Připoutejte se, prosím!

„Strikere, poslouchej mě, a poslouchej pozorně. Řídit letadlo je jako jezdit na kole. Jen je těžší nasadit mezi paprsky kola baseballové kartičky.“ Vzhledem k tomu, že už odmala mi katastrofické filmy (letecké či jakékoliv jiné) silně vadily jejich hloupostí a předvídatelností, byl jsem hodně zvědavý, jak si ZAZ s touto žánrovou parodií poradí (přičemž nechápu, že se mi celá ta léta vyhýbala). Odpověď: Nad očekávání! Tohle trio se sice teprve rozehřívalo, ale už zde přivedlo k životu tunu vtipných nápadů, scének, detailů, vyhrálo si s děním v pozadí či dalších plánech jakožto svojí devízou, kterou později dovedlo takřka k dokonalosti (a i v případě Připoutejte se, prosím! člověk musí být dostatečně pozorný, aby všechny různě rozmístěné gagy stíhal registrovat). Film mě bavil prakticky po celou dobu a nabídl opravdu spoustu věcí k zasmání: všechno vzpomínání (a ještě víc reakce nedobrovolných posluchačů na ně), letištní hlášení, bitku skautek, tanec v knajpě, automatického pilota (!), paniku, uklidnění pasažérky (!), slang, souboj s příspěvkáři, manželčina hřebce, světlomety, pocení atd. Nechytal jsem se vlastně jen v případě narážek na konkrétní osobnosti (tak 3-4 odkazy). Překvapil mě však Leslie Nielsen, který se již zde předvedl ve slušné komediální formě (kterou pak prokázal na vrcholové úrovni v o 2 roky mladším seriálu), a v případě Lloyda Bridgese (jenž si vybral špatný týden na skončení s rozličnými zlozvyky) pro změnu zas ještě absentovaly trapné scény (tedy až na tu pasáž s čicháním; to mi spíš za postavu Johnnyho bylo sem tam trapně, s výjimkou hlášky s "maydayem"). A samozřejmě nechyběl epický konec (a americké aerolinky prokázaly svoji spolehlivost a nezničitelnost). „Dámy a pánové, hovoří k Vám Vaše letuška. Omlouváme se za nepříjemnosti, které způsobil náhlý pohyb kabiny. Příčinou jsou periodické vzdušné díry. Není žádný důvod k poplachu. Doufáme, že se Vám let líbí. Mimochodem, je na palubě někdo, kdo umí řídit letadlo?“ (22.08.2014)

"Poletíme od severu, nízko aby nás nezachytily jejich radary, a budeme bombardovat skladiště. V 18 hodin. - A kdy se vrátíš? - To je přísně tajné." Podobný rozhovor (nezamýšlený parodicky) si pamatuju ze starého válečného filmu Mosty na Toko-Ri. V neděli jsem se docela s chutí opět usadil na palubu a připoutal se. (29.09.2009)

S téměř každou klasickou komedií 80. let se vracím do svého dětství. I když tam spíš dominuje druhý díl, první (viděný až později) je stejně kvalitní. Trio Zucker-Abrahams-Zuckers opět odvedlo skvělou práci, na kterou už se jim bohužel v dnešní době nepovedlo navázat (viz. Milionový závod). Film je dělaný pro pobavení, máte se u něj smát a jen když budete hlouběji prozkoumávat děj, možná dojdete k nějakým těm nepřesnostem... ale asi jako u každé praštěné komedie. (07.03.2005)

Tohle byla moje první crazy-komedie, kterou jsem viděl v kině ještě jako dítě.. Málem jsem už tehdy puknul smíchy a to jsem ještě některé vtipy ani nechápal. Dodnes jedna z nejlepších úleťáren tohoto žánru. Klasické scénky s pasažéry, unuděnými k smrti, nafukovacím autopilotem, nebo taneček s nožem v zádech - a to je jen zlomek z celého filmu. (18.07.2002)

V době svého vzinku to mohla být v kině slušná sranda, ale v dnešní době je už většina hlášek stará nebo překonaná a většina narážek se týká "známých" osobností, které dneska nikdo nezná. Než se objevil Leslie Nielsen, byla to celkem trapárna, pak řekněme koukatelné, ale ideálně asi v češtině a se skupinou kámošů, jinak to nemá smysl. # [viděno: TV, sluchátka] # příběh 4 | hudba 7 | humor 3 | akce 3 | napětí 1 | pustil bych si znovu 4 (17.07.2012)