John a Mary

Tento film, jehož celý děj je v podstatě založen na konfrontaci dvou osob, je sám o sobě docela průměrný, avšak Dustin Hoffman a Mia Farrow ho povznášejí o stupínek výše. Je zajímavě zpracován, prolínají se zde vzpomínky, reálné dialogy a scény, s fantazijními představami a nevyřknutými myšlenkami obou hlavních hrdinů. Nejvíce se mi líbila závěrečná scéna, kdy Dustin jezdí po městě v taxíku a hledá "tu klidnou ulici, kde se děje tak nejvýše jedno ubodání týdně." "Kámo, přiznej se, že ty vlastně nevíš, kam chceš jet? Tak pojedem domů, jo?" (19.02.2009)

Nepochybně jeden z těch vynikajících a pro mne nezapomenutelných vztahových příběhů z konce šedesátých let, s jemně psychologicky laděným dobovým námětem, klidným, přemýšlivým, až váhavě plynoucím tak, jako hovor těch dvou mladých lidí, co se jednoho pozdního večera setkali v baru, v místě kam ani jeden z nich obyčejně za rozptýlením nechodil, až jejich rozhodnutí uniknout a odpoutat se bez nějakého cíle od svých v kolejích vyjetých životů, bez očekávání, bez nějaké toužebné naděje, jen tak, je tam oba, Johna a Mary, přivedlo, snad právě proto bylo to letmé seznámení tak okouzlující, z večera se v ubíhajícím čase stala noc a po ní i ráno se společným probuzením v posteli u Johna v bytě, a tak jsme uvedeni do situace plné váhání a rozpaků, vždyť ti dva o sobě vlastně nic neví a přitom se během pár hodin tak důvěrně sblížili, vše může rychle skončit, jen zaklapnutím dveří bytu za odcházející Mary, a nebo ne, naopak se s ubíhajícími minutami pozvolna rozvíjet, trochu nesměle a s opatrností, vnímavě ohleduplně ke křehkosti toho, co si oba tak zřetelně uvědomují, nemuseli by být náhle v životě už sami, vždyť možná právě dostali tu, tak vzácnou příležitost vyplnit samotu někým, koho by už nemuseli nikdy potkat, opravdu nádherné, tak něžně citlivé dílo, s trvale vysokou hodnotou obsahu i ztvárnění, moc rád se k němu vracím a jistě i nadále budu. (10.08.2013)

Rozosmievala ma skutočnosť, že pri pohľade na čudáckeho Hoffmana sa mi v predstavách vyrojil Elvis Presley so svojím originálnym imageom, drásajúcimi pohybmi a zvodným pohľadom, preto som túto dramatickú podpásovku nedokázala vnímať vážne, pričom to komický presleyovský doplnok ani nemohol zachrániť. Dvaja ľudia, v jednom byte, v jednu noc - odhalia si trpké pravdy minulého života a očakávajú, že divák im za to divadlo bude vďačný. Postavy - nie herci - mi boli vyslovene proti srsti, scenár to isté a, bohužiaľ, nudila som sa k zblázneniu. Nečakala som, že mi môj milovaný žáner či duchaplné conversations urobia za hodinu a pol zo života vyslovené peklo. (17.01.2010)

Malý snímek o nemnoha scénách a postav v nich obsažených. Převážný filmový dialog se odehrává mezi postavou Hoffmana a Farrowové (oba skvělí), mimo přímé diskuse doplněný o vnitřní domněnky a odhady, které se trefně prolínají. Mimo to je film tu a tam proložen ztvárněnou představou třeba charakterového rysu, což komorní náladu tohoto zajímavého a nenápadného počinu rošťácky naruší a oživí. Celkově film působí jako promyšlená kompozice. 80% (19.02.2009)

Moc důvěru jsem k tomu filmu neměl, ale nakonec se z toho vyklubala moc fajn civilní vztahovka. On a ona se spolu vyspí, probudí se a začínají se doopravdy seznamovat. A nechybí nic - počáteční rozpaky a snaha se druhému vyhnout, nenápadné vyzvídání, občas humor, občas někdo řekne něco trapného. Do toho flashbacky na jejich seznámení v baru i vzpomínky na jejich předchozí vztahy/nevztahy a za tím vším postupně rodící se city během jednoho upršeného odpoledne. K tomu k sežrání roztomilá Mia Farrow s pěknou prdelkou :) a solidní začínající Hoffman, ze kterého díkybohu tvůrci nedělají studenta jak v Absolventovi. Malý, nenápadný, ale moc hezký film. (09.11.2022)