Nebohá paní Pomsta

Zlatý klinec Filmasie nebol zlatý ale diamantový . Park Chan Wook nám tu svojim typickým štýlom servíruje cestu za pomstou. Pomstou, ktorá je hlavným hnacím motorom hlavnej hrdinky, nespravodlivo, napriek tomu dobrovoľne odsúdenej za vraždu, ktorú nikdy nespáchala. Podobne ako v predchádzajúcom Oldboyovi je prvá polovica trochu chaotická a divák, ktorý nevidel žiadny Parkov film bude mať mierny problém sledovať dej. Oproti Oldboyovi však expozícia Lady pôsobí stále prehľadne až striedmo. Striedanie retrospektív v prvej polovici však jednak výborne predstaví hlavnú postavu a jednak umožní divákovi nahliadnuť na základné prvky jej geniálneho plánu pomsty, ktorý režisér pozošíva nitkami druhej polovice tak, že umožní neuveriteľne silný emocionálny zážitok vo veľkom finále. Lady je podľa môjho názoru filmársky a formálne ešte viac vyčačkaná ako jej starší braček a žiada sa mi povedať, že pokiaľ ide o vizuál, pôsobí Oldboy proti Lady tak trochu ako študentská práca toho istého režiséra. Geniálna vizualita je potom podporená o nič menej geniálnym soundtrackom, hlavne z Vivaldiho ma už dávno tak nemrazilo ako pri niektorých scénach v tomto filme. Po obsahovej stránke je hlavnou devízou filmu scenár, ktorý je prepracovaný do špiku kostí, pričom niektoré scény sú úplne fenomenálne ( mňa dostali najmä tlmočenie medzi dcérou a matkou a všetky „snežné“). Na záver len toľko , Kórea naozaj valcuje, a ak sa Lady príde na plátna kín pomstiť aj na Slovensko, TOP 5 rebríček budúcoročných slovenských premiér budú viesť tri kórejské filmy. Keby náhodou neprišla, stojí za to dať si s ňou rande v Prahe. 10/10 (05.12.2005)

Tazko sa mi hladaju slova, ako vyjadrit to filmovo bezchybne a mnohovrstevne Parkove uzavretie svojej volnej "vengeance trilogy". Od hereckeho ansamblu (plneho epizodnych uloh hercov, stvarnujucich hlavne postavy v predchadzajucich castiach - Sympathy for Mr. Vengeance, Oldboy), cez dokonale formalne prevedenie (aj napriek tomu, že s filmu cítiť inšpiráciu od Seijun Suzukiho je Parkov audiovizualny rukopis jasne badatelny od nadhernej titulkovej sekvencie, az po bezchybnu kompoziciu obrazu -> striedanie dlhych zaberov, zname jazdy, ako i na milimeter presna montaz so zvukom - prudko navykovy soundtrack pozostavajuci vyhradne z klasickej hudby) az po samotny pribeh, ktory jednak rozsiruje ponatie samotnej pomsty a na druhej strane doslova filtruje situacie, ktore by vasu pozornost od pomsty odvadzali a umoznovali vyraznejsie stotoznenie sa s hociktorou postavou. Navyse vdaka nazeraniu na pomstu skrz zensku postavu je k nam prvykrat v trilogii prisuvana aj velka davka skutocnych citov - materskych a zenskych. Ich emocna sila v ocistujucom zavere je zdrvujuca. (28.07.2005)

S Parkem kamarádi nejsme a nikdy nebudeme. Lady byla poslední kapka do beztak přeplněného poháru. Děj je na můj vkus nehorázně rozsekaný a nepůsobí celistvě, množství retrospektiv ve mně nevyvolalo žádnou touhu spojovat si několik momentů dohromady. Park nedává důvod. Jednou jsme ve věznici, pak kdesi v lese, následně se šuká u stolu. No a co? Tento lehce prázdný obsah je vcelku obstojně kryt efektní kamerou, barvitými filtry a rádoby zajímavě nezvyklými „uměleckými“ úhly..ovšem to celé bez efektivity. Vizualita se divákům odporně podbízí a doufá, že touto formou se film bude líbit nejvíc (ech, ty detaily obličejů…). Cítím z toho nechutnou kalkulaci, kterou je Park opepřen i ve svých ostatních filmech, jež jsem viděl (Oldboy, Mr. Vengeance). Co už však leze na nervy nejvíc, je hrůzný expresionistický projev herců. Stačí když chlápka na začátku dívka pošle do prdele, a on má hned v očích litry slz. Kdyby se režisérovi aspoň podařilo dát jim nějaké znatelné vlastnosti! Ale ne, postavy jsou ploché jak čerstvá fošna – důsledkem toho jsem jen nevěřícně koukal, o co se tvůrci na konci ve scéně u televize snaží. Marná sláva, mé srdce bylo kamenné a úsměv ve tváři… Parku, tys mě vlastně ani jednou nenudil, jen mi nemáš co a jak říct; trápíš. A proto se doufám už nikdy nestřetneme. (05.12.2006)

Ve všech třech filmech náležících do Parkovy trilogie o pomstě režisér vychází z pojetí odplaty jakožto prostředku, kterým oběť doufá do svého světa navrátit racionální řád. Uchýlením se k odplatě však zasahuje do životního řádu druhých osob, čímž zákonitě uvádí do chodu tragický řetězec příčin a následků. Parka zajímá dualita pomsty přinášející zároveň destrukci i sebedestrukci. Jeho hrdinové proto nikdy nejsou heroičtí, nýbrž jsou vždy ubozí a tragičtí, a vykonáváním vendety se opětovně stávají oběťmi. ___ Více v recenzi na Rejže.cz. (24.02.2013)

Pomsta nebyla nikdy tak sladká jako v trilogii Chan-wook Parka a hlavně posledním dílu s názvem Nebohá paní Pomsta, který si na nic nehraje, je na něm znát, že se snaží inovovat myšlenku pomsty, ale stejnak se táhne za stejným cílem jako každý díl z trilogie o pomstě, proto mě trošku unavuje stále dokola sledovat to samé, spíš se těším na samotný závěr, který by vždy všecko měl rozlomit, protože za tím se většinou hlavní postava táhne, no prakticky pokaždé. Ten prostředek by měl diváka samotného rozčílit a víc si hlavní postavu znenávidět, jenže tady jsem ani u závěru nebyl příliš spokojený, možná už jsem těma pomstama tolik nacucaný, že mě nedokáže žádná další natolik překvapit jako ty předtím. Film je to určitě slušný, zajímavý, ale o originalitě bych tady už moc nemluvil, spíš bych to viděl jako nutnost natočenou do trilogie z pohledu ženského. (08.05.2009)