Planeta opic

Jak lehce se dá stvořit kult. Stačí navléknout herce do masek primátů a nechat je pobíhat po Utahu a Californii:) Při zhlédnutí jsem ani příliš neměla pocit, že se jedná o sci-fi. Nadčasové pro mě byly rozhovory o rase opic a lidí. Co vše dokáží lidé způsobit a vůbec celkový popis její, vlastně naší, existence. Závěrečnou pointu, která byla v televizním programu citována jako "šokující závěr, který jen těžko vymažete z paměti" jsem odhalila zhruba půlhodiny před koncem, takže u mě se žádný šok nekonal, ale "Socha..." byla i tak skvělou apokalyptickou tečkou. (30.07.2012)

Nejklasičtější nestárnoucí sci-fi klasika a film, který tu prostě odjakživa byl a já si ho nikdy nenechal ujít. Pamatuji, že scéna kdy po ztroskotání lodi najdou zestárlou mrtvou astronautku pro mě v dětství bylo vždy to nejděsivější co jsem kdy viděl a težko jsem pak usínal, stejně tak si vzpomínám, jak jsem nechápal proč poté, co na konci Heston objeví tu velkou sochu, začne tak řvát a lamentovat. Prostě Planeta opic je „můj“ film! (10.03.2006)

Mohlo by se zdát, že Planeta opic přece nemá patřit do sekce zaměřené na téma cest do vesmíru. Ale to pouze značí, jak se vnímání filmu od dob jeho prvního uvedení posunulo, potažmo jak jeho zásadní zvrat dnes již náleží do popkulturního povědomí. Nemalou mírou k tomu přispěl fakt, že úspěch prvního filmu dal vzniknout rozsáhlé franšíze, která zahrnuje čtyři filmová pokračování, hraný a animovaný televizní seriál, komiksy, audio příběhy a po dekádách hibernace také nový filmový reboot, jehož třetí část vstupuje do kin pár týdnů před konáním letošní LFŠ. Ačkoli film vychází z mezinárodně úspěšné knižní předlohy francouzského spisovatele Pierra Boulleho, od předlohy se v mnoha ohledech zásadně liší, takže i diváci seznámení s knihou byli svého času pointou snímku překvapeni. Tvůrci se ve vyprávění drží linie, že skupina amerických astronautů ztroskotá na nehostinné planetě, kde posléze narazí na primitivní ekvivalent lidí a následně i zdejší pány tvorstva –civilizaci opic. Zatímco Boulle spřádal fantazii, kde člověk díky své inteligenci a znalostem ohromí vyspělou opičí společnost, film kvůli požadavku studia na snížení nákladů staví hrdinu proti výrazně méně vyspělé civilizaci, kde touha po vědění a pravdě několika vědců naráží na až inkvizitorskou konzervativní doktrínu špiček zdejší hierarchie. Zatímco původní scénář z pera legendárního Roda Serlinga předlohu obohatil o protiválečnýou reflexi hrůzných výhledů studené války, právě jeho úsporami iniciované přepracování od Michaela Wilsona výslednému filmu dalo jeho proslulé protirasistické téma. Hlavní hrdina v podání hvězdného Charltona Hestona se ocitá v pozici, která silně evokuje zacházení s otroky, a byť se vyprávění jinak drží klasických klišé o bílém spasiteli a alfasamci, současně jej staví do role zosobněné viny otrokářské minulosti Ameriky. Díky tomu Planeta opic mnohem zásadněji rezonovala se společností doby hnutí proti rasové segregaci a diskriminaci Afroameričanů, než rádoby aktuální a uvědomělé, ale v jádru konejšivé snímky jako o rok starší Hádej kdo přijde na večeři (Guess Who's Coming to Dinner, 1967), a nutno dodat že dodnes v tomto ohledu neztratila nic ze své působivosti. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Jedním z důvodem, proč nemám ráda sci-fi je, že jde mimo realitu. Většinou dějová linka postrává logiku. Jsou to vlastně takové pohádky pro dospělé. Jenže jak se dá, naše fantazie je právě limitována naší realitou. To se projevuje i zde. Příběh je postavený na oblíbeném posunu v času, člověk se dostává na svou planetu, ale o mnoho tisíc let později. Nalézá zdegenerované lidi, kteří nemluví a žijí jako zvířata a inteligentní mluvící opice. Tady nastává veliký problém - spousta nelogičností. Je možné nepoznat, že jde o planetu zemi? Když je zde kyslík, voda a den má 24 hodin?Je možné, aby mluvící lidé přestali mluvit a natolik zdegenerovali, že by přišli o celou svou kulturu? Je možné, aby se opice za 2000 let vyvinuli na tak vysokou úroveň? Z hlediska evoluce nesmysl! A pak - neměly by pak svoji vlastní civilizaci? Pokud by se naučili mluvt, zcela jistě by si vytvořili vlastní jazyk. A kde asi vzali zbraně? Kdopak je vyrobil? A náboje také vydrželi 2000 let? Zde se převádí lidské pokročilé myšlení a zvyklosti na opice (akademie, soud, zoo, cirkus, používání zbraní, oblečení, povozu, koní). Samozřejmě jde o záměr - ukázat křehkost naší civilizace, zamyšlení nad tím, jak by mohlo lidstvo dopadnout, otočit pojem inteligentní bytost a zvíře a blablabla ... Chápu, že to někoho může bavit že to považuje nejen za zábavné, ale i za poučné, inteligentní. Ve skutečnosti jde o únik z reality. Nikomu to neberu, ale pro mě to není. K dnešnímu dni bylo natočeno 15 filmů s tématem inteligentních opic (další budou nepochybně následovat), takže se z toho časem stalo velice otřepané téma. A jak se říká, opakovaný vtip, přestává být vtipem. Ale abych byla spravedlivá - film není špatný, ale nepřipadá mi ničím výjimečný. V roce vzniku jistě originální, dnes spíš přeceňovaný. Pelička na závěr - copak nám to tu vykukuje na pobřeží z písku?! :o) :o) :o) (04.09.2014)

"Ty i já něco hledáme, ale sny nemáme stejné. Já doufám, že ve vesmíru existuje něco lepšího než člověk." Jedna z nejlepších sci-fi všech dob. Scénář (pomineme-li několik logických lapsů), kamera, hudba, masky, herecké výkony, vše je parádní a funguje i dnes. Úvodní, kamerově chaotické ztroskotání raketoplánu a následné putování nehostinnou planetou podmalované znepokojivou hudbou jsou dokonalou esencí napínavého dobrodružství kdesi ve vesmírných dálavách, s důrazem na osiřelost kosmonautů. Se zjištěním, že na téhle planetě mají nad lidmi navrch lidoopové, kteří se k lidem chovají jako ke zvířatům a mezi sebou se velmi lidsky handrkují, se žánr mění na neméně napínavý a zajímavý alegorický politický thriller, ve kterém nejde o nic menšího než o vykastrování neodolatelného cynického macha Hestona, s oblibou filozofujícího s obnaženým zadkem. Celý film pak korunuje famózní šokující pointa, dnes asi z dálky odhadnutelná. (17.08.2011)