Člověk bez osudu

Dávám plný počet nejen za samotný příběh, ale opravdu za velmi věrohodné a dech beroucí vizuální zpracování, které se tak často nevidí. Když jsem viděl KT Buchenwald neměl jsem slov. Všimněte si, že při scénách s tímto koncentračním táborem je v jednom záběru v popředí zachycena zoo-zahrada, kterou si ve skutečnosti v táborové oblasti pro SS vybudovalo velení tábora. Sice ve filmu neleží na přesném místě, ale tohle zpodobnění cynismu tolik vlastní nacistům mě srazilo. Záběr na ulici s táborovými bloky v Osvětimi-Březince, to se opravdu ve filmu často nevidí. Troufám si říct, že se jedná o jeden z nejlepších snímků o holokaustu. Nepotřebuji, aby mě tvůrce zaváděl do hloubky, když samotný příběh osamělého chlapce v centru genocidy je sám o sobě dosti hlubokou výpovědí. Jestli jsou si filmy o šoa podobné, tak to je samozřejmé, vždyť se jedná o jedno a to samé téma, hlavně v případě, pokud se děj odehrává za „dráty“. Přesto děkuji za každý takový film, obzvlášť takové kvality a zpracování. Nezlobte se, ale vedle tohoto snímku se zcela rozplývá Chlapec v pruhovaném pyžamu, který je dle mě nepřesvědčivý a pokud mluvím o hloubce, tak ta v něm prostě není. Ale abych neodbíhal: Scénami podobné těm, kdy je chlapec s posledními silami nesen v KT Buchenwald na nosítkách a matně hledí na hromadu těl, jež je vyskládána u budovy krematoria, režisér L. Koltai téměř zachytil každodenní hrůzu a smrt nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů. Ještě víc se těším na samotnou knihu. (12.01.2012)

Nejsilnější zážitek jsem měla při scéně, kdy Gyuri nechal ve své posteli mrtvolu, aby dostal alespoň o trošku víc jídla. Kdo by se nezachoval jinak, tomu nevěřím. U filmů s druhou světovou bulim zaručeně vždycky. Koncentrační tábory byly hrozné zvěrstvo. Můžeme být jen rádi, že žijeme v době jako je tahle (30.06.2010)

Studené zpracovánî výborné knihy staví Gyuriho do role naříkajícího ublížence, což je prakticky naprostý protipól románové předlohy. Chlad filmu doplňují studené barvy i odtažité herecké výkony. Takže jediným opravdovým zážitkem byla po dlouhé době opět velice zdařilá Morriconeho hudba, která svým aranžmá připomínala poetické scény z Rozhněvaného muže. (14.05.2020)

Po shlédnutí filmu jsem dlouho dumal a přemýšlel a nakonec jsem usoudil, že tento film má asi nejsyrovější pohled na koncentráky a vybíjení Židů, co jsem kdy ve filmech viděl. Možná to bude tím, že tento film syrově představuje život jednoho kluka, který začíná poměrně normálně. Jenže jakmile začne válka, pošlou ho do koncentráku a v tu chvíli film upadne do tak strašné depky, že se z něj nevyhrabe ani, když už válka skončí. Přitom má v sobě celou řadu strašně zajímavých myšlenek. Třeba mě překvapilo, jak si z koncentráků Židé ze začátku dělali legraci. Na konci filmu mě také překvapilo, že ne každý Žid do koncentráku šel. A úplně nejhorší mi přišla ta netečnost a nezájem všech po skončení války, kteří se zajímali jenom o to, co se v koncentrácích dělo, ale už se nikdo nezeptal konkrétních lidí, jak se vůbec cítí a zdali budou schopni se s tím, co všechno zažili, vůbec smířit a vypořádat. Úplně poslední minuty filmu malý Gyuri, mimochodem výborně zahraný Marcellem Nagym, vypráví takové věci, které by mi třeba vůbec nešly ani na mysl. Jenže jak je vidět, lidský mozek je neuvěřitelně adaptabilní a psychika dokáže s dítětem neuvěřitelné kousky. Například si z koncentráku udělat pěkné místo... (30.01.2017)

Jednoznačně souhlasím s komentářem Pejpra. Film nevyužil potenciál námětu a skvělé kamery. Totálně ho zazdil střih. Ačkoliv filmová linie se odvíjí plynule od deportace hlavního hrdiny z Budapešti v polovině války do pracovního tábora a dále skrze vyhlazovací tábory k osvobození, je děj roztříštěn velkým množstvím epizod. Ty jsou samy o sobě výmluvné, leckdy klíčové a dobře zpracované, ale vždy to černé okno mezi - naruší kontinuitu příběhu a diváka si stále drží dost daleko od těla na to aby se do filmu hlouběji ponořil. Je to takové sledování reportáže z koncentračních táborů. Židé stojí na apelplacu několik hodin protože jeden z nich zběhl a čeká se než ho najdou kápové a exemplárně ubijí před nastoupeným táborem - střih - hrdina filmu Gyuri se dělí s kamarádem o chleba - střih - pracovní četa vykládá vagony na nádraží - střih atd... Mohl to být dokonalý film. A jakkoliv mi byl hlavní hrdina sympatický (a perfektně zahraný) a problematika holocaustu mi není cizí, nedosáhl film u mne takového efektu jako např. Šedá zóna. A to i navzdory velmi dobře zpracovaným táborům, barákům ubikací, řadám ostnatých drátů a strážných věží (na rozdíl např. od tábora v Chlapci v pruhovaném pyžamu) atd.. Nic zde nepůsobí nedostakem prostředků ani papundeklově. Tvůrci jednotlivé epizody vybrali perfektně, ale chyběl jim tmel který by je dal dohromady. I tak jsem snímek se zaujetím a místy i s napětím dokoukal zcela svěží i přes pokročilou noční hodinu a nenudil jsem se ani jednu minutu z těch 134.... Každopádně film je vynikající v tom, že to strašné téma cíleného vyhlazování opět vynáší na světlo. Generace co jej zažila a přežila již téměř není a s ubývajícími pamětníky se časem ohlazují hrany zvěrstev. Za chvíli bude druhá světová válka dnešní školní generaci stejně vzdálená a exotická jako nám válka Búrská...Ale ono se to zas tak dávno nedělo... Filmů s touto tématikou nebude nikdy dostatek a je dobře, že vznikají stále nové. A jen vsuvka na závěr - poznali jste Otíka z Vesničky střediskové v otci Gyuriho? (14.04.2011)