Cesta hlubokým lesem

Film z doby, kdy už všichni komunisté už nepatřily k pojmenované mase, ale začaly se z vydělovat jako jednotlivá individua, případně dvojice či skupiny protikladů. I já jsem měl na zřeteli dva komunistické "oponenty": Zakladatele KSČ ve Žďáře Tobiáše, o kterém mi vykládala jako obvykle moje matka, a který se k ních choval "otcovsky" - přitom mě velmi zaujal a dojal příběh, když se snažil opatřit auto (tehdy jedno ze tří ve Žďáře), aby odvezl zraněného dělníka do nemocnice v Havlíčkově Brodě (neúspěšně) a ředitele ZDŠ Picku, který měl sadisticky propracovaný systém trestů za opisování, napovídání, vykřikování atd. V podstatě komunistické revolučné nadšení podlehlo velmí brzy entropii a velmí brzy se stalo pouhým rozdělováním prebend. Mezi komunistou z roku 21, komunistou z roku 48, komunistou z roku 68 a komunistou z roku 89 byl takový rozdíl, že by se měli jmenovat pokaždé nějak jinak. - Ovšem klasická dietlovka, i když měl Jaroslav Dietl teprve pětiletou praxi. (22.06.2020)

Za pravdivost, za syrovost, za herecké výkony (Kromě M.Fašunga ...kam vůbec zmizel tento herec-ne herec ?).................. Myslím že ho Skalský obsadil pro tu naivitu oblastního herce............... O tom jak komančové postavili ve vesnicích lidi proti sobě....v zájmu takzvaného vytváření JZD (jede zloděj dědinou)............myslím že dosud se vztahy mezi lidmi na vesnicích z těchto zločinů a křivd nevzpamatovali.............. nechápu, jak mohl takto pravdivý film vzniknout v r.1963.................. 100 % (07.05.2009)

"Tak ať mě někdo řekne, kde jsem udělal chybu. Kde?" Tuhle  otázku si klade na konci tohoto filmu o kolektivizaci ve venkově nejen stranický funkcionář Rudla, ale i jeho autoři (tj. zejména scenárista Dietl a režisér Skalský). Kde se stala chyba, že se komunisté rozhodli jít někdy i přes mrtvoly a že nebylo výjimky ani to, že revoluce začne "požírat své vlastní děti"? Film se na tuto otázku snaží zodpovědět příběhem dvou přátel "na život a na smrt", kterým do toho jejich přátelství vstoupila láska jednoho z nich k dceři "kulaka". To závěrečné vyústění filmu bylo hodně smutné, určitě ale i silné. Přesto je škoda, že vedle Jana Kačera se v roli druhého z kamarádů neobjevil někdo herecky výraznější. Jinak je ten film (svou výpovědí i hereckými výkony jiných protagonistů - Prachař či Drahokoupilová)) mohl u mě aspirovat i na plný počet hvězdiček.     . (17.02.2024)

Nedejte se odradit neznámým jménem režiséra, tohle je politický thriller par excellence. Na téma kolektivizace jsem už viděl Krejčíkovu Fronu: to byla obyčejná agitka z 50.let. Tohle je ale prvotřídní věc, jaká se jen tak nevidí (i v mezinárodním srovnání). Zabírání majetku sedlákům se zdařile věnují ještě další filmy, ale to jsou trochu jiné žánry: Noc nevěsty je balada, Smuteční slavnost je mezilidské drama, Všichni dobří rodáci je sága o životě na vesnici. A pro úplnost ještě přidám na hlavu postavený thriller o statkářích-záškodnících: Cesty mužů. (03.03.2010)

Budovat a kolektivizovat bez chyb? Kráčet kupředu, a přitom se zamilovat? Částečné odpovědi nabízí tento snímek. Cyril stojí mezi několika pravdami, jež nelze spojit. Každý díl stavebnice má totiž jiný základ, nepasuje to do sebe, i když se člověk upřímně snaží. Co nakonec zbývá? Použít hrubou sílu. Tedy sílu milicionářskou. Tohle je totiž boj! Boj za pravdu. Tuto větu může pronášet Rudla i Matouš. Zlatá střední cesta tu není, jen kulka, čekající na konci. Silný námět se v rukou Štěpána Skalského nějak třese, jako by ho držel ze všech sil, a přesto mu lehce klouzal. Ze začátku dost toporné dialogy (hlavně ty zaláskované) a závěr zase dost ukvapený. Nicméně neomylný Liška a jeho dokonale přesné tóny, skvěle nastartovaný Jan Kačer i všichni kolem, drží mé hodnocení pevněji než režisér otěže filmu. Téma kolektivizace je v československé kinematografii zastoupeno čím dál tím lépe. (04.03.2014)