Sluha dvou pánů

Neviděl jsem to v televizi, ale v divadle. A co víc, je to vlastně jediná hra, na níž jsem byl v pražském Národním Divadle (jsem halt z Brna a je to trochu z ruky). A musím říct, že jsem byl unešen. Nejen briskné dialogy (a občas monology ;) ale i zahraný to bylo perfektně. Škoda, že takhle komedie nepsal Shakespeare, protože to by byla pecka. Jinak Donutil jako obvykle strhává všechnu pozornost na sebe. Dá se říct, že všichni ostatní herci mu dělají křoví. Protože jsem seiděl až v horní galerii a na dálku vidím jemně hůř, moc vám toho o kostýmech neřeknu, akorát že byly barevný. Ale slyším dobře a tak jsem se celou dobu skvěle bavil, a to i s tím, že mě tlačily půjčený černý boty a kravata se mi nepříjemně zařezávala do krku. Kdybych žil v Praze (Bože chraň, při těch cenách!), šel bych na to znovu. (27.06.2006)

Když jsem včera psal komentář k doktoru Martinovi, netušil jsem, že budu večer doslova donucen sledovat další donutilovinu. Co jsem ale mohl dělat? Na jiných televizních stanicích nedávali už vůbec nic, ostatně jako každou sobotu, dokonce i nikdy nezklamávající Tv Šlágr po odchodu Vratislava Měchury nestojí za nic. Mimochodem mám pocit, že včera na ČT art (!!!) pouštěli tu verzi z 2010, ovšem na druhou stranu, ty fotky zde v galerii odpovídají tomu včera viděnému, a csfd se snad nemýlí. No každopádně, protože se jsem rytíř bez bázně a hany, fouknu odpad a tenhle komentář k oběma verzím. Odpad je možná trochu nefér k ostatním účinkujícím, protože v těch chvílích, kdy ze scény zmizel šišlající a přehrávající Donutil, se na představení dalo relativně i koukat. Ovšem těch chvil bylo bohužel pomálu. Obecně mě fascinují lidé, kteří se považují za kulturní či za něco víc proto, že chodí do divadel. Já byl naposledy v divadle 19.8.2016 na Romeovi a Julii v rámci Shakespearovských slavností (kde jsem jako jediný na konci nezatleskal, chachá!) a pak jsem po pěti letech viděl tohle další přestavení. A musím říct, že jsem se ve svém názoru jen utvrdil. Ti, co chodí do divadla, jsou povětšinou pokrytci, kteří by tleskali i Babovřeskům, pokud by je Troška napsal jako jevištní přestavení. (14.02.2021)

Předestírám, že nemám rád Donutila jako persónu. Přijde mi nějak namyšleně slizký a slizce namyšlený. Což nic nemění na mém respektu vůči jeho talentu. Příkladem pánova nadání budiž toto zpracování Goldoniho legrácky. Hrají zde i jiní herci a herky, a evidentně ne špatně. Ovšem Donutil nás všechny donutil vnímat představení jako absolutní exhibici jednoho muže, pročež umění ostatních aktérů spočívá především v tom, aby mu moc nepřekáželi. Čítám že co představení, to kilo dolů, neb tam lítá jak pionýr, hází pupikem bez záduchy a ještě k tomu sem tam jebne do prostoru vtípek z improvizace vzešlý, pročež můžeme sledovat velevážené herce, an nenápadně hýkají smíchy a předstírají akutní záchvat černého kašle. Nenávidím moment, kdy se den chýlí k večeru, z koupelny zní staccato všemožných sprejů a kulm, či svistot štětců nanášejících na madam snesitelný obličej. V takové chvíli se totiž musím nasoukat do pohřebního, což obnáší mimojiné vtahování rostoucí vany a přiškrcování motýlkem, a vyrazit do dividla. Fakt to nerad. No a u tohoto kousku jsem sám způsobil návštěvu dvojitou, plus jsem si ho s radostí zopáknul v tv. Takže tak. Dejte si pudlik a nenechte si to ujít. (17.04.2012)

Dnes nastal další den reprízy tohoto představení v TV a já si pustila alespoň začátek, abych si osvěžila paměť z doby dávné, kdy jsem to viděla v ND hned po premieře, někdy začátkem 90. let ještě s M. Etzlerem namísto Pyška, v roli Clarice s B. Kodetovou a jako Silvia D. Matáska. Je vidět, že hodně vody uplynulo a pan Donutil se jaksi zakulatil, zestárnul a na roli mladého sluhy už jaksi nemá vizáž (a to je záznam 11 let starý, nechtěla bych to vidět dnes). Co se týče této divadelní látky, mám ji ráda a nemyslím si, že by byla zastaralá, jelikož dobře napsané komické situace a dialogy této a podobných her, myslím, nezestárnou a divák na ně rád bude chodit odreagovat se. Ale nemohu nevidět, že M. Donutil zde hraje jakousi estrádu, přehrává a někteří kolegové mu v tom zdatně pomáhají, viz. paní Šplechtová, Pyško a další mladí neznámí. Já opět opravdu nevycházím z údivu, čím si tento herec získal takovou popularitu a tolik obdivovatelů. Mrzí mě, že na takové scéně v dnešní době nehrají již naše největší herecká esa, bardi českého herectví, pár jich odešlo, jelikož nebyli spokojeni s tím, co se nyní v divadle děje a hraje a namísto nich nastoupily mladičké tváře, které pořádně nic neumí a od nikud je divák nezná. Dávám 2 hvězdy, jednu za předlohu a druhou svému tátovi v orchestru :-)). Herci, to je jedna velká křeč, nepřirozenost a neustálý řev. (09.02.2011)

Se Sluhou dvou pánu mám v zásadě pouze dva problémy; styl a představitele hlavní role. Co se týče stylu, tak jde o ukázkového představitele commedie dell'arte. Spousta slovních hříček, záměn postav, vyznání lásky, situačního humoru a samozřejmě znaku nejtypičtějšího v podobě vychcaného sluhy v roli intrikánské šedé myšky v pozadí. V této inscenaci, pravda, spíše v popředí. Doslova. Všechny komedie tohoto stylu jsou na "jedno brdo". Viděli jste jednu? Tak jste viděli všechny. A k tomu Donutilovi. Není zlý, ve své podstatě je opravdu vtipný, ale... Je estrádní, a to nemyslím nikterak pejorativně. Jde o one-man show, která zabíjí a zbytečně upozaďuje ostatní postavy tím, že veškerou pozornost strhává pouze a jen na sebe. Což je špatně. Pokud nevěříte, tak zkuste adaptaci stejné hry v podání jiného souboru či i nějakou jinou od Goldoniho. (12.11.2007)