John a Mary

Režisér Yates měl zřejmě ještě plnou hlavu Zvětšeniny, Hebké kůže a něčeho dalšího, mě neznámého, a vytvořil tento sympatický snímek s krásnou Mia Farrow. Na filmu je znát, že vychází z literární předlohy, kterou se snaží převést pomocí flashbacků, snových a rozjímacích sekvencí a krátkých vnitřních promluv postav, které utvářejí doplňující dialog. Všechny tyto prostředky neustále přerušují vyprávění a pozorovateli vysvětlují stavy oněch dvou. Význam filmu dává věta v rozhovoru o filmu, na kterém byla Mary s přáteli. John říká něco ve smyslu: "Byla to symbolika o moderní společnosti." Možná, že zde padlo i slovo odcizení. Tím vlastně komentuje film, ve kterém právě hraje (Mary později říká, že se jí ten film vlastně stejně nelíbil - zajímavá ironie). V jedné z pozdějších scén, kdy si John představuje, že šel opravdu na ten mejdan, mu Ruth říká, že od něj stejně každá holka po nějaké době uteče, protože mu na ní začnou vadit různé drobnosti. John se tedy vypraví Mary hledat. Yates nejspíš ukazuje, že klíč, který pomůže odstranit odcizení a udržovat vztahy (v tom daleko nejobecnějším smyslu) v moderní společnosti je na naší straně. (19.02.2009)

Minimalistický film so sotva badateľnou pridanou hodnotou, ale o to viac odrážajúci realitu. Takto by to asi po náhodnom "sleep over" rande vyzeralo. Príkre pohľady, rozpačité rozhovory, zmätené očakávania. Postupom času však vznikne krehký mikrokozmos vznikajúceho vzťahu. Bublina, v ktorej sa pokojne vznášajú dvaja pasažeri, až kým nenarazí na ostrú hranu, čo je na priestore jedného bytu, v ktorom sa príbeh odohráva, viac než pravdepodobné. To už je ale iný príbeh. Tu ide o zrod neočakávaného puta po jednej náhodnej známosti. A ten je zobrazený vierohodne. Páči sa mi aj proces nadobúdania vzájomnej dôvery. Najprv jeden druhého analyzuje, v hlave má iné myšlienky ako na jazyku. A potom niečo z toho povie aj nahlas. Spočiatku len omylom a neskôr už sa nebude treba na nič hrať. (27.03.2014)

Tento film, jehož celý děj je v podstatě založen na konfrontaci dvou osob, je sám o sobě docela průměrný, avšak Dustin Hoffman a Mia Farrow ho povznášejí o stupínek výše. Je zajímavě zpracován, prolínají se zde vzpomínky, reálné dialogy a scény, s fantazijními představami a nevyřknutými myšlenkami obou hlavních hrdinů. Nejvíce se mi líbila závěrečná scéna, kdy Dustin jezdí po městě v taxíku a hledá "tu klidnou ulici, kde se děje tak nejvýše jedno ubodání týdně." "Kámo, přiznej se, že ty vlastně nevíš, kam chceš jet? Tak pojedem domů, jo?" (19.02.2009)

Konverzační, slušně obsazený a zahraný vtipný "romantický" film (schválně nepíšu komedie), který těží ze své obyčejnosti. Je o dvou lidech, kteří se vedle sebe ráno probudí a neví o sobě vůbec nic. Postupně o sobě začnou zjišťovat různé věci, které by za jiných okolností vyšuměly v průměrný romantický výplach, ale zde jsou vyprávěny originalním způsobem. Konverzace je proložena flashbacky a flashforwardy navíc okořeněná trefným a vtipným vnitřním monologem hlavních představitelů. Takhle z toho vzniká obyčejná, leč vtipná variace na "Poznej bližního svého". V závěru sami poznáte, že začáteční scéna v ložnici dostala díky jednodennímu vývoji postav zcela jiný, ne-li opačný rozměr. Roztomile přirozené. (18.02.2009)

Velmi zajímavě se v tomto filmu prolíná přitomnost, se vzpomínkami, možnou budoucností a myšlenkami hlavních postav. Jednoduchá, příjemná a odpočinková komedie, která vypráví o dvou lidech, kteří se po společně strávené noci snaží poznat a u nichž postupem času vzniká silné pouto. Je to film, který neoslní ale i neurazí. (18.02.2009)