Poslední dny

Sakra, proč jen je takové utrpení se na to dívat? Antikomerční, protimasové i umělecké či co-já-vím-jakými-ještě-rádoby-intelektuálními-přívlastky-ověnčené filmy se přece dají udělat i tak, aby člověk neměl chuť po obrazovce/plátně něco hodit, aby aspoň něco viděl... A také díky bohu za info/obsah filmu, protože nebýt toho, tak fakt nepochopím, že to je prefabrikovaná paralela k životnímu utrpení mladého vyhořelého génia (či snad dokonce Mr. Cobaina). Prostě bych si řekla, že je to blbej kluk, co si toho sám dost podělal a potom zjistil, že to nejde vzít zpátky. (Ale to taky může být odpověď na zmíněnou charakteristiku, že?) Zase ale musím přiznat, že "hudební" scény mě naprosto dostaly, nebo lépe řečeno naprosto se mi trefily do rozvlněné emocionální hladiny v době sledování. Such a madness... - Jé, to je krásně nasranej původní komentář. Po druhém shlédnutí už se na situaci dívám jinak, ale to by byl hřích takovejhle komentáříček smazat. Za čtyři roky od prvního shlédnutí jsem se dokonce dostala k tomu, že film naprosto zbožňuju. ♥♥♥ (05.07.2008)

Bohužel, tohle prostě nevyšlo. Mé dva veklé vzory, Michael Pitt a Kurt Cobain "v jednom filmu", nevšední přístup, depresivní záležitost, prostě všechno tomu nahrávalo do karet. Ale nakonec je to jen jedno veliké cosi, které vás nebude bavit ani v depresi, ani v jakékoli jiné náladě, protože to prostě musí unudit každého. Teď je mi až docela líto toho, že to má být jakési zobrazení Cobainových "posledních dnů", protože tohle si jednoduše nezasloužil. Michael Pitt je úžasný a velmi osobitý herec, ale toto prázdné "nic" ani on prostě neutáhne. Škoda, škoda... 2* (09.06.2012)

Od doby, co se Van Sant na chvíli upsal hollywoodskému ďáblu (PSYCHO), soutěží sám se sebou o to, kdo v USA natočí největší anti-komerci. Koho neodradí série improvizovaných impresí na téma umělce-trosky, pro toho má autor jeho oblíbené triky: narušenou linearitu „vyprávění“ a homosexuální motiv. Nebýt ten film tak evidentně laciný (odehrává se v baráku uprostřed lesa), nikdy by nevznikl. (09.07.2005)

Statická artová nuda a studená sprcha pro všechny, kdo se na film těšili jako na "Poslední dny" Kurta Cobaina. Van Sant stvořil něco, co se skládá z neúměrně dlouhých záběrů (například na keř), mumlání zfetované trosky (hlavní postava nepronese jedinou souvislou větu) a potulování se po lese či v lepším případě po domě (to už je docela odvaz, dočkáme se totiž několika minutového pohledu na přípravu snídaně). Radím dobře, ruce pryč... Raději si běžte pustit stoprocentní "Unplugged" nebo některý z divočejších živáků ("Reading", "Nirvana Live!"). 3/10 (16.07.2010)

Tragický příběh v čele s přesvědčivým Michaelem Pittem v roli Blaka, jehož poslední dny života připomínají osud grungeové legendy Kurta Cobaina, tragicky zesnulého frontmana kapely Nirvana. Sugestivní ponor do zpěvákovy rozervané duše. Nihilistický pomník, z něhož čiší bezmoc a nepochopení společností. ~ Pře o faktografickou (ne)správnost van Santova uměleckého ztvárnění osudu jednoho talentovaného ztroskotance mi přijdou dosti scestné. Dívejme se na toto dílo, prosím, nikoli jako na životopisný filmový medailon, ale jako na svébytný, nezávislý počin, který chce divákovi sdělit nějakou obecnější myšlenku. A který se navíc údajně Cobainovým sklonkem života pouze nechal inspirovat. Jsem však spíše názoru, že negativní reakce skalních fanoušků kapely i samotné osoby zpěváka mají příčinu v nepřijetí a snad i nemožnosti pochopení zvolené řekněme artovosti snímku (spolu se zidealizováním zpěvákova kultu). Ruku na srdce – živočišný grunge a zdánlivě pomalý, nezáživný art nejsou stejná krevní skupina. ~ Excelentní umělecký pohled na tělo bez duše. (+ Vynikající volba úvodní a závěrečné hudby – La Guerre od The King's Singers.) ~ ~ Nevím, proč jsem. (13.02.2012)