Zulu

Co vyzdvihnout dříve? Herce s výtečnou dvojicí Stanley Baker a Michael Caine v čele? Bezchybnou hudbu Johna Barryho? Úžasnou kameru a (na DVD) digitálně restaurovaný, jako nový vypadající obraz? Strhující bojové scény, při kterých se tají dech, a z nichž obzvlášť v momentech, kdy tak tak přemožení Britové několik metrů od prolomeného valu nasadí taktiku řadové střelby, doslova prýští adrenalin? Scénář, díky němuž je člověku každá postava (tedy kromě pastora) sympatická, a který Zuluy neukazuje jen jako brutální opičáky slezlé ze stromů, ale také jako pozoruhodné stratégy? Inu… Je toho hodně. Film trvá dvě a čtvrt hodiny a nenudí mě ani minutu. Silný čaj. (06.02.2012)

,,ARMÁDA NEMÁ RADA VIAC NEŽ JEDNU PORÁŽKU DENNE." __ To, čo Angláni jeden deň pohnojili, si nasledujúceho svoju reputáciu opäť napravili. Či už chceme alebo nie, ,,Zulu" si so 15 rokov mladším ,,Úsvitom Zuluov" porovnanie zaslúži, nielen preto, že filmov zobrazujúcich tento slávny africký kmeň až toľko nie je, ale predovšetkým z dôvodu, že oba približujú udalosti, ktoré na seba bezprostredne nadväzovali. Napriek určitej kritike hlavne na účet mladšieho brata sú oba filmy vyvážene vydarené a pozornosť si v nich zaslúži minimálne to z akých opačných uhľov sa v nich na domorodcov nazerá. Aj keď v oboch prípadoch sú prezentovaní iba ako masa a charaktery sa rysujú len v radoch Angličanov, tu, v óde na víťazstvo Dávida nad Goliášom sú oni tí ,,zlí" a naopak v prípade ,,Úsvitu" pri zobrazení neschopnosti britských jednotiek a samoľúbej povýšenosti dôstojníkov si skutočné uznanie zaslúžia práve skvelo organizovaní Zulu (nech im je dopriate, že aspoň raz vyhrajú). Hickoxovho počinu si predsa len cením o čosi viac, pretože v ňom sami Angličania ukázali ako sa veci vtedy naozaj mali a nebáli sa čo najvernejšie zobraziť tému v ktorej tak potupne dostali na frak. Réžijný um Endfielda a Hickoxa je však za jedno a obaja boli skôr rutinérmi. Hickox ponúka (prirodzene) veľkolepejšie davové scény, ktoré vraj síce ,,nevedel predať" ale pôsobivosť sa v nich dosahuje istotne viacej než tu. V Enfieldovom diele na mňa napriek mnohým pozitívnym ohlasom takmer žiadna bojová scéna až na poslednú paľbu nepôsobila strhujúco a skôr som ocenil uvedomenie si vojakov, že počas bitky sa nebudú môcť kedy starať o ženskú sukňu a tak ju spolu so šialeným Hawkinsom pošlú preč, aby chlapi ostali na všetko sami, čím sa režisér vyhol prípadným klišé. ,,Zulu" funguje aj bez znalosti mladšieho prequelu, každopádne tých 100 ďalších minút si pred týmto pozretím hádam nájdete. (263. hodnotenie, 36. komentár k filmu) (21.01.2013)

Nádherná kamera a poctivá výprava udělaly hodně, byly ovšem pohříchu omezeny na jednu malou vojenskou základnu. Úvodní příprava "opevnění" povrchně seznámila (po vzoru katastrofických filmů) s význačnými charaktery z nevelké posádky, aby posléze nastal očekávaný útok – tzn. monotónní nabíhání zulských válečníků na zteč a jejich masakrální (leč bezkrevné) postřílení a propíchání bajonety na hromadu. Avšak kdo jsem já, abych zpochybňoval vytříbenou kmenovou "taktiku", že? Z pohledu Britů zaznělo pár plochých protiválečných (křesťanských) noticek či náznaků sporu o velení, došlo k několika hrdinstvím i na "gentlemanskou" bojovou disciplínu a řád, což mělo své momenty, celkově ale film ani režie strhnout nedokázaly. (20.02.2024)

