Shake Hands with the Devil

Stále šokující, pravdivé a nepochopitelné. Našla jsem si pár dokumentů a informací a jsem přesvědčená, že tenhle snímek má svou neocenitelnou hodnotu a chápu, proč Romeo Dallaire usiloval o jeho natočení. Hodně mně přípomínal film Válečníci, kde museli vojáci zaujmout také pouze postoj neangažované policie, která má zasáhnout pouze v případě ohrožení jejich života. I tam to skončilo podobně smutným dopadem na psychiku takových bezmocně přihlížejících vojáků. Shake Hands with the Devil byl možná ještě působivější než Hotel Rwanda, jestli se to vůbec takhle dá napsat o tak děsivé události, kterou je genocida a válka vůbec. (24.10.2013)

Neuvěřitelně silný snímek, ze kterého to poselství skryté za obrazem sálá každou sekundou. To že kolos jménem OSN nejde ukočírovát a politici si v Radě jen honí své ego a prospěch pro svou zemičku je jasné snad už všem. Ovšem ta bezmoc, která se pak přenáší na vojáky při konkrétní misi... To je to co ukazuje Shake Hands with the Devil a to tou nejlepší formou - bez obalu. Tleskám Spottiswoodovi a hlavně Dupuisovy, tohle je za pět hvězd jak vystřižených. We're going to stay to bear witness to what the rest of the world doesn't want to see. (31.08.2010)

Hrůza, co se děla za dob Genocit a koncentračních táborů neskončila. Roku 1994 se v malém africkém státu Rwanda událo hromadné vraždění na obětech, které přesahují 1 milion lidí. Je to natočené, tak realisticky až to bolí. Podobný film "Hotel Rwanda" byl sice skvělý, ale tohle ho přelčilo v reálnosti. Tohle je pohled hlavně na udržovatelé míru a hotel byl pohled na obyvatelé samotné. Už jen z toho, aby lidé věděli, že Hitlerem to neskončilo dávám 5*. (24.11.2012)

Každý tento film porovnáva s filmom Hotel Rwanda a ja samozrejme súhlasím, hlavne čo sa prostredia týka. Poňatím a pointovo mi to ale skôr pasuje k snímku Warrior (1999). V oboch prípadoch máme možnosť sledovať bezbrehú nenávisť a zabíjanie, v oboch prípadoch sledujeme iba nečinné prizeranie sa OSN na toto besnenie. Je to hlúposť, nekonečná arogancia alebo nebotyčné ego prísť na myšlienku, že tam kde kraľuje nevraživosť až do morku kostí, kde sa snaží jeden toho druhého úplne vyhladiť, stačí iba prítomnosť pár vojačikov s modrými baretkami kvázi bez zbraní? To si vážne kompetentní mysleli, že im stačí iba pred nevraživými skupinami zamávať čapičkami a všade nastane mier? Mier sa medzi hlupákmi a tam kde vládne nenávisť bez zbrane robiť nedá, to predsa chápe už aj malé dieťa. Ako tam správne poznamenala jedna žena: ".... a na čo tu vlastne ste, keď nemôžete použiť zbrane?" S tým súvisí otázka, bol tam Romeo Dallaire na niečí rozkaz alebo tam išiel dobrovoľne? Pokiaľ na rozkaz tak ho môžeme iba poľutovať, pokiaľ dobrovoľne tak nezostáva nič iné iba konštatovať, že je to len jeden veľký hlupák. Snáď platí to prvé. 85/100 (26.08.2015)

"Jsme rozhodčí. Nejsme trenéři!" Generál Dallaire, jako správný chlap, chtěl zvládnout úkol nestranného kontrolora míru ve Rwandě. "Vychytralá" taktika z vyšších míst z něj však učinila jednoho z nedobrovolných přihlížečů vraždění civilního obyvatelstva. Rozumím tomu, že se naštvaný Dallair chtěl o své zážitky podělit s lidmi, ale mne to tedy příliš nezasáhlo a zdejší vysoké hodnocení beru spíše jako odměnu za to, že promluvil. To však nic nemění na tom, že lidstvo by si mělo pamatovat toto zvěrstvo a tradiční schopnost RB OSN vydávat nic neřešící "ostré rezoluce" by konečně mohla vést k jejímu zrušení. To se samozřejmě nestane, protože pořádný čuník si své korýtko pohlídá. (18.04.2016)