Snídaně na Plutu

Křehký film poskládaný z krátkých, ale kouzelných epizod - o ztraceném koťátku, které bylo jiné než ostatní, přesto šlo životem s revoltou v duši, s odzbrojující naivitou i neuvěřitelnou statečností. Nemělo problém se svou identitou ani se světem - hledalo si své místo na slunci a nebylo pro něj důležité, jestli značně nedokonalý svět má nebo nemá problém s ním. (09.03.2010)

Celkem trefná satira na křesťanské puritánství, teenagery a sexuální život, nicméně v některých chvílích je až moc přebujelá, jak po stránce (mimochodem ne moc příjemných) hereckých výkonů, tak i gagů - film tak má bohužel dost rozporuplnou úroveň, a to i přes dokonalou retro-atmosféru - zcela vážně jsem po většinu času stopáže hádal tomuto snímku asi tak o dvacet až třicet let více. (Shlédnuto v rámci školní výuky.) (11.06.2010)

Snídaně na Plutu vypráví složité téma s neuvěřitelnou lehkostí. Míchá dovedně kýč (ptáčci, ironické komentáře "koťátka") s tvrdou realitou (úchyl v autě, akce IRA), umí překvapit, napnout, rozesmát i dojmout. Jeden z nejlepších filmů s danou tématikou (a vůbec jeden z mých nejmilejších filmů). Cillian Murphy je samozřejmě k sežrání... (01.05.2015)

Transsexuální mladík Patrick v touze poznat svoji pravou matku se vydává na dlouhou pouť, na které poznává nové přátele i lidi, kteří mu chtějí ublížit, zažívá humorné, dojemné a občas i nebezpečné situace a přesto, že za jeho častým úsměvem se skrývá také plno bolesti, zůstává i nadále tím úžasným snílkem, tak sladkým ve své zranitelné důvěřivosti, že je nemožné si ho nezamilovat. A právě jeho postava, kterou FANTASTICKÝM způsobem ztvárnil Cillian Murphy, dělá z tohoto filmu nezapomenutelnou podívanou. (17.03.2013)

Ten film mne úplně minul. Plyne tak nějak divně, epizodálně, postavy přicházejí odnikud, po chvíli mizí nikam, děj nikam neposouvají... Zpětně jsem si ani nebyl jistý, co to mělo být - jestli příběh sirotka hledajícího svou matku, nebo transsexuála hledajícího sebe sama... nebo ještě úplně něco jiného... 50% (29.06.2020)