Planeta opic

Film, který v sobě má velké ponaučení, děsivou pointu a obrovské varování. A tak to možná jednou dopadne. Celý snímek je od samého začátku takřka geniální ve všech směrech a posledních několik minut je nepopsatelně mrazivých a sugestivních. Jeden z těch filmů, které v divákovi musí zanechat stopu. (04.12.2006)

Astronaut Taylor přistál na podivné planetě. O přítomnosti existence života se přesvědčil poměrně záhy, ale místo slavnostního výkřiku "Hurá, nejsme na světě sami" mu na hlavě přistála síť a stal se předmětem bádání opičích vědců. Němí lidé, kteří zde pouze slouží upovídaným opičákům, mu v boji za svobodu určitě nepomohou a proto se o sebe musí badatel postarat sám dřív, než nějakou gorilku napadne pitevním rozborem prozkoumat funkčnost jeho těla. Filmové zpracování Boilleova románu muselo zákonitě skončit jinak než kniha, ale vize toho, k čemu spěje lidská společnost, je zde ukázána velmi přesvědčivě. (06.01.2010)

Filmová lahůdka pro zoofily, časem poněkud vyčpělá, ale hlavní myšlenka nezestárla a bohužel bude, vzhledem ke stavu lidstva, asi ještě dlouho aktuální... přinejmenším dokud se nezničíme. Poprvé jsem se s "Planetou opic" setkala formou nepříliš konzistentního vyprávění mladičké instruktorky na dětském táboře (pár měsíců po revoluci už nebyl pyjonýrský, vedoucí věčně naložení v lihu, místo družby jsme malým pšontkům za řekou vyhlásili válku - ba dokonce i celníci museli několikrát přijet ověřit, co je to na hranicích za bordel). Podruhé jsem "Planetu opic" slyšela o pár let později od komediálně nadané spolužačky - ta nám na lyžáku převyprávěla obsah knihy. Nedlouho poté jsem konečně ten slavný film i viděla... a teda nic moc - hlavně mě kupodivu ničím nepřekvapil:-). Ale uznávám kultovní status tohoto dílka, přimhouřím své kalné oka i nad zastaralostí a s trochou remcání tu čtvrtou hvězdu přihodím. 70% (22.02.2011)

Vynikající film, který ani po tolika letech neztratil ze své myšlenkové, či obrazové působivosti téměř nic. Už od prvních sekund zdárně navozuje transcendentní a tajemnou atmosféru nutící člověka přemýšlet o maličkosti a pomíjivosti své existence, ale také zároveň o síle společenství. Jako satira na společnost slouží samozřejmě celý film, byť geniální úplně v každém detailu není... PS: Něco k zamyšlení - Připustíme-li pravidlo věčného návratu (~ že vše co se děje, tu už bylo předtím a bude se nesčetněkrát opakovat), nemuselo by z pohledu "ruky osudu" ani vadit, pokud by úlohu člověka přejaly opice... 8/10 (06.12.2009)

Některým filmům věk neprospívá. Já, člověk počátku 21. století, éry bouřlivě se rozvíjejících technologií, jsem viděl archeologický nález na poli filmů, dokládající dřívější poměrně slušnou úroveň kultury s barevnou filmovou keramikou. Jenže - úžas se nedostavil. Viděl jsem roztomilý film, plný převrácených odkazů na lidstvo a asi i na hodně nepovedenou karikaturu církve (?), fanatismu (hodně přepáleného), nic víc. Ten drtivý dopad mě minul. Napětí nula voltů. Že by snímku opravdu uškodila úplně jiná doba a společenská situace? Možná. Taky mi vadí jisté drobnosti - opičky mluví anglicky? Nesmrtelný to jazyk, když lidé tu nemluví vůbec. A kde se vzali koně? A pušky? Zbrojařský průmysl kvete, a přitom se neumí vyrobit ani zubní protézu? Přesto stálo za to obětovat mu 2 hodiny svého pozemského času. Jen nevím, komu bych v budoucnosti fandil, pokud by evoluce došla tak daleko, že by nám tu běhal Kocour z Červeného trpaslíka nebo Dr. Zeius. (16.07.2017)