Snídaně na Plutu

Originální již tím, že hlavní hrdina nehledá otce, nýbrž matku (a sebe samého). K tomu preferuje ženské šaty, nadužívá zdrobněliny a volí zásadně nenásilné řešení konfliktů. Logicky tak padá srovnání se všemi těmi drsnými filmy o severoirské problematice (Ve jménu otce, Zvedá se vítr). Snídani na Plutu oproti nim nechybí také hravost a nadsázka, obsažená už v názvech jednotlivých kapitol (a dovedena ad absurdum závěrečným citátem Oscara Wildea). Ony a výběr songů kontrastujících s děním nejlépe vypovídá o Patrickově bezelstném vnímání světa. Ze strany režiséra šlo o velmi šikovný tah, neboť není třeba vnitřního monologu, k němuž každá adaptace knihy psané ich formou svádí. Být celý film našlapaný jako začátek a konec, možná bych z něj měl nejen chvilkovou radost, ale dlouhodobě dobrý pocit. Třeba dojem vylepší druhé zhlédnutí bez odfláknutého českého dabingu. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Morien, Mahalik, dzej dzej (29.06.2010)

Červenky s červenými náprsenkami ví všechno. Pindík je záludný, a ať mu říkáte, co chcete, nepřestane ležet. Mít svůj domeček, svou pícku a svůj stoleček. - Úsměvné, rozverné, zábavné...a najednou bum!, smrt. Sledujeme cestu, hledání, nevzdávání se a nečekané nalezení. Působivý film s naprosto vynikajícím C.Murphym, skvělou kamerou a báječnou hudbou, kdy ještě dlouho po skončení mi v hlavě zněli - Rubettes, Slade, The Wombles, T-Rex, Dusty Springfield i Van Morrison ( Madame George, Cypress Avenue). Nečekal jsem, že film, který se snaží ukázat boj s jinakostí prolínající se s bojem za svobodu, víru a nezávislost, může být tak neuvěřitelně vtipný. Atentáty ovšem působily jak šlehnutí biče s ocelovými háčky. A přítomnost zde zvrhlého Bryana Ferryho jsem si musel potvrdit v závěrečných titulcích. (26.12.2011)

Ta lehká ironie a klouzání po povrchu tvoří největší problém filmu, ve kterém tak nic není vážné ani důležité, ale jen rozmarné a fragmentované, a lze tedy s lehkým srdcem zapomenout na vše, snad kromě dvou červenek, které milují mléko v láhvích. Když se mi po půlhodině okoukal styl filmu, bavila jsem se sledováním neustalých jízd kamery, ale to je poněkud málo na vyšší hodnocení. (10.10.2012)

Scénář: Neil Jordan, Pat McCabe .. Ah...Ah...Ah...Ah...La...La La La... ___ 36 kapitol neuvěřitelného životního bloudění a hledání. Neil Jordan (tématem poté, co jsem viděl Crying Game, již nezaskočil) výborně nakombinoval zajímavý osud hlavní postavy s osobními i Irskými politickými problémy, nepochopením sexuální orientace v řemeslně působivém zpracování. Murphyho kočička je k sežrání, ideálně herecky ztvárněná. Guláš tématicky i žánrově zvláštní přesto perfektně fungující. Za výběr dobových hudebních vypalovaček velký dík. Neil Jordan umí překvapit, zaujmout, okouzlit, pobavit. Love you baby love. Sugar baby love. Love her everyday... 85%. (23.02.2010)

Myslím, že tohle je životní role Cilliana Murphyho. Pokud totiž chcete vědět, zda herec umí hrát, obsaďte ho do role vyšinutého padoucha a nebo transvestity. Všichni tady Patricka přirovnávají k Forestu Gumpovi. Nevím, asi mají možná pravdu. Nevinná Cillianova tvář, dokonale zahrané ženské chování, vybrané oblečení, kde několik kousků opravdu závidím (ty kostkované modré zvonáče), to vše je důkazem jeho neskutečného hereckého umění. Neviděla jsem to origo, ale unikátní dabing Filipa Jančíka, kde mi strašně dlouho trvalo, než jsem si byla jistá že je to on mi úplně stačila. Vynikající film. (13.02.2011)