Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert

Stejnojmenná divadelní hra klasika české autorské pohádky Jana Drdy pochází z roku 1960, samotná pohádka Zapomenutý čert je již v Drdově knížce České pohádky z roku 1959. Hvězdně obsazená (J. Bohdalová, P. Haničinec, roztomilá Květa Fijalová ad.) filmová adaptace plná bodrého lidového humoru i lehce lascivních dialogů je i dnes velmi příjemnou podívanou. Kromě toho např. Josef Větrovec či Jaroslav Moučka v 70. letech aspoň tady v rolích čertů, a ne soudruhů direktorů nebo jejich náměstků:-) (11.03.2012)

Tohle je taková česká pohádková klasika pro dospělé s morálně společenským podtextem. Však sáhněme si do svědomí, kdo ho máme bez poskvrnky a mnohý se jistě v těch lidských kotrmelcích a přešlapech pozná. Za mě dokonalé dílko, mohu vidět pravidelně a pokaždé se bavím a užívám si ten herecký koncert dnes už legend. Obsazení snad nemohlo být lepší, řeklo by se na míru a já mám pro tenhle český klenot prostě slabost, tohle je mozaika, která do sebe přesně zapadá a nikdy nevybledne. Pro pobavení nad lidským pachtěním a údělem dokonalé. Top je dvojice Plajznerky a Matese :). (04.01.2023)

Přijde mi, že herci zde neuvěřitelně přehrávají a to hraní je snad ani nebaví. Nemá to šmrnc, je to takové unavené, ospalé, a ke konci už skutečně skoro hloupé a selankovité. Jak tu někdo napsal, být to povídka z Dekameronu, možná, ale takhle? Má to pohádkové motivy, proč ne, ale nejsou nijak více zapracovány a využity, mi přijde. A ty hrátky s nevěrou, taky to asi nějak moc neříká a nedává, v této souvislosti. (01.01.2015)

Kostní moučka, cukr moučka a Jaroslav Moučka. Nemohl jsem se přes toho Moučku dostat. "Mumlubumlu hunlunujukulmunumfuguhiulu"....tak takhle nějak huhňavě mluvil celou dobu Moučka jako čert. Budiž mu stranická země lehká, ovšem dokonale zkažený zážitek se nedá napravit. Ono to celkově bylo hodně stupidní, jenže úžasný Moučka se v tom svém projevu vyžíval. A když začal řehtat jako kůň, nabízelo se mu z hlavy udělat opravdu tu moučku. Ostatní propriety byly neméně poutavé. Nejdříve to odnesly jeho rohy, pak i jeho ocas, Bohdalka ho zezadu roubovala, jak když ho maže před peggingem. Pak nástup Haničince, jeho rázovitý kovář docela nesymp. O Vánocích jsem viděl jen dvě pohádky, tahle byla ta druhá. A příšerná. Moc dobře vím, proč pohádky delší dobu nemusím. Tahle je důkazem, že jim nemám dávat šanci. Nudné, blbé, zdlouhavé, huhňavé. 0/10 (02.01.2018)

Parádní sociální drámo s teologickou nadstavbou velice umě maskované za agitační pohádku. Můžeme se tu dlouze přít o významu Drdovské symboliky, ale osobně bych v Dalskabátech neviděl ani tak socialistickou nebo antiklerikální tendenci, jako spíš obžalobu jakýhokoli režimu, kterej zotročuje vlastní obyvatele na základě jejich lidských slabostí. Tak, jak to konecokonců báječně uměla slavná Stb. Když pak v roce 76 stará Plajznerka odmítá pokleknout před pekelným mocipánem a upsat se k donášení na vlastní sousedy, tu i ta nejtupější hlava nejspíš pozná, "o co tady kráčí". Dalskabáty jsou chytré, příběh má neskutečnej lidskej rozměr a hlavně obsazení je perfektní. Dokonce bych řekl, že tu Bohdalka odvedla netradiční výkon mimo svou zaběhlou fazónu. Takže pro mě 90%. ... Jenom škoda, že jsme u nás vždycky měli tolik Piškytlů a tak málo Plajznerek... (22.04.2014)