Bratři

Místy hodně nepříjemná lekce přirozenosti.. Pokud jsem americké verzi (2009) vyčítal uhlazenost a absenci odvahy, tak tady je vše dávkované poměrně s rozvahou a hlavně pořádným realismem. Postdogmatický dánský zástupce představuje dva bratry, Michaela a Jannika. Ten poté, co je jeho milovaný bratr prohlášen během blízkovýchodní mise za mrtvého, dostává příležitost dokázat, že je schopen změnit se k lepšímu, a nebýt brán jen jako nezodpovědný rváč a vymetač barů. Chopí se role toho, jenž se musí o Michaelovu rodinu (sympatická manželka a dvě rozkošné dcerky) postarat. Takže občas něco přitluče.. anebo někoho políbí.. jenže válka si bere jen některé oběti. Ruční kamera je v permanentním pohybu, příznačné je i začernání okrajů, což diváka nutí soustředit se na to podstatné, co se děje ve středu plátna. Susanne Bier pumpuje do každé druhé scény výtečné nápady a od prvních záběrů skvostně buduje atmosféru. Divákovi nedává vydechnout ani herecká práce. Trojice hlavních představitelů naplno využívá výborný scénář, který jejich postavám vtisknul neuvěřitelný ranec přirozenosti. Asi každý bude znát hlavně dánskou krásku Connie Nielsen (Gladiátor), jejíž vnitřní síla je z plátna cítit. Pár chyb jsem přesto našel, hlavní byla ale v tom, že jsem remake viděl dřív, než originál a byl jsem do jisté míry ovlivněn tím, že mě máloco překvapilo!! Moje chyba.. (17.11.2010)

Hodně silný příběh o krutém lidském neštěstí, o tragédii jež šíří mezi lidmi válka a ta si své oběti s nějakými ohledy nikdy nevybírá, stejně tak jako ve filmovém příběhu o Michaelovi, majorovi dánské armády, který se sice vrátí šťastně z bojové mise v Afghánistánu, ale natrvalo je poznamenaný utrpením prožitým v zajetí, vrací se v době, když už je považovaný za mrtvého, nikdo totiž nepředpokládá, že mohl havárii sestřeleného vrtulníku někdo z posádky přežít, do rodiny se mezi tím místo něho zapojil mladší bratr a pomáhá manželce i se věnuje jeho dětem, prožívají společně šťastné chvíle a chtějí zapomenout, ale právě návrat vše mění, nevrací se totiž člověk, kterého oni dobře znali a měli rádi, ale vrací se bohužel psychicky narušený člověk, který by sice chtěl zpět svůj bývalý, klidný život, ale nedokáže to, naopak jen šíří rodinou nezadržitelně své osobní neštěstí, rozkládá ji svou nepotlačitelnou agresivitou a tvrdostí, odcizuje se dětem i manželce, všichni, které tolik miloval jeho přítomností jen trpí, dramatický závěr už je jen očekávatelným vyvrcholením jeho narůstající frustrace, opravdu drsný příběh, hořce věrohodný, že právě tak se to nezřídka může v některých rodinách válečných veteránů odehrávat. (22.10.2012)

Melodráma s uveriteľnými emóciami postáv. Ukážka dopadu vojny na psychiku vojaka, resp. jednotlivca, jej zhubný vplyv na rodinu, ako základ západného civilizovaného sveta a rodinné a spoločenské vzťahy všeobecne. Bratia vyvolávajú podprahovo mnoho otázok, ktorých jedinou odpoveďou je iba nezmyselnosť vojny. Dve hodiny sú trochu moc, pričom skutočné emócie sa začnú prejavovať až v tej druhej. Ak má nejaký zámer amerického štúdia natočiť remake skutočné opodstatnenie, tak to bol určite tento prípad. (22.10.2012)

Jaksi řízením osudu jsem se dříve dostala k americké verzi. Musím přiznat, že obě ve mně zanechaly hodně silný dojem, protože příběh, který popisují, je prostě sám o sobě silný. A opět jednoho napadá, jak je lidstvo ve spirále generací nepoučitelné... Veteráni válek vždy varují před přílišnou horlivostí mladých jít do další války... Možná by se veteránům mělo naslouchat nejvíce, protože většinou nejlépe vědí, o čem mluví... (18.03.2012)

Lidská mysl je jako písek v poušti. Když se přes poušť přežene bouře, nikdy to nebude ta samá krajina jako před bouří. Stejně je to s námi. Když se přes lidskou psychiku přežene buldozér války... kdo potom vlastně jsem? Prázdná šlupka se syndromem? Bratři jsou neuvěřitelně silně a opravdově zahraní. Každá scéna je propracovaná do 100% reálu... až jsem se z toho zpotil. 100% (21.09.2009)