Bratři

-5* opět nám skandinávská kinematografie přináší silný příběh, o tom jak postraumatický syndrom z války přináší zkázu do rodinného vztahu. Můj oblíbený scénarista A.T. Jensen napsal velmi uvěřitelný příběh, který režisérka S. Bier přenesla realisticky na filmová plátna - podle pravidel Dogmatu 95. Herecké obsazení je taky kvalitní a proto není divu, že dávám plný počet, i když podobná drsná témata se mi málo kdy zaryjou do srdce a přemýšlí se o nich. [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (09.10.2016)

Nenápadný, ale velmi kvalitní film, který vás přinutí přemyšlet o hodnotě lásky, cti, života svého i jiných. Možná je to povoláním, které mám a měl jsem v době zhlednutí tohoto film, jsem se pokusil zamyslet, co bych dělal já? Dále herecké výkony dobré. Ani nejsem moc zvědavý na americký remake. Film jsem viděl Cinestaru Pardubice v rámci filmových láhůdek. (22.02.2008)

Prvně jsem zhlédla americkou verzi a ta, ač je nebývale kvalitně zpracována, hodně mi v ní vadila americká strojenost, upjatost a vyumělkovanost. Originální dánští Bratři mají vše, co mi v americkém remaku chybělo. Zcela přirozené, civilní, bez přehnaného sentimentu. A zároveň velmi silné. Plytké? Proč? Protože spolu nehupsli do postele?:) Myslím právě, že vztah mezi Sarah a Jannikem je vykreslen bravurně, kde je mezi nimi cítit napětí po celou dobu, aniž by došlo na to hlavní. Ač jsem si to velmi přála, protože chemie mezi nimi fungovala znatelně:) Scéna, v níž se Sarah sprchuje a Jannik přijde ke dveřím, aniž by se odhodlal vejít a poté odchází, ukazuje, jak se pere se svými city a svědomím. Nikolaj Lie Kass je borec a hrozně mi připomíná Davida Švehlíka:) Connie Nielsen je sympatická a i když mě herecky nijak neodrovnala, je radost se na ni dívat. (17.03.2012)

Vplyv psychicky ťažko zvládnuteľného zážitku v zajatí na osobnosť jednotlivca tématizoval už slávny Ciminov Lovec jeleňov. Dánsku aktualizovanú odpoveď (už nejde o traumu z Vietnamu, lež z Afganistanu) prináša režisérka Suzanne Bierová, sústrediaca sa na úzky okruh jednej rodiny (čím sa tiež líši od Ciminovho prístupu sústradiaceho sa na celú komunitu). Nevypovedané a nevyslovené posolstvo filmu vidím v skutočnosti, že o traumatizujúcich zážitkoch treba rozprávať hneď a otvorene a nie dusiť ich v sebe a rozpovedať ich až vtedy, keď taviaci kotol náhle vybuchol. Pozícia človeka v tenzii, ktorý chce, ale nemôže sa zveriť, hoci nábeh na to má (nemocnica, nadradený vojak, manželka, manželka mŕtveho, brat, rodičia) je zhoršená jeho rodinou udržiavaného postavenia toho vždy úspešnejšieho a vzorového, ktorému rozprávanie o jeho vlastnom zlyhaní blokuje paradoxne táto jeho vlastná, lepšia súrodenecká východisková pozícia. Silné šytri hviezdy. 85%. (15.03.2012)

,,MICHAELI... CHCI VĚDĚT, CO SE STALO.“ … „NE, NECHCEŠ. TO SE NETÝKÁ NIKOHO JINÉHO. TO JE MŮJ PROBLÉM…“ /// Rodinný drama. Jako jedný celý rodiny. Táta, máma, děti, babi, děda, brácha… A taky vejlet mezi kozomrdy, kde shodou okolností uvízne ve svízelný situaci táta. Zatím co on má o zábavu postaráno, doma to trochu nudí. Ale asi zrovna tohle má bejt to správný drama. Naštěstí táta kozomrdy opustí, ale zážitek se ho drží víc, než by chtěl. Takže mu trochu hrabe a to už je taky zajímavý… Ono je to všechno dost pravděpodobný (teda když uvíznete tam co táta). Můžeme ho chápat, můžeme ho nenávidět… můžeme mu odpustit… vlastně můžeme si dělat co chceme. To prostě nechá Susanne Bier na nás. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, kdy je lepší chcípnout než údajně chcípnout. 2.) Starej se mi vrátil z mise. 3.) Thx za titule „Milánůlíneček“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.02.2019)