Maraton

Velice příjemná a pozoruhodná záležitost, ve které se umně snoubí několik filmových žánrů a dotýká se mnoha témat, ať už se jedná o sportovní drama, rodinnou/vztahovou psychologii či nahlédnutí do individuálního světa mladého autisty, k tomu jako bonus nadhled a jemný humor (vyjma trenéra, ten místy přitvrdil). Moc se mi to zamlouvalo, matčina láska i pochyby, včetně výčitek svědomí, Cho-won (úžasný Seung-woo Jo), který má rád běh, těstoviny a zebry a v neposlední řadě velmi nestandardní trenér, pod hrubým zevnějškem srdce na správném místě. Krásný film. (29.11.2019)

Má ještě cenu říkat něco navíc? Myslím, že ne, nekriticky obdivné komentáře kolegů - spoluuživatelů tohoto webu hovoří za vše. Já si to tedy jenom dovolím zesumarizovat a říct, že Malaton patří k těm jihokorejským snímkům, jejichž sledování jsem si užil nejvíce. Patří do té skupiny filmů o niž se skutečně nebojím mluvit v superlativech. Všechny ty slova, jež se dočtěte níže, jsou pravdivá - ano, Malaton je skutečně krásným filmem. Asi bych to neřekl jinak, než uživatel DaViD´82, proto si jeho poetická slova s nedovolením vypůjčím, Malaton má to duši (což je jedna z nejúžasnějších poklonek, které jsem kdy slyšel). 85% (31.05.2013)

Korejský "Rain man" je dalším důkazem toho, že kinematografie téhle země zažívá vynikající období. Krásná muzika, skvělá kamera a vynikající výkon Seung-woo Cho (kterého bych si po jeho roli v Keulraesik jako autistu ani nedokázal představit :) ... Film se sportovní tématikou, u kterého je závěrečný sportovní výkon v podstatě nepodstatný ..... (20.07.2005)

Korejci to stejně svedou. Z té asijské kinematografie jsou Evropě vlastně nejblíž. Jediná trošku atypická je ta korejština a na to se ve výsledku taky dá zvyknout. Tvůrci jsou tam totiž nesmírně talentovaní a dokáží dobrou filmařinu spojit se skvělým tématem a perfektními hereckými výkony. Maraton je přesně v tomhle duchu. Ten kluk toho autistu hrál tak dokonale, až jsem měl pocit, že autistou opravdu je. A on přitom hraje v tolika filmech. Vlastně se jedná o drama, ale celé dvě hodiny se tak nenápadně usmíváte a přejete mu štěstí, že spíš koukáte na úctyhodný rodinný příběh, než na film o těžkém životním údělu jednoho korejského kluka. Líbilo se mi to moc. Korejci prostě umí uhranout. (22.01.2019)

V čase písania tohto príspevku (máj 2005) ide zatiaľ jednoznačne o komerčne najúspešnejší kórejsky film roka 2005 (Update 29.8.2005 - Z prvého miesta komerčne najúspešnejších juhokorejských filmov roka 2005 bol Marathon zosadený ďalším úžasným filmom s názvom Welcome to Dongmakgol, kĺbiacim v sebe poetiku jemenj fantasy a reality). To ale s kvalitami filmu nemá veľa spoločného a zmienenú informáciu berte ako malú pikošku na úvod. Príbeh filmu nie je ani zdaľeka originálny - na odvíjaní osudu autistického chlapca, ktorého záľubou je beh, nám snímka odkrýva klasický príbeh človeka zápasiaceho s určitými indispozíciami, ktoré aj s pomocou okolia nakoniec prekonáva. Podobný motív v rôznych obmenách bol spracovaný veľakrát a pravdepodobne ešte viackrát bude. Napriek tomu ma dokázal film, usadený v žánri melodrámy, do seba spoľahlivo vtiahnúť. Jeho krása spočíva nielen v prenádhernej obrazovej štylizácii, kde doslova každý záber hýri farbami, ale aj v tom, ako nenápadne a s minimom sa dá dosiahnúť maximum v apelácii na city. Úsmevné scény neurážajú prvoplánovaným a ľahko navoditeľným kontrapunktom "sveta nášho vs u človeka trpiaceho autizmom" a rovnako ani citovo nevydierajú (to si uvedomíte hlavne v záverečných titulkoch, kedy tvorcovia úplne bez varovania vytiahnu informáciu, ktorá by u väčšiny filmov západnej produkcie bola prezradená na začiatku ako spoľahlivý nástroj citového vydierania). Emociálna zaangažovanosť síce miestami hrá na dôverne známe struny, ale robí to spôsobom tak jemným a ľahkým, že sa vôbec nebudete chcieť brániť im podľahnúť. Maraton je tak ďalším zástupcom kórejského spoločenstva filmov z veľkým srdcom. (19.05.2005)