažné a citlivé téma, obsadil do rolí naše nejlepší herečky a dokázal s nimi zahrát a vytvořit takovou atmosféru která dozajista věrně vykresluje nejeden osud nás Čechů a starších lidí všeobecně. Naštěstí to celé nepůsobí depresivně, spíše důstojně a lze tedy říci, že se tady bavíme o kvalitním filmu./// Celkem 77%/// (06.01.2010)

Příslibem jsou samotní tvůrci: režijní tvorba Jiří Stracha je vyrovnaná a má vysokou úroveň a Jiří Pelant většinou dokáže ve svých scénářích odrazit celkem věrohodně realitu. V Povodni je vykreslení charakterů dvou osamocených staších žen velice zdařilé. Navíc lepší protagonistky tvůrci těžko mohli vybrat. Spojení Jiřiny Bohdalové s Jiřinou Jiráskovou jednoduše funguje. Jednoduchá výchozí situace související s povodněmi se postupně dostává do obecné, ale stejně závažné roviny. (31.10.2009)

Pro mne docela zklamání, a nebudu hodnotit výš jen proto, že zde hrají dvě vynikající české herečky (kterým dobře sekundují Josef Somr a Jirka Dvořák). Tyhle vykonstruované a dopředu předvídatelné příběhy, dělané pro ceny a festivaly, fakt nemusím. Snaží se nám říct, že takhle to je, takový je život, ale přijde mi to jako pohled někoho přes sklo akvária na rybičky. Takový ten příběh, jak si nějaký člověk, který život strávil v kanclu, představuje život důchodců a jejich "podrazy" a prohry i drobné výhry. Je zcela jasné, kde přesně bude scénář citově vydírat, kde přesně budou holky kamošky, kde se podezírat, a vlastně je i jasné, jak to dopadne. Hezké lokace, ale celkově mi tenhle film rádoby o citu přišel bez citu a srdce. Takový povrchní. O životě obou žen zjistíme hrozně málo, kromě právě těch povrchních detailů, a ne, nestačí mi jako divákovi vědět, že žena je vdova, má málo peněz, přivydělává si úklidem, že ji sochal sochař, že kouká na ČT 2 a odmění se sem tam čokoládovým bonbonem. Proč třeba kouká na ČT2? Čte nějaké knihy? Jaký má vkus? Proč se nebavěj o politice, jako spousta důchodců? Proč nenadávají na poměry? Nebylo by to moc veřejnoprávně košer? Tyhle ženské prostě žijí ve vzduchoprázdnu, reagují jen na okamžité okolní podněty, ale ne na celkovou situaci. Ostatně, kdyby si normálně povídaly - o sobě, o životě, manželích, dětech, jak si běžně lidé povídají, tak bychom tu sice neměli ten dramatický závěr, ale zase by to bylo alespoň uvěřitelné, a nevypadalo jako násilně a na dojetí vycucané z prstu. (07.12.2013)