ほしのこえ
Voices of a Distant Star
Obsahy(1)
Píše se rok 2046. Mikako Nagamine a Noboru Terao jsou kamarádi a spolužáci ze střední školy. Zatímco Noboru však bude i příští rok pokračovat ve studiu, Mikako byla vybrána, aby se zúčastnila vesmírné expedice, kterou umožnily technologické poznatky získané z objevených ruin mimozemské civilizace na Marsu. Jediným spojením Mikako a Noboru se tak stanou elektromagnetické vlny mobilních telefonů. Hoshi no Koe stvořil jediný člověk, Makoto Shinkai na počítači Apple a původní verze byla nadabována jím a jeho ženou. Později došlo i na namluvení profesionálními dabéry. (yenn)
(více)Videa (1)
Recenze (54)
Věčná válka (komiks od Haldemana a Marvanoa - https://www.goodreads.com/book/show/15769208-v-n-v-lka?from_search=true&search_version=service) jen až příliš přecpaná vtíravým sentimentem. ()
Makota Shinkaie v současnosti považuji za jednoho z nejprogresivnějších a nejzajímavějších tvůrců současného anime. Přesto jeho rané dílko Hoshi no koe ještě nedosahuje kvalit pozdějších snímků jako například 5 centimetrů za sekundu. Během 25 minut rozehraje pro něj typickou neštastnou lovestory mladých pubescentů. Opět silný motiv zamilované bezmoci, osamělosti, další silný motiv je Shinkaiova slabost pro sci-fi prvky a vesmírný život celkově. Zde na tom založil celou zápletku a já to považuji za silné negativum filmu. Silně melancholické pasáže jsou najednou prokládány akčními pasážemi, které přes obdivuhodnou animaci většinou dost pokulhávají a aspon mně kazily celkový dojem z filmu. Případným zájemcům o tvorbu mladého režiséra bych spíš doporučil kouknout na již zmíněný 5 centimetrů za sekundu, kde Shinkai zdejší nedostatky vypiloval k dokonalosti. ()
Nechápu, jak mi Šinkai mohl dokázat vnutit pocit, že jsem viděl celovečerní film a ne prakticky na koleně vyrobené (existují dvě verze, z nichž první je i nadabovaná režisérem a jeho ženou) dílko se stopáží jediné anime episody. Nádherná SMSková romance skoro člověka nutí zabránit technickému vývoji, aby na milence nečekaly osudy, jaké jsou vyobrazeny v Hoši no koe. ()
Musel jsem si to pustit ještě jednou a v klidu - jak jsem tušil již prvně, jedná se o moc působivý snímek. Animace je sice jednodušší a poněkud kýčovitá, ale přesto velmi líbivá a okouzlující. Samotný příběh opravdu zaujme, při jeho sledování vás zcela pohltí ta prázdnota, samota, opuštěnost, odloučení a dojemnost pramenící z hluboké lásky hlavní dvojice, zejména při krásné závěrečné skladbě je nápor na srdce opravdu silný. Makoto Shinkai, klobouk dolů! ()
Vidím, že spoustě lidem se to líbilo, ale po zhlédnutí to ve mně zanechalo jen rozmrzelost a trochu výtku vůči autorovi, že mi dal něco nudného, když od něj očekávám prvotřídní práci vzhledem k tomu, jak je vynášen do nebes. Vůbec to nic ve mně nezanechalo, nijak to na mě nezapůsobilo. Je sice pěkné, že si to pan Šinkai dělal všechno sám, je úžasně šikovný a vůbec všechny ty další chvalitebná slova, jenomže i když přesto všechno je to pro nijaké, neužívala jsem si ani animaci, ani příběh, moje hodnocení nemůže být větší. Možná jsem jen tímto typem "tragédie" přesycená, možná jsem v tom ani tragédii neviděla. Pro mě to je jen normální odloučení dvou dobrých kamarádů, kde snad i ta láska vzkvétala, ale bohužel klíčící květinka byla zašlapána dálkou - zde značně zdramatizovanou tím, že dívka odlétla s armádou do vesmíru bojovat proti emzákům. Přišlo mi to stejné s tím, kdy se děti rozutečou do všech světových stran po deváté třídě či po Střední. Je to přirozené, proč z toho dělat tragédii? Záleží jen na okolnostech, kam vás zašlou... Prostě mi to přišlo přehnaně dramatické, zbytečně bolestné ze strany chlapcovy (chápu, že se dívce stýskalo) a nepřišlo mi to nijak poutavé či zlomové. Dvacet pět minut je víc jak dost, ztracený čas to není, ale není ani nic, čemu se budu obdivovat či k čemu se někdy vrátím. ()
Galerie (9)
Photo © Mangazoo
Reklama