Nebohá paní Pomsta

Ten nápad a myšlenka celého filmu je sice skvělá, ale některé scény mě příliš neoslovily. Ženské provedení mi nesedlo tak moc, jak jsem čekala. Film od začátku postrádal určitý druh drsnosti a mužnosti. Nečekala jsem, že dosáhne kvalit Old boye, ale podle mého názoru se jich v některých směrech ani moc nedotkl. Na druhou stranu herecké výkony, hudba a originalita konce nemají meze. Jako celek bohužel pouhé slabší 4*. (13.09.2011)

Poslední - a pro mě asi nejslabší - díl trilogie o Pomstě. Chan-wook Park rozjíždí sice slibné drama, které se však až ke svému závěru poměrně vleče, přestože na konci vrcholí zcela neskutečně. Chápu, že nám režisér musel nejdříve všechny nitky nabídnout, aby za ně mohl následně tahat, přesto zůstanu u tohoto slabšího hodnocení, předchozím dvěma tématicky laděným filmům se tento svou originalitou nerovná. (06.04.2010)

Podľa mňa jednoznačný vrchol Parkovej voľnej trilógie o pomste. Pani pomsta mi z nich pripadala "európsky a západne" najprijateľnejšia. Rozpráva sa v nej viac filmovým jazykom ako explicitným a expresívnym násilím ako v Oldboyovi. Celkovo je aj komornejšia. Ústredná predstaviteľka je pochopiteľne aj viac "sexi". Taká ázijská variácia na Trierove psychárne. Videl som už veľmi dávno, takúto lahôdku treba určite ešte oprášiť. (25.06.2012)

Motiv pomsty je tentokrát rozpracován na několika úrovních. Divák si musí hned ze začátku zvyknout na nezvyklý způsob vyprávění - na přeskáčku nám tvůrci vyprávějí příběh, vrací se do minulosti do vězení a sem tam prostě zaperlí hláškou naprosto mimo kontext. Film je herecky, i vizuálně zvládnut brilantně, jediným problémem zůstává násilí. Je ho tu až příliš, a byť to většinu času nejspíš nemělo být myšleno vážně, je to prostě moc. Oldboy se mi líbil o chlup víc, Nebohá Paní Pomsta je přesto další důkaz převahy Asijské kinematografie a ze souboje se Samaritánkou (která šla dokin prakticky současně) vychází jako jasný vítěz. (04.09.2006)

S Parkem kamarádi nejsme a nikdy nebudeme. Lady byla poslední kapka do beztak přeplněného poháru. Děj je na můj vkus nehorázně rozsekaný a nepůsobí celistvě, množství retrospektiv ve mně nevyvolalo žádnou touhu spojovat si několik momentů dohromady. Park nedává důvod. Jednou jsme ve věznici, pak kdesi v lese, následně se šuká u stolu. No a co? Tento lehce prázdný obsah je vcelku obstojně kryt efektní kamerou, barvitými filtry a rádoby zajímavě nezvyklými „uměleckými“ úhly..ovšem to celé bez efektivity. Vizualita se divákům odporně podbízí a doufá, že touto formou se film bude líbit nejvíc (ech, ty detaily obličejů…). Cítím z toho nechutnou kalkulaci, kterou je Park opepřen i ve svých ostatních filmech, jež jsem viděl (Oldboy, Mr. Vengeance). Co už však leze na nervy nejvíc, je hrůzný expresionistický projev herců. Stačí když chlápka na začátku dívka pošle do prdele, a on má hned v očích litry slz. Kdyby se režisérovi aspoň podařilo dát jim nějaké znatelné vlastnosti! Ale ne, postavy jsou ploché jak čerstvá fošna – důsledkem toho jsem jen nevěřícně koukal, o co se tvůrci na konci ve scéně u televize snaží. Marná sláva, mé srdce bylo kamenné a úsměv ve tváři… Parku, tys mě vlastně ani jednou nenudil, jen mi nemáš co a jak říct; trápíš. A proto se doufám už nikdy nestřetneme. (05.12.2006)