Bratři

Skandinávská kinematografie je v současnosti ve skvělé kondici a jedním z důkazů tohoto tvrzení je i tento vynikající film. Příběh obou bratrů zcela změní válka v Afghánistánu a Connie Nielsen, která se zmítá mezi nimi, takovouhle roli v Hollywoodu už dlouho (pokud vůbec) nedostala. Ať už to beru jako zvláštní love story, či psychologické drama o následcích války, v každém případě je to prvotřídní kvalita s minimem falešných tónů (90%). (08.07.2005)

Zpočátku nenápadné a nevýrazné rodinné drama, ala ticho před bouří, se později pozvolna překlopí do ryze emocionální, ale stále velmi realistické roviny, ve které jen užasle a útrpně sledujeme dobře rozpracované charaktery, jak se vypořádávají s přetěžkou životní situací. Herci hrají velice přirozeně a dodávají svým postavám dosti reálné vyznění, avšak kamera, která svými rychlými pohyby a začerněnými okraji (!) měla nejspíš působit intenzivně, sugestivně a přiblížit divákovi pocit uvěřitelnosti, u mě dostahuje dokonce opačného efektu. Je naprosto neumělecká, místy až křečovitá, stahuje na sebe pozornost a já si občas připadal, jako kdybych se díval na amatérské domácí video. Velké mínus pro jinak skvělý, intenzivní snímek. 7/10 (27.06.2009)

Nebyl to vůbec špatný film a vyřešení otázky co s dalším životem po návratu z vojenské mise v Afghánistánu, ve které padnete do zajetí a následně jste prohlášen za mrtvého,to opravdu není žádné terno. Ještě horší je to,že pro zachránění svého života jste přinucen zabít svého spoluvězně.Řeknete to snad po návratu své rodině, nebo ze zoufalství začnete obviňovat svou ženu, bratra, dcery se vás začnou bát? A tak se rozehrává drama jedné rodiny. Určitě ne nejlepší, co jsem kdy viděla, ale ani špatné a Connie Nielsen je hezká žena, která se své role velmi dobře zhostila, tak jako Ulrich Thomsen. Rozhodně ne špatné čtyři hvězdy. (18.10.2012)

Silný a seversky syrový emocionální zážitek. Jak je u Brier zvykem, mistrovsky odkrývá psychologii svých postav, opět řeší milostný trojůhelník a zahraniční cesty svých hrdinů. Jak je možné, že Jannik, který kdysi napadl ženu, má srdce čisté a Jannik, který spáchal vraždu nevyhnutelně, se z toho už nevzpamatuje? (06.01.2013)

Oproti stejnojmennému americkému remaku Jima Sheridana z roku 2009 dánský snímek používá trochu jiné výrazové prostředky. Je do určité míry uzavřený sám do sebe, ale vyvolává stejně silné emoce: Prostý, úsporný, pomalý a mírně melancholický ... snímaný velice flexibilní kamerou, s potemnělými okraji obrazu ... prokládaný záběry volně se vlnící trávy, svobodně plynoucí vody, vánkem přesýpaného pouštního písku ... podbarvený tichou, trochu tklivou, ale zároveň zjitřenou hudbou ... vypráví příběh, který přináší válka. Příběh zoufalství, bolesti ... a viny, kterou nelze odčinit ani přenést na ty, kteří zůstali doma - v bezpečí ... viny za skutek, který nemůžete jen tak striktně odsoudit. Co byste ve stejné situaci udělali VY ? P.S.: Ani jeden z filmů se přímo nevyjadřuje ke značně diskutabilní válce v Afghánistánu, oba jen ukazují její důsledky. O žádném z nich nemůžu s čistým svědomím říct, že by byl lepší, ale hluboko v srdci mám zapsanou novější americkou verzi, která mě svou naléhavostí a bezprostředností dostala na lopatky během okamžiku, rychle a nekopromisně - na první pokus. A na tom se prostě a jednoduše nedá nic změnit. (23.03.2012)