„The army doesn't like more than one disaster in a day. Looks bad in the newspapers and upsets civilians at their breakfast..“ Takové britské Alamo s lehkou viktoriánskou nadřazeností a bez keců Johna Waynea. S dlouhou expozicí postav, naivitou a zubem času poškozenými momenty válčení a historickými nepřesnostmi, z nichž některé podkopávali možné protiimperiální poselství (viz. zuluské pozdravné zpěvy po bitvě). A to můžou být ty hordy s nabroušenými mangy rády, že se při obléhání Helmova žlebu, pardon, misijní stanice neobjevil za úsvitu pátého dne Gandalf Bílý s Rohanskou jízdou.. (04.06.2024)

Britský snímek Zulu z roku 1964 patří mezi ty nemnohé filmy, jejichž samotná existence je řadí k jakémusi pomyslnému "zlatému fondu kinematografie". Tedy, hodně se o nich mluví a leckteří filmoví kritici a vědci nechápavě zakroutí svým bolavým (od častého vysedávání v nepohodlných křeslech kinosálů) krkem, kdykoliv potkají někoho, komu názvy těchto filmů nic neříkají. Ušetřme proto tyto lidi jejich trápení a na Zulu se podívejme (aspoň formou tohoto textu). Nakonec, on ten film je skutečně dobrý. Ale popořadě. Píše se leden roku 1879, nicméně na zimu a sníh bysme čekali marně, neboť...(chvilka dramatického napětí)... se nacházíme kdesi na jihu Afriky, během rychle propuknuvší války mezi kmenem Zulu a Angličany. Ano, okovaná noha anglického lieutnanta, zástupce jediných pravých lidí - tedy Britů, se došourala i do tohoto Bohem zapomenutého koutu světa, kde narazila na (do té doby) víceméně samostatné království Zulu. Film začíná po skončení bitvy u Isandlwany, kterou britské jednotky krutě podcenily a byly doslova zmasakrovány. Velká část domorodé armády pochoduje dále a v cestě jim stojí jen špatně bráněná misijní základna zvaná Rorke´s Drift. Necelých 200 Britů a jejich spojenců tak musí čelit bezmála 4000 bojovníků kmene Zulu. Základní zápletka je napsána a vzhůru do boje! Film Zulu je jedním z těch válečných filmů, které se moc nepárají s nějakým podrobnějším nastíněním okolností, či se sáhodlouhými retrospektivami různých postav. Jsme tady a teď, máme problém (horda divochů s oštěpy), tak jej řešme. Skoro celý film je tak v podstatě jednou velkou bitvou, která je natočena pozoruhodně dobře. Ano, lze poznat, že těch 4000 komparzistů se sehnat nepodařilo, nicméně i tak je velmi úchvatné sledovat útočící (černou) masu domorodých bojovníků. V době digitálních triků je i těch cca 500 komparzistů úctyhodný výkon a bitva skutečně vypadá celkem přesvědčivě. Jistě, i zde je nutno pamatovat na rok výroby (1964). Tu a tam se mihne nějaký patetický moment, ale rozhodně to není v takové míře, jako třeba slavné Alamo s Johne Waynem, které jsem měl svého času vůbec problém dokoukat do konce. To, že film točili Britové (což je logické), je určitě dobře, protože všechny postavají mají úžasný přízvuk. V tomto ohledu exceluje zejména Michael Caine v roli velitele britské posádky. Jeho aristokratický způsob mluvy i držení těla, to je prostě jedna velká lahůdka. Rovněž dobře se také podařilo zachytit styl boje obou armád, "býčí" taktiků Zulů a střelbu v salvách Britů. Obojí působí velmi přirozeně a... (neubráním se výrazu) úchvatně. Takže (trocha klišé na konec), i když ten film má bezesporu své mouchy a možná ani nebude zcela historicky přesný, tak se určitě jedná o zážitek, který by žádnému příznivci válečných snímků neměl utéci. A přidejte si k tomu ještě skvělou hudbu skladatele J. Barryho... (01.09.2013)