Povodeň

Když se v nějakém filmu sejdou dvě Jiřiny, jedna Bohdalová a jedna Jirásková, je to herecký koncert dvou dam, které strhávají veškerou pozornost na sebe, i kdyby mělo jít jen o banální příhodu. Tady se obě dámy sešly ve smutném příběhu podle skutečných událostí. Už sám název napovídá, o co půjde, i když vodu nevidíme, sledujeme jen její "následek". Jiřímu Strachovi to jde líp a líp. (01.11.2009)

Myslím, že není co dodat. Poctivě natočený film. Scénář šitý na míru hereckým legendám přesně tak, jak se sluší a patří. Kontrast mezi postavou Jiřiny Jiráskové a postavou Jiřiny Bohdalové je velmi výrazný, avšak v žádném ohledu přehnaný. Je uvěřitelný. Film je natočen podle skutečné události z období povodní. Je zřejmé, že pro typologické ztvárnění svých postav se dvě hlavní herečky skvěle hodily. Toto je možná vůbec nejlepší film pana režiséra Stracha, který alespoň z mého pohledu umí daleko více spíše v okamžiku, kdy při samotném výběru látky volí jistotu a komornost než-li jakýsi experimentální balast. (19.04.2012)

Paní Gabriela (Jiřina Jirásková), zaslechne v rádiu zprávy o povodních, které zasáhly pražskou čtvrť Karlín. Vzhledem k tomu, že po smrti manžela žije sama ve velkém bytě, rozhodne se pomoci. Přes rádio nabídne ubytování jakékoliv starší ženě, kterou postihly povodně. O pár dní později přijíždí svérázná Jiřina (Jiřina Bohdalová), a brzy se s obou žen stanou kamarádky. Ale jen do okamžiku, kdy paní Gabriela odhalí tajemství paní Jiřiny... Fakt nevím jak to Jirka Strach dělá, ale tohle byl opět zásah do černého. Zní to hrozně jednoduše - vzít vcelku jednoduchý námět (scénář Ivo Pelant) a pár hereckých jmen (kromě Jiřiny a Jiřiny, i Josef Somr či Jiří Dvořák), ale jen Jirka Strach z toho dokáže udělat film (byť v televizní produkci), který prostě stojí za podívání. Spousta skvělých hlášek (pravda, většina z nich pochází od Josefa Somra), nádherně zahrané postavy obou dam i překvapivý (a vlastně i smutný) závěr. A jedna hluboká pravda (z úst paní Jiřiny Bohdalové) - Život je jako žebřík do kurníku, krátkej a posranej... (31.07.2013)

Další příjemné překvapení od ČT a Strachova týmu. Asi nemá cenu psát, že kvalita je obsazením dam Jiráskové a Bohdalové zaručena. Příběh je o nejhorší přírodní katastrofě všech dob - stáří, s jeho osamělostí, zdravotními problémy, odcizenými dětmi, finanční nejistotě, už jen samotná linie přátelství dvou osamělých a odboje proti depresi důchodového věku by vystačila na příjemný film, ale život je svině a tvůrci na to díkybohu nezapomněli. (02.11.2009)

Příběh o tom, že bez rozdílu vzdělání, životní úrovně, zájmů a společenské vrstvy můžeme žít osamělé životy, které vyplňujeme důstojně- koncerty vážné hudby a jinými povznášejícími zájmy, nebo plným doznáním tíhy osudu a životních proher a méně důstojnou reakcí na ně. Ale v našich bezesných nocích jsou myšlenky stejně bolestné, ať zvolíme jakoukoli cestu vyrovnání se s osudem. Každému člověku je dána touha uniknout osamění a tak dramatická událost, jakou je přírodní katastrofa, umožní setkání dvou žen, které by si jinak jistojistě minuly a jejichž životy by tak byly, alespoň na čas, chudší o jeden rozměr. Příběh však vypráví i o tom, jak snadno může být zaměněna příčina a následek a proto by rozuzlení příběhu nemělo být vůbec překvapivé: většina by pronajala byt pro zisk a z nouze hledala útočiště u cizích. Zde tomu bylo naopak... (03.03.2011)