Člověk bez osudu

Priznám sa, že som trpel ovela viac, ako hlavná postava - Gyuri, pričom On, si prežil toho požehnane, pendloval koncentračnými tábormi i pracovnými, drel do úmoru, bol vyhladovaný, ponížený, zničený, zlomený, ako veľa iných, prežil to, je iný človek, trochu atypický, lebo povedal, že tam bol šťastný ! , neviem, ktorý väzeň, by tvrdil to, čo tento chalan, ktorý asi nerozumie, kde bol, čo videl, čo prežil, i napriek tomu, výborný výkon Marcella Nagya, a to je všetko ! Zbytoční Bán a Craig ! Najväčšie utrpenie na filme, je jednoznačne režisérov - RUKOPIS, ktorý ma zdeptal, počas 2. hodín a štvrť, som si myslel, že film nemá konca, vskutku debilná réžia, ktorá ma absolútne nezaujala !!! Inak, Lajos Koltai, je v prvom rade - dobrý kameraman, snímal, napríklad - MEFISTO, ako režisér, nad tým by sa mal radšej v budúcnosti zamyslieť, nevidím dôvod, prečo by som mu mal venovať pozornosť, slabučký film, s inak presvedčivým Marcellom Nagyom, kde zlyháva, najmä vízia Koltaia, ktorý nevie, čo chce, a ako to uchopiť... (30.04.2016)

Nepříjemná výprava do Buchenwaldu, kam se dostali ti šťastnější židovští občané. Celý příběh je divákům předáván z pohledu mladého chlapce, takže to správně přidává na intenzitě. Z celého snímku rozhodně stojí za zmínku naprosto skvostná hudba Ennia Morriconeho, která skvěle dokresluje silné scény. Taktéž se mi líbil kamerový filtr, který snímku ubral barevnost a podpořil temnou atmosféru. Velkou výtku bych měl rozhodně k dlouhé stopáži, která nacpala snímek pořádnou dávkou nudné vaty. V rámci žánru rozhodně kvalitní počin, jen už jsem podobných filmů viděl prostě obrovská mračna a nevšiml jsem si, že bych zrovna v tomto případě sledoval cosi mimořádného. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Pajkenzi. (25.08.2017)

Naprosto výborná záležitost! Snad nejlépe udělaný a zpracovaný příběh na téma "žídé a koncentrák". Vynikající herecký výkon hlavního hrdiny, fenomenální kamera, propracovaný příběh, Miniepizodky kde bylo jednoduchým způsobem vyjádřeno vyčerpání, ztráta naděje, agrese, bezohlednosto, hlad, ponížení...útrapy. Co bych na filmu jěště také rád ocenil je, že tohle téma poskytuje velký prostor pro násilí a ve filmu ho prakticky nenajdete. Je udělán tak elegantně a inteligentně. Navíc vše podpořeno jak jinak, výbornou hudbou pana Morriconeho. A věta " Já už jsem jednou umžel," nebo "už víš, co je židovství?" se vám zavrtá do hlavy. Snímek, který pohltí. (15.09.2009)

Tak jsem si dal po delší době zas jeden fantasy film. Jak jinak mám tu přikrášlenou pohádku nazvat? Nesympatický hlavní hrdina sice záhy shodil své příšerné kudrnaté háro, ale to byl skoro poslední pozitivní okamžik příběhu. Ten se sice snaží nastínit krutou bezútěšnost osudů maďarských nositelů řádu zlaté hvězdy, avšak, zatímco po stránce technické je film povedený (zvláště barevný filtr v některých scénách působil úchvatně), po příběhové stránce dost silně selhává. Kdyby se židi v koncentrácích měli tak, jako v tomhle díle, mohli by si skoro pískat. Jídla tolik, že ortodoxní si mohou vybírat, zraněného namísto masového hrobu čeká ošetření doktorem, vězni si popíjí v lágru kafe (nejlépe při cigaretce), cestu do koncentráku mají zdarma, ve sprše místo plynu voda a rozmařilého esesáka střílejícího vězně z dlouhé chvíle aby jeden hledal na Googlu. Ještě před koncem, když protimluvný hlavní hrdina klepe na dveře, jsem doufal v nějakou tu drsnotu, ale v zápětí se vyrojila parta starých vyžraných židovských kámošů (které překvapivě nezplynovali jako první) a bylo. Udělaný je to dobře, což má největší podíl na těch třech hvězdičkách, ale jinak je to pohádka a komu to přišlo silný, tak neviděl klip Veselý bagr hrne šťastné mrtvoly do jámy (nebo jiné příhody). (05.09.2015)

U filmů s podobnou tématikou mám většinou problém, protože mi příjde že jich autoři často prvoplánově využívají a tlačí strašně moc na pilu v touze šokovat - prolítostnit diváka. U maďarského Člověka bez osudu jsem ten pocit vyjímečně neměl. Nejspíše to dělá ono evropské pojetí, které stříhá trochu jinak a narušuje tak vyprávění. Výsledek pak je o něco méně příběhový, ale za to více atmosférický. Když k tomu navíc přidám vizuálně skvěle natočené záběry a Morriconeho, dostávám krásné čtyři hvězdy. Však já se ještě budu jednou procházet po peštských ulicích. (28.01.2012)