Nebohá paní Pomsta

Velice zdařilý film, který pro trochu "rozkoukaného" diváka v tématu "ženských mstitelek" není natolik originální a spíš evidentně čerpá ze zaběhlých klišé. Vzorů by se daly najít desítky, zejména v 70. letech tyto filmy hodně frčely v Japonsku (explotační asijské období s herečkami-zpěvačkami jako byla Reiko Ike či Meiko Kaji) a nebo už ultrabrutální depresivní počin šílence Vibeniuse Thriller - en grym film (1974) s Christinou Lindberg. Každopádně asijské "pomstichtivé období zneuctěných žen" probíhalo někdy v letech 1970 - 1974. Vsázelo jednak na násilí a brutalitu, tak ale i na neuvěřitelně propracované příběhy, scénáře pomsty a vyjebávky se všemi, kteří se nějaké křivdy dopustily... Takže ač je tento film od Chan-wook Parka velice zdařilý, spíše opakuje témata dávno v Asii zaběhlá a znovu je oživuje v neuvěřitelně působivém podání ...a předkládá s celou parádou nezvyklému evropskému divákovi ... (27.02.2009)

Nádherný film. Pokud někdo už od úvodních titulků komponuje tak čarokrásné obrazy jako Park (a k tomu navíc nechává hrát Vivaldiho), pak si mě okamžitě získá ještě dřív, než začne pořádně vyprávět, a jsem ochoten mu odpustit i nějakou tu menší manýru. Navzdory marketingovým snahám prezentovat tento film v souvislosti s o poznání provařenějším Kill Billem (žluto-červený plakát) nebo slogany přímo odkazovat na předcházející, brutálnější díly režisérovy volné "trilogie o pomstě", je Lady Vengeance v jádru velmi křehká a naplněná touhou po pokání a mateřskými city. Tomu se podřizuje i tempo celého snímku, kdy převládají spíše statické obrazy než akční sekvence a násilí tentokrát nemá katartickou funkci a jakoby zůstává za zavřenými dveřmi (vidíme často jen jeho následky, nevyžíváme se v samotném aktu). Je fantastické, že Park dokázal třikrát filosofovat nad odplatou (a třikrát jinak) a každý z filmů navíc odlišit i stylisticky - tak, že stojí jako samostatná, komplexní díla, která se vzájemně nevykrádají. Důmyslně odvyprávěný příběh o Geum-ja ssi pro mě představuje vrchol celé trilogie. Kruté, hořké, něžné...pure beauty. "I'm sorry. I'm sorry. I'm sorry." ♥♥♥ (02.02.2011)

Stala sa mi jedna krasna vec. Do mestecka menom Cadca sa zrejme omilom dostali filmove kotuce nesuce nazov Sympathy for Lady Vengeance. Tazko opisat ake prijemne a radostne prekvapenie to bolo. Navsteva kina je pre mna skor sviatocnou udalostou, avsak takuto prilezitost som s proste nemohol nechat ujst. Zazitok to bol proste skvely. Prazdne kino (8 ludi), podpriemerna reproduktorova sustava a zaverecny diel Parkovej vengeance trilogie. Prvy krat som zazil to, co sa opisuje ako navsteva kinoklubu. K filmu len tolko, ze to bol vynimocny zazitok a skvele uzavretie trilogie, ktore si musim pozriet este minimalne jeden krat, aby som sa dokazal konkretnejsie vyjadrit. (10/10) (13.02.2008)

Nebohá paní Pomsta se nesnaží šokovat pointu, jako se pokoušel pan Oldboy, u něhož jsem si z toho na prdel nesedl, no Nebohá má jiné kvality, kterým já teda dávám přednost. Až poeticky tvářící se zpracování spolu s artovou kamerou a zámeckou hudbou mi dopřálo suprově se pobavit u čehosi, což bych popsal jako drsný příběh pomsty, ze kterého filmařský kabátek Amélie dělá černohumornou sadu, jež se jen tak nevidí. Ze začátku jsem filmu moc nevěřil, ale na konci se cítím parádně odbourán, přičemž snížená hladina krve mně v tomto případě vůbec, ale vůbec nevadí. Pro mě bezesporu nejlepší díl trilogie. Doporučuju. (26.05.2014)

Celý film jako slow burn build-up pro jednu extrémně silnou situaci? Když je ta situace až tak psychologicky, emočně a brutalitou až TAKHLE extrémní, tak proti tomu jde jen stěží mnoho namítat. Narativně funguje Chan-Wook Parkův finální díl volné trilogie o pomstě velice dobře, bez problémů se v tom vyrovná známějšímu Old Boy - i když ten je mnohem zajímavější z hlediska akčního žánru. A kratší délka tady taky pomáhá, obzvlášť v porovnání s dost mizerným a nudným prvním dílem. 8/10 (17.09.2022)