Zulu

Kdyby film nebyl roztahaný na dvě hodiny a netrpěl dobovými nectnostmi, pak bych uvažoval i o lepším hodnocení. V první půli se velmi pomalu seznamujeme s postavami (bohužel i s některými úplně zbytečnými, jež vůbec nezasáhnou do dalšího dění) a druhá polovina se koncentruje už jen na obranu nevelké nemocnice. Právě první část je však příliš dlouhá a zkrácení minimálně o 30 minut by věci jenom prospělo. (29.04.2011)

Vizuálne veľmi presvedčivý vojnový film, hlavne na rok 1964 fakt sýte, pekné farby. Ale dejovo pre mňa takmer španielska dedina, nezaujímavé a tí, ktorí sú tu považovaní za hrdinov sú v skutočnosti okupanti, zlodeji a vrahovia. Neviem, prečo by som mal fandiť padlým Britom v zemi, ktorej priniesli v konečnom dôsledku skazu. (14.01.2022)

Historicko-válečný film či spíše válečná řežba. 150 britských vojáků někde na konci 19. století proti 4 tisícům nasraných domorodců. První hodinu se to rozjíždí, připravuje na obranu, druhá hodina je řežba jak blázen. Kdyby ti Zuluové chtěli a napochodovali tam všichni najednou, roznesli by je na čepicích. Jako řežba je to výborné, morálně mám trošku problém fandit udatným kolonizátorům, kteří masakrují domorodce bránící své domovy. A to nejsem sluníčkář, spíše naopak. Nechtěl bych vidět, co by na ten film říkali dnešní BLM aktivisti. Historický film roku 1964. (28.08.2021)

,,ARMÁDA NEMÁ RADA VIAC NEŽ JEDNU PORÁŽKU DENNE." __ To, čo Angláni jeden deň pohnojili, si nasledujúceho svoju reputáciu opäť napravili. Či už chceme alebo nie, ,,Zulu" si so 15 rokov mladším ,,Úsvitom Zuluov" porovnanie zaslúži, nielen preto, že filmov zobrazujúcich tento slávny africký kmeň až toľko nie je, ale predovšetkým z dôvodu, že oba približujú udalosti, ktoré na seba bezprostredne nadväzovali. Napriek určitej kritike hlavne na účet mladšieho brata sú oba filmy vyvážene vydarené a pozornosť si v nich zaslúži minimálne to z akých opačných uhľov sa v nich na domorodcov nazerá. Aj keď v oboch prípadoch sú prezentovaní iba ako masa a charaktery sa rysujú len v radoch Angličanov, tu, v óde na víťazstvo Dávida nad Goliášom sú oni tí ,,zlí" a naopak v prípade ,,Úsvitu" pri zobrazení neschopnosti britských jednotiek a samoľúbej povýšenosti dôstojníkov si skutočné uznanie zaslúžia práve skvelo organizovaní Zulu (nech im je dopriate, že aspoň raz vyhrajú). Hickoxovho počinu si predsa len cením o čosi viac, pretože v ňom sami Angličania ukázali ako sa veci vtedy naozaj mali a nebáli sa čo najvernejšie zobraziť tému v ktorej tak potupne dostali na frak. Réžijný um Endfielda a Hickoxa je však za jedno a obaja boli skôr rutinérmi. Hickox ponúka (prirodzene) veľkolepejšie davové scény, ktoré vraj síce ,,nevedel predať" ale pôsobivosť sa v nich dosahuje istotne viacej než tu. V Enfieldovom diele na mňa napriek mnohým pozitívnym ohlasom takmer žiadna bojová scéna až na poslednú paľbu nepôsobila strhujúco a skôr som ocenil uvedomenie si vojakov, že počas bitky sa nebudú môcť kedy starať o ženskú sukňu a tak ju spolu so šialeným Hawkinsom pošlú preč, aby chlapi ostali na všetko sami, čím sa režisér vyhol prípadným klišé. ,,Zulu" funguje aj bez znalosti mladšieho prequelu, každopádne tých 100 ďalších minút si pred týmto pozretím hádam nájdete. (263. hodnotenie, 36. komentár k filmu) (21.01.2013)

Zulu působí jako výlet na venkov do starého domu po zesnulých prarodičích, který už léta chátrá opuštěný na samotě a čeká, kdo by ho navštívil. Otevřete dveře a objeví se zachovalé zařízení, které páchne zatuchlostí a vypadá tak nějak roztomile starosvětsky. Bydlet byste v tom sice nechtěli, ale milovníky antikvit může okouzlit. Otevřete skříň a vidíte oblečení dávno vyšlé z módy. Zulu kdysi mohl působit jako výpravný velkofilm, ale dnes už může vyvolat spíš shovívavý úsměv. V určitém smyslu mi připomíná staré mayovky nebo indiánky, kde osadníci putující na západ prérií odrážejí útoky divokých Komančů. Snímek je holdem vrcholné éře koloniální Británie za viktoriánské éry, kdy bílí muži brali svůj podíl na koloniálních výbojích jako civilizační misi Evropské kultury do divočiny. Nevyskytují se tam ani tak živoucí charaktery, jako spíš lidské typy, a chování důstojníků mi připomnělo jeden z dílů Neuvěřitelných historek z dílny Michaela Palina, který si bral na paškál zkostnatělost britské armády. Filmu se dá vytknout z dnešního pohledu mnohé, počínaje choreografií a patosem konče. Kdo si ale potrpí na krásně barevné uniformy a na svět, který byl jednoduchý a měl černobílý rozměr, ten si může Zulu užít i dnes. Celkový dojem: 40 %. (06.06.2016)