Hlavní nádraží

Káhirské hlavní nádraží uprostřed 50. let minulého století. Mumraj lidiček, přesouvajících se v pravidelných intervalech tam a zpět. Malý ostrov uprostřed města,který si žije vlastním životem. Najde tu obživu spousta zaměstnanců od nádražních dělníků po prodavače občerstvení. Bojují tady za zlepšení pracovních podmínek, navazují lásky a přátelství. Společně se baví po práci. Kamera detailně snímá veškerý ten nádražní mumraj a shon, včetně odjíždějících a vracejících se vlaků. Tragickou postavu nešťastně zamilovaného prodavače novin si zahrál sám pan režisér a své role se zhostil na výbornou. Z jeho očí můžeme číst všechnu tu nenaplněnou lásku a touhu, bolest, zklamání a následné šílenství, kterým si nešťastník Qinawi musel projít. Musím pochválit dramatický závěr filmu a hudbu, která ještě umocňuje to stupňované napětí.Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. (05.04.2015)

Varování: Komentář obsahuje neuvozená přirovnání! Nebudu tvrdit, že má první egyptská filmová zkušenost naprosto popřela má očekávání, neboť jsem z nedostatku představivosti žádná neměl. I kdybych se snažil, film výrazné kamery (časté záběry skrz vlaky, jejich podvozky, dveře, okna, průzory, chvílemi noir-like svícení), řemeslné preciznosti obecně, stěhující se z neorealismu, který, jak známo, málokdy stojí na ději, do bytu po hollywoodském thrilleru, který, jak ještě známěji, velmi často stojí na ději, bych si stejně nevysnil. Kdo by si představil, že tak plynulou evolucí se jedno může vyvinout v druhé? Stěhování bylo tentokrát mnohem lepší než vyhořet. Od povah postav k jejich osudu. Od prohlídky dějiště k dění. Pod tím vším hluboce ukryté tření mezi pozápadněným a tradičním světem bez vznášení obvinění. Vzácně vyvážený film, v kterém mi vadilo jen několik podružných drobností, hlavně obtížnější vstup a trochu nečekané srocení davu v závěru. (05.11.2010)

Jediný problém, který s tímto úžasným filmem mám, je, že se nemohu srovnat s jeho zařazením k neorealistickému umění, neboť je to krásný expresionistický snímek. V některých pasážích nezapře inspiraci Langovým Metropolis. Především svícení scény je naprosto parádní, ale ona je skvělá práce s mizanscénou jako celek. Obávám se, že při orvním zhlednutí tohoto egyptského pokladu, nedokážu docenit celou šíři jeho geniality. Ráda se budu k tomuto filmu vracet. (03.03.2020)

Krásné obrazy skrz koleje a vlak, velmi hezké inscenace mizanscény a zachycení reálií káhirského nádraží a zdejší všednodennosti. "Hlavní nádraží" disponuje skutečně ohromující kamerou, často estetikou šerosvitu, mnoha odkazy na neorealismus i klasický Hollywood, můžeme v něm vidět také předzvěst nastupující nové vlny. Formálně hodnotný film. Na můj vkus ale velmi hlučný a s teatrálně přehrávající Rostomovou doslova divácky nepříjemný. (06.08.2014)

Syrová studie sexuální frustrace zasazená do tíživého prostředí káhirského nádraží, stmeleného ze soustavně explodujících emocí a všudypřítomných strojů. Všechen ten křik a hluk protínaný stínem a horkem vtěluje potřeby a touhy, bolest a slast, ba i touhu po moci, ovládnutí, povstání - a z celého toho dusna sleduje neúprosná kamera především jednu zlomenou bytost dohnanou svým tělem k vraždě. Zároveň však zachycuje i ostatní, kteří se stávají účastníky celé tragédie, a tak je tedy záběr filmu stejně komplexní a neorealisticky všeobjímající jako hlubinně psychologický a analytický. Jako muž předurčený k vraždě i ti ostatní obyvatelé železničního mikrokosmu jsou malí a prostí, život je pro ně shodně hrou i bojem, nedohlížejí jeho tajemství a noří se do jeho vln s požitkářskou smyslovostí, lhostejni k nebezpečí v hlubinách. Proto také konfrontace s řečeným zločinem neústí v heroický triumf nad odhalením vraha, ale v trpké chvění nad tmou, která byla nadosah. (07.01.2011)