Motýlek

"Vymaž si z hlavy naději a masturbuj co nejméně. Bere to sílu." Dle mého názoru by vězení nemělo být dovolenkovým táborem, kam se klienti rádi vracejí a to na Ďábelských ostrovech je přesně dle mého gusta. Horší je to s Henri Charriérem. On totiž ve své knize tvrdí, že je nevinný a to bych mu pak fandil v útěku až bych si vykřičel hlasivky. Jenže porota nepochybuje o tom, že je vrah a v takovém případě mé neméně hlasité fandění bude patřit ostraze. K filmu se tedy snažím přistoupit jako nestranný divák a musím se přiznat, že tamní vězeňský systém mi příliš zábavy nepřinesl, brodění se bahnem taky nebylo nic příjemného a ta tolik opěvovaná touha po svobodě to u mne na víc než tři hvězdy nevytáhla. (20.11.2015)

„Vypadá to tak… tak beznadějně“ Motýlek měl všechny predispozice stát se filmem, ke kterému se budu rád vracet: silné „vězeňské“ téma, Dustin Hoffman, solidní knižní základ, oscarový režisér… a taková pitomost z toho. Série občas zábavných výjevů, které nedrží při sobě. Zdlouhavé scény, neobratně gradované, jakoby předznamenávaly příchod něčeho velkého, třeba závěrečné katarze, která se nedostavuje. McQueen zde nemá co hrát víc než kde jinde. Na začátku špinavý, nejspíš i zapáchající vrah s obrovským štěstím a touhou být svobodný, na konci špinavý, nejspíš i zapáchající vrah s obrovským štěstím a touhou být svobodný. Nepřál jsem si, aby přežil, nepřál jsem si, aby zemřel, byl mi úplně ukradený. Schaffner se sice snaží o nepřikrášlené vykreslení děsivých podmínek, jenže ty uťaté hlavy, breberky ve vodě a malomocní vesničané dnes již nikoho nevyděsí. Něco málo zachraňuje Goldsmithova hudba a Hoffman, opět úplně jiný než v kterékoliv předchozí roli a opět strhávající většinu pozornosti na sebe. Motýlek je možná nadčasový tématem, ale ne tímhle nedomrlým hollywoodským zpracováním, které nedokáže skutečně tnout do živého. 55% Zajímavé komentáře: kleopatra, genetique, Andreas, Bukiet (24.06.2008)

Společně s Darabontovo Shawshankem nejlepší film z vězeňského prostředí. Nedovedu si na místě věznů představit jiné duo než Dustina Hoffmana a Stevena McQueena. Navíc Steve McQueen během filmu projde takovou fyzickou změnou, že jsem mu všechna ta léta na samotce věřil do puntíku. Režie Franklina J. Schaffnera je celkem spolehlivá, ale určitě jsem viděl lepší. Co ještě celkový pocit umocňuje je fakt, že příběh je podle skutečné události a navíc celým filmem nás provází krásná hudba. Kdo tenhle film neviděl, měl by fofrem napravit....... (09.12.2007)

Dechberoucí snímek o (ne)svobodě člověka a jeho mysli si z Charriérovy předlohy mazaně vyzobal možná ne nejlepší, ale rozhodně nejatraktivnější pasáže, a díky nim se stal nezapomenutelným. Už příjezd do tábora (ano, třeba scéna s gilotinou) nenechá nikoho pochybovat o tom, že Ďábelské ostrovy jsou doopravdy ďábelské, a to, co se děje následující dvě hodiny, všechno jen podtrhuje. Klaustrofobická scéna se "samotkou", o které se mi zdálo pěkných pár nocí, neúspěšné pokusy o útěk, které akorát zvyšují Motýlkovu touhu po svobodě, infarktové finále... A další a další. Film je skvělý především díky dvojce McQueen - Hoffman, tísnivé Schaffnerově režii a samozřejmě i díky příjemně melancholické hudbě Jerryho Goldsmithe. Pět hvězd a nikdy míň. (12.08.2010)

Klasika, která se sem dostala i v rudém dávnověku. Knížce se pochopitelně nemůže vyrovnat, ale i tak je to herecký koncert, který by měl patřit mezi "povinné filmy" každého filmového fandy. Snad nejvíc se mi vryla do paměti scéna s malomocnými. Netušila jsem, že existuje nenakažlivá forma lepry (tedy dokud to ve filmu nezaznělo) a o to víc jsem obdivovala Motýlkovu statečnost a touhu po svobodě, které překonaly i strach z téhle odporné nemoci... (16.01.2012)