ほしのこえ
Voices of a Distant Star
Obsahy(1)
Píše se rok 2046. Mikako Nagamine a Noboru Terao jsou kamarádi a spolužáci ze střední školy. Zatímco Noboru však bude i příští rok pokračovat ve studiu, Mikako byla vybrána, aby se zúčastnila vesmírné expedice, kterou umožnily technologické poznatky získané z objevených ruin mimozemské civilizace na Marsu. Jediným spojením Mikako a Noboru se tak stanou elektromagnetické vlny mobilních telefonů. Hoshi no Koe stvořil jediný člověk, Makoto Shinkai na počítači Apple a původní verze byla nadabována jím a jeho ženou. Později došlo i na namluvení profesionálními dabéry. (yenn)
(více)Videa (1)
Recenze (54)
Dalsi z opusu meho oblibeneho, beznadejneho romantika. V ani ne pul hodine vas Shinkai protahne od zapadle vlakove zastavky nekde v Japonsku az po vzdalene galaxie. Cele tak cini neuveritelne zrucne, treba jak snoubi poetismus se Sci-Fi. Ano jeho vytvarny styl je preslazeny a kdo tim strada at hvezdicku ubere-me to az zas tak neurazi. Velmi potesujici dilko. ()
Ako dlho a ako ďaleko vydrží a pretrvá spojenie? Skutočné ľudské spojenie, súznenie duší a myslí? Šinkai tentoraz čiastočne ustupuje od svojej klasickej formy a zručne vytvára žánrovú kombináciu, ktorá by poľahky mohla dopadnúť veľmi zle. Opäť poetická romantická dráma, tentoraz však s prímesou akčnej sci-fi a väčšou dávkou osudovosti, než som u Makota zvyknutý. Asi jediná vec, ktorá mi trochu vadila, bola slabšia kresba postáv a animácie mechov či vesmírnych lodí, ktoré zďaleka neboli ideálne, ale vzhľadom na to, že sa nejednalo o nijako bohato sponzorovanú produkciu mu tieto nedostatky odpúšťam. Nech už boli moje výhrady v priebehu sledovania akékoľvek, posledná tretina ma na ne spoľahlivo prinútila zabudnúť. Len tak ďalej, Šinkai. 80% ()
Vidím, že spoustě lidem se to líbilo, ale po zhlédnutí to ve mně zanechalo jen rozmrzelost a trochu výtku vůči autorovi, že mi dal něco nudného, když od něj očekávám prvotřídní práci vzhledem k tomu, jak je vynášen do nebes. Vůbec to nic ve mně nezanechalo, nijak to na mě nezapůsobilo. Je sice pěkné, že si to pan Šinkai dělal všechno sám, je úžasně šikovný a vůbec všechny ty další chvalitebná slova, jenomže i když přesto všechno je to pro nijaké, neužívala jsem si ani animaci, ani příběh, moje hodnocení nemůže být větší. Možná jsem jen tímto typem "tragédie" přesycená, možná jsem v tom ani tragédii neviděla. Pro mě to je jen normální odloučení dvou dobrých kamarádů, kde snad i ta láska vzkvétala, ale bohužel klíčící květinka byla zašlapána dálkou - zde značně zdramatizovanou tím, že dívka odlétla s armádou do vesmíru bojovat proti emzákům. Přišlo mi to stejné s tím, kdy se děti rozutečou do všech světových stran po deváté třídě či po Střední. Je to přirozené, proč z toho dělat tragédii? Záleží jen na okolnostech, kam vás zašlou... Prostě mi to přišlo přehnaně dramatické, zbytečně bolestné ze strany chlapcovy (chápu, že se dívce stýskalo) a nepřišlo mi to nijak poutavé či zlomové. Dvacet pět minut je víc jak dost, ztracený čas to není, ale není ani nic, čemu se budu obdivovat či k čemu se někdy vrátím. ()
Nic moc. Příběh je docela stupidní. Ne že by byl nějak hloupý, ale je na můj vkus dost sentimentální. Krom toho trvá film dost krátkou dobu na to, aby se dal příběh nějak srozumitelně odvyprávět. Sice jsem ho pochopil, ale bylo to nějaké spácané. Kresba ušla. Film určitě zachraňují celkem slušné bitevní scény ve vsemíru, která po všech stránkách předčí vše ostatní ve filmu, takže ve výsledku je film průměr. ()
"Hlasy vzdálených hvězd" jsou velmi solidním sci-fi předobrazem "5ti centimetrů za sekundu". Sms zpráva, která ze Síria na zem doletí za osm let a sedm měsíců, je jediným prostředkem komunikace mezi dvěma bývalými spolužáky, Noburem a Mikako. Smutné, melancholické. Hodně "muziky" na ani ne půlhodinové stopáži. Přitom vytvořeno v jednom počítači a "na koleně". Makoto Shinkai: Respect! ()
Galerie (9)
Photo © Mangazoo
Reklama