Poslední dny

Tragický příběh v čele s přesvědčivým Michaelem Pittem v roli Blaka, jehož poslední dny života připomínají osud grungeové legendy Kurta Cobaina, tragicky zesnulého frontmana kapely Nirvana. Sugestivní ponor do zpěvákovy rozervané duše. Nihilistický pomník, z něhož čiší bezmoc a nepochopení společností. ~ Pře o faktografickou (ne)správnost van Santova uměleckého ztvárnění osudu jednoho talentovaného ztroskotance mi přijdou dosti scestné. Dívejme se na toto dílo, prosím, nikoli jako na životopisný filmový medailon, ale jako na svébytný, nezávislý počin, který chce divákovi sdělit nějakou obecnější myšlenku. A který se navíc údajně Cobainovým sklonkem života pouze nechal inspirovat. Jsem však spíše názoru, že negativní reakce skalních fanoušků kapely i samotné osoby zpěváka mají příčinu v nepřijetí a snad i nemožnosti pochopení zvolené řekněme artovosti snímku (spolu se zidealizováním zpěvákova kultu). Ruku na srdce – živočišný grunge a zdánlivě pomalý, nezáživný art nejsou stejná krevní skupina. ~ Excelentní umělecký pohled na tělo bez duše. (+ Vynikající volba úvodní a závěrečné hudby – La Guerre od The King's Singers.) ~ ~ Nevím, proč jsem. (13.02.2012)

Tak..ještě jsem to nedokoukal, asi až zas jindy, ale moje pocity z tohohle počinu jsou smíšený, spíš směřujou do tý negativní roviny.. Jsem rád, že se jedná o Blakea, protože se jménem Kurt by to bylo strašně nedůstojný. Tedy ten film. Takhle, i když je jasný kdo Blake je, teda..koho představuje, je to jen nudný a zkreslující a zavádějící. No nic, dopíšu to a ohodnotim až to dopozerám.. PS: Tak po dokoukání musím říci, že to opravdu rozhodně není nic čemu bych chtěl tleskat. Nuda, nic neříkající rozhovory, převážně monology, zkrátka pokus o něco, co se dá brát opravdu jen jako pokus.. Na Nirvaně jsem vyrostl a nikdy ji z hlavy nedostanu, ani nechci, ale tenhle film je něco, co jsem si vůbec neměl pouštět. Leč zvědavost je silná... (20.05.2013)

Van Sant chce být velký umělec testující publikum, ale zároveň nevěřím, že je moc chytrý člověk. Z rozhovorů mi jeho myšlenkové úvahy přijdou až legračně hloupé a dětské. Ale možná proto někdy jeho intuitivním experimentováním probleskne ryzí síla média. A jindy jde o katastrofu. A někdy oboje zároveň. Last Days v sobě pro mě nemá sílu Slona, ale chápu, že to bylo myšleno dobře. (16.10.2017)

Zde nejde ani o trpělivost. Bránit Santa jen kvůli tomu, že mám jeho styl rád nebudu. A argumenty typu antikomerční, nedivácký, náročný atd tomu nic nepomůžou. Mám rád nedivácké filmy, ale tento si k nim NIKDY nepřidám. Vydržel jsem to do konce, ale natřikrát. A přesto se mi ničeho nedostavilo. Nuda k zesrání. Nic jiného tu opravdu není. (08.05.2012)

Nirvanu nijak zvlášť nemusím a o Cobainovi a okolnostech jak zemřel toho moc nevím ( kromě toho, že si ustřelil hlavu ), takže nejsem nějakým způsoben ovlivněn. To aby bylo jasno -- Ano, tenhle film může působit jako konzervovaná nuda bez děje, ale po prvních aklimatizačních minutách jsem se dostal do jeho nálady a už mě nepustil. Sledujete poslední dny muzikanta, permanentně sjetého na kaši, jeho absolutní apatii vůči všemu a všem, kterého již pravděpodobně nebaví život a smrt je pro něj vysvobozením. Celý film točen v extrémně dlouhých ( několikaminutových ) většinou statických záběrech, které nenudí především kvůli Michaelu Pittovi a jeho auře. Zklamalo mě, že hudba ve filmu není moc využita, ale ty dvě scény, kde ano, jsou magicky hypnotické ( a navíc dlouhé ) a dostaly se mi hluboko pod kůži. Nasírá něco jako vedlejší dějová linka ( o tom jsem debatoval s Ondrou Vosmíkem, heč ), který se věnuje postavám, které zde nemají žádný význam a nikoho nezajímají....Takže i když bych tenhle film znova vidět nemusel, rozhodně ve mně něco zanechal... (08.07.2005)