Střelba na psy

Hotel Rwanda, Někdy v dubnu (Rwanda), Poslední spravedlivý (Rwanda), Poslední skotský král (Uganda - Idi Amin), Střelba na psy (Rwanda). Všechny filmy jsou o tomtéž, každý udělaný trochu jinak. Utrpení bezbranných, genocida za účasti vojsk OSN, boj hrstky statečných s větrnými mlýny. Bravo, civilizace. (08.04.2014)

Takže ještě jednou - Hotel Rwanda je podle mě jeden z nejpřeceňovanějších filmů poslední doby, považuji ho za hollywoodské divadélko parazitující na příšernostech rwandské genocidy. Proto přes všechny technické chyby tleskám "Shooting Dogs", filmu přirozenému a syrovému. Co víc - technická jednoduchost a kompaktnost mi připadaly mnohem výstižnější, než rozmach H.R., kde mi vlastně vadilo všechno od uměle roztřesených záběrů, přes syntetickou hudbu, po práci maskérů, kteří zcela evidentně nikdy neviděli tvář skutečné smrti. V Shooting Dogs je celý masakr samozřejmě také tlumen, aby se polovina hlediště nepozvracela ještě před závěrečnými titulky, jinak šli ale tvůrci až na kost, některé scény a masky jsou - na rozdíl od nechutně uhlazené Rwandy - hrůzně realistické. Samozřejmě ale nejde jen o fyzické násilí - snímek mnohem lépe než zmíněný Hotel dokázal předat pocit bezmoci, paniku, chaos a naprostou nahodilost a cynismus, s jakým si smrt nachází jedince v obrovském davu trpících. Trochu mi vadil náboženský prvek, ale stejně - prozatím je to snímek, který rwandský masakr představil nejlépe a nejvěrohodněji. (28.07.2009)

Působivé drama na motivy skutečných událostí; silné, emotivní téma v tomto případě dokáže vyvážit nedostatky filmu. Děj je roztříštěný, herecké výkony nikoliv špatné, ale ničím výjimečné - snad je to dáno celkovou nepropracovaností postav, neuškodila by jim hlubší psychologie. Ovšem prostředí se jeví naprosto autenticky, hudba je docela příjemná a příběh v předvídatelném závěru dokáže chytit za srdce a vehnat slzy do očí. Nelze si nepoložit otázku, kde se ta nenávist v lidech bere, proč mají potřebu likvidovat ty, co se byť i jen nepatrně liší... 75% (15.06.2009)

Nerozumiem tomu, prečo by som mal po Hoteli Rwanda a Shake Hands with the Devil pozerať ešte Streľbu na psov. Je to stále o jednom a tom istom. Hranice v Afrike sú zväčša zle stanovené, náboženské sa nekryjú so štátnymi, bývalé ríše sú zle rozpadnuté a výsledkom je, že sa ľudia mydlia hlava nehlava. Raz Tutsiovia Hutuov a neskôr sa ich úlohy vymenia. V takej situácii je potrebná sila, ktorá týchto potenciálnych súperov odtláča od seba. Ale zdôrazňujem "sila" a nie tí šaškovia z OSN. Na nich sa hodí Stalinova otázka, keď mu niekto rozprával o veľkom vplyve Vatikánu a on sa opýtal: "A koľko divízií má ten Vatikán?" OSN bude aj naďalej zbytočnou organizáciou pohlcujúcou značné peniaze. Nemiešať sa do sporov, aj keď sú vyzbrojení a vycvičení, to musí byť ponižujúca úloha tých chudákov s modrými prilbami, ktorým šéfujú anonymní a nikomu sa nezodpovedajúci úradníci z budovy na brehu Potomacu. Niekedy sa hanbím za príslušnosť k tejto časti ľudskej civilizácie. (21.01.2021)

Veľmi silný a drsný príbeh podľa skutočných udalostí. Množstvo podnetov na zamyslenie... Názov filmu "STREĽBA NA PSY" je tiež jedným z nich a jeho význam sa v deji postupne naplno ukáže. Atmosféru výborne dotvára aj hudba. Za všetky myšlienky z filmu aspoň jedna: Cez obetu prejavíš najväčšiu lásku... ODPORÚČANÁ PRÍSTUPNOSŤ: Od 15 rokov. (14.08.2009)