Reklama

Reklama

Ve službách papeže

  • USA The Agony and the Ecstasy (více)

Obsahy(1)

Zlaté období italské renesance zachycené ve střetu titánů své doby – umělce Michelangela Buonarrotiho a papeže Julia II... Počátkem 16. století proslul během svého pontifikátu „papež válečník“ Julius II. (R. Harrison) zejména svou výbojnou politikou za účelem posílení pozice Papežského státu. Také však i jako mecenáš umění, který po sobě hodlal zanechat dílo velebící slávu Boha. K tomu mu měl posloužit geniální, ale vzpurný sochař Michelangelo Buonarroti, jemuž papež nařídil, aby se postaral o výmalbu stropu Sixtinské kaple. Umělec excelující zejména jako sochař sice zakázku přijal a na freskách začal pracovat roku 1508, ale často se vůli papeže vzpouzel. To vyústilo v několikaletý spor dvou neústupných osobností… Historický snímek Carola Reeda nominovaný na pět Oscarů a natočený podle předlohy Irvinga Stonea "Agónie a extáze" nabídl vedle impozantní výpravy hlavně herecký koncert Charltona Hestona a Rexe Harrisona v úlohách zcela rozdílných individualit, jejichž náhled na svět se často různil. Jako poctu velkému sochaři, architektovi, malíři a básníkovi Michelangelovi také tvůrci natočili krátký prolog o jeho díle, který předchází vlastnímu filmovému příběhu. (Česká televize)

(více)

Recenze (126)

xaver 

všechny recenze uživatele

Další vynikající snímek s Charltonem Hestonem v hlavní roli. Režisérsky velmi slušně zpracovaný historický námět o zřejmě nejvýznamnější části života Michelangela. Hodnotu snímku podtrhuje skutečnost, že režisér se poměrně verně řídil historickými fakty, což je v dnešní době věc téměř nevídaná. Výkon Ch. Hesona a Rex Harrisona nelze označit jinak, než jako herecký koncert. Jedinou pochybnost ve mě vzbuzují některé dialogy mezi papežem a umělcem, kde měl režisér značný prostor pro fabulaci a postoje umělce vůči nejmocnějšímu muži tehdejšího světa jsou někdy na hranici uvěřitelnosti. Ale to nijak neubírá na kvalitě snímku, který si jednoznačně zaslouží 5*. ()

Disk 

všechny recenze uživatele

Český čtenář má k dispozici hned dvě románová díla věnovaná uměleckému životu Michelangela Buonarrotiho - Kámen a bolest od Karla Schulze a Agónie a extáze od Irvinga Stonea. Právě druhý jmenovaný román se stal předlohou pro velkolepý snímek Carola Reeda Ve službách papeže, natáčený v období II. vatikánského koncilu, který otevíral katolickou církev modernímu světu a člověku. Snímek Ve službách papeže sice naťukne složitou problematiku doby děje (papežovy války s evropskými vládci), především je však oslavou obrovské lidskosti, touhy zanechat dílo budoucímu pokolení a navzdory prudérii sboru kardinálů zobrazit člověka ve vší kráse - tak, jak ho Pán Bůh stvořil. Protože nahé tělo je krásné. K této kráse napomáhá fantastická hudba legendárního skladatele Alexe Northa, pečlivá výprava a monumentální kulisy, díky nimž se divák rázem octne uprostřed veškerého dění, a kamera, která všechnu tu krásu i ošklivost kolem znamenitým způsobem zaznamenává. Michelangelo i papež Julius II. se přese všechny rozepře vzájemně uznávají a oba jejich představitelé Charlton Heston a Rex Harrison jim dodali lidství se vším dobrým i špatným. Ve službách papeže je velkofilm v tom nejlepším slova smyslu a oběma jeho hlavním hrdinům prokazuje obrovskou čest. ()

Reklama

misterz 

všechny recenze uživatele

Tento historický film ma neočaril iba pútavo podaným súbojom vôle dvoch individualít na pozadí historických udalostí talianskej renesancie začiatku 16. st., ale aj svojou bohatou obsažnosťou čo sa týka Michelangelovho života. Z tohto pohľadu sa mi páčil hlavne dokumentárny úvod, ktorý ma pekne previedol hlavnými dielami a udalosťami umelcovho života a zároveň aj navnadil na samotný filmový príbeh, ktorý v tomto trende ďalej pokračoval. Samozrejme nemôžem zabudnúť ani na výbornú výpravu a charizmatického Ch. Hestona, aj keď na druhú stranu poznám filmy kde sa mi pozdával o trošku viac. Všetko však dorovnáva Rex Harrison, ktorý sa tu ako bojový pápež Július II. predviedol v plnej paráde. 85/100 ()

