Střelba na psy

Nejhorší je na filmu, že vše se tak stalo. Pozor, možný spoiler! Scéna, kdy prosí Roland (Steve Toussaint) belgického velitele jednotky OSN Charlese Delona o zastřelení dětí, protože smrt mačetou bolí. Snad ani nemusím dodávat, že je to emocionálně působivější, než naznačené explicitní násilí ve filmu. Byla to věru hrozná situace, pánové z OSN styďte se, opět jste selhali a neměli jste žádný pocit trapna? K čemu takové podivné konference OSN vlastně jsou? Klasický případ temné zbabělosti civilizovaného světa. Bez mučení přiznám, že jsem rád, že žiji v v naší krásné zemi a můžu se prostě těšit ze života. (25.09.2011)

Téma rwandské genocidy, které v roce 2004 ukázal úspěný "Hotel Rwanda" zkoušel k úspěchu využít i režisér Michael Caton-Jones, který natočil pár slušných snímků ale do diváckého podvědomí se nedostal žádným. Oproti zmíněnému "hotelu" však toto téma podává pomaleji, méně velkolepěji ale hlavně zbtečně násilně. Ne, že by film hýřil krvavě natočenými masakry ale velice násilnou formou ukazuje, co, že se to tam vlastně dělo za svinstva a přitom se tváří maximálně reálně. Bohužel se mu však nedaří z diváka vyždímat jakékoliv emoce a převážně v druhé části se tak nehorázným způsobem odkazuje na boha a víru, že by se nejednomu ateistovi udělalo zle. (07.10.2009)

Prirovnávanie k oscarovému filmu 'Hotel Rwanda' je z pohľadu námetu na mieste, ale zároveň je aj trošku scestné, pretože tento filme je technickou, hereckou a aj režisérskou úrovňou na podstatne nižšej priečke, napriek tomu sa k divákovi dostáva naozaj krutá výpoveď vtedajšieho masakru. Výpovedná hodnota je veľmi vysoká, niektoré momenty mi znova dlho rezonujú v hlave a záver je zvládnutý celkom pekne, i keď niekomu to môže vyznieť trošku prvoplánovo. 75%. (07.07.2009)

Svedectvo. Nielen o genocíde a nezmyslenosti vraždenia, nielen o zlyhaní OSN a o strate ľudskosti, ale svedectvo o sile a slabosti obyčajných ľudí, medzi ktorými jasne zažiari postava kňaza - misionára, otca Christophera. Spoiler: Práve on (a jedine on) sa v najkritickejšej chvíli nespreneverí svojmu presvedčeniu a rozhodne sa správne, pripravený hoci aj zomrieť.... Z tohoto uhla pohľadu mi film pripomenul Joffého Misiu a vyvolal vo mne množstvo pocitov: nielen ľútosť, súcit a smútok, ale aj nádej, povzbudenie a uistenie, že pojmy láska a obeta nie sú iba prázdne slová .... ... (01.10.2011)

Shooting Dogs je celkem syrově a bez příkras natočený film, který nutí k zamyšlení. Mám trochu pocit, že si západní divák "vystačí" s filmy o Holocaustu, a genocidy odehrávající se za hranicemi Evropy ho až tak nezajímají. Proto si myslím, že je důležité točit filmy jako je tento. Dobře to vystihla postava novinářky, která prohlásila něco v tomto smyslu: "Při reportážích o masakrech v Bosně jsem každou mrtvou ženu obrečela, ale tady je to jiné. Tam mi každá mrtvá žena připomínala mou matku, protože byla bílá". Trochu cynické, smutné, ale asi pravdivé. Jinak souhlasím s komentářem uživatele Enšpígl. (26.04.2016)