laik_60 

všechny recenze uživatele

vyše dvojhodinová "ťahanica" medzi Julianom II. a Michelangelom, či o odmenu, alebo o námety. N asvoju dobu dost moderne poňatý spôsob komunikácie medzi najvyššou hlavou cirkvi a umelcom. Veľkofilm dal dostatok priestoru na herecké stvárnenie ako Hestonovi tak aj Harissonovi. Škoda, že sa scenárista nedokázal zblížiť aj s koncom života Michelangela a jeho vzťahu k dielu ktoré namaľoval. Z historického hľadiska som rád, že vďaka práve tomuto dielu sa rozpráva a vie viac o autorovi ako o tom, ktorý to všetko nariadil. ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Započít film jako sérii záběrů na sochařská díla vzešlá z rukou Michelangelových, doprovodit je zasvěceným, dokumentárním komentářem... Proč ne... Ale k čemu to slouží? Sám mám pocit (a nemohu ho dokázat :( ), že k implantaci toho správného diváckého očekávaní. Zdůrazněním fakt, že M byl především sochař a malovat nechtěl, nás film tlačí k touze odhalit, co jej nakonec přimělo. K touze spatřit, jak jej práce nakonec "chytne". Předtravuje pro diváka prostředí, které snad by mu mohlo udělat těžko v konzumním žaludku. Věnuje mu záchytné body, pocit, že on tématu rozumí, ač je mu rozumněno za něj. Ale vem to nešť, sochy jsou krásné, jejich záběry střídmé, komentář pravdivý. Reedovi zřejmě o pravdivost šlo. Film příjemně zaujme spoustou detailů ve výzbroji vojáků, průběhu bitev, malířského náčiní, vzhledu postav (obsazení herců), architektury, interiérů, malířských technik... Věrohodnost zřetelného připadá mi značná, mé oko však není tak zkušené a má znalost dobových reálií dostatečná. A přece nemám pocit, že mi před očima ožívá Michelangelův svět. Mohou za to postavy a dialogy, které spolu vedou. Dialog se snad vždy skládá s ohledem na dvě věci: aby postavy mluvily v souladu s tím, co nám chce říci autor (či co s námi chce udělat) a aby mluvily v souladu s tím, jak by mluvily samy za sebe, podle svých tužeb a možností. V tomto Reedově filmu cítím převládnutí autora nad svým stvořením. Vzdělávání nám věnuje hodnotící glosy, snaha bavit slovní přestřelky a stěry hodné detektývů staré školy a uhlazených grázlů, obojí pak dětinské špehování Michelangelovy práce papežem s typicky infantilní otázkou: "A kdy už to bude"? neomylně následovanou odseknutím naštvaného dospěláka: "Až to bude!" Jen závěrečný rozhovor papeže s M o celém díle a stvoření vnímám značně pozitivně, ač i na něj bych mohl uplatnit svůj zlý metr. Existuje i druhý důvod, proč mi Řím oné doby nepřipadá věrný - sociální téma. Sociální téma o střetu moci s pracujícím. Ti druzí věrně drží spolu proti prvním. Jsou hrdí a vznešení. I prostitutka se vysmívá vojákům, neb je víc než oni. Ti první zase nechápou problémy druhých. Neuznávají je. Neříkám, že doba s sebou tento problém nenesla, divil bych se však, kdyby jej tak palčivě vnímala a narozdíl od toho se tak málo zabývala bohem, jak se film zabývá. Minimálně zasahuje láska mezi mužem a ženou. Je to vlastně až legrační. Zdá se, že jakási příručka HW říká, že mezi mužem a ženou se ve filmu něco musí dít. Žena se tu jakoby objevuje jen proto, aby vysvětlila, proč nebude mít ve filmu žena významnější úlohu. Tedy... Není tu milostné vzplanutí, není tu mnoho nábožesnství, i to sociální téma je spíše okrajové... Film vypráví především o tvorbě výzdoby Sixtinské kaple. Jak a proč začala, jak a proč probíhala, jak skončila. Kterak ji zformoval nejen Michelangelův tvořivý génius, ale i papežova neústupnost, tvrdohlavost, lišáctví a nakonec i vkus. Konečně, elektřina vzniká v ebonitové tyči (M), jen je-li třena liščím ohonem (p). I přes dílčí, byť dlouze rozepsané výhrady si v tomto ohledu film vedl dobře. Snad jen si mol odpustit největší klišé "malířských" filmů, umělce ztvárňujícího to, co zahlédl v přírodě, viděl v hospodě, potkal na ulici a co ho osvítilo ve snu. Byť k tvorbě ten málem mystický okamžik náhlého osvícení, kterému říkáme inspirace, dozajista patří, jde v mnoha případech určitě i o intelektuální proces, nejen manický záchvat kreativity. Kéž by mi toto nějaký film dokázal zprostředkovat. Ve službách papeže se tomu jen trochu přibližuje v již zmíněném závěrečném dialogu obou hlavních protagonistů. Jen přibližuje. Silné ***. () (méně) (více)

Galerie (40)

Zajímavosti (18)

  • Film byl nominován na Zlatý Globus v kategorii nejlepší scénář za rok 1965. Původně však byl nominován snímek Bitva v Ardenách (1965), jenže to se stalo omylem a porota na poslední chvíli oznámila jako oficiálně nominovaný právě Ve službách papeže. (Ruuzha)
  • Na východní zdi Sixtinské kaple vidíme dvě fresky namalované v 70. letech 16. století Matteem de Lecce a Arrigem Paludanem. Vzhledem k tomu, že film se odehrává v letech 1508-1512, tyto fresky v té době na zdi být nemohly. (liquido26)
  • Filmaři nedostali povolení točit v Sixtinské kapli, a tak museli vytvořit repliku ve studiu v Římě. (liquido26)

Reklama

Reklama