Motýlek

Franklin J. Schaffner viac ráz počas svojej kariéry zadaptoval bestseller niektorého slávneho spisovateľa a pohyboval sa pritom v rôznych žánrových plochách - napríklad v prípade Pierra Boulleho a jeho Planéty opíc šlo o science-fiction a zároveň alegóriu ľudskej civilizácie, vo filmovej verzii románu Robina Cooka Sfinga o odpočinkový dobrodružný thriller. Z veľkej časti autobiografický Motýlik Henriho Charrièra však už bol priveľkým sústom a potvrdil mi mierne pochybnosti ohľadom Schaffnerovej režijnej metódy. Z dnešného pohľadu konzervatívny prístup fungoval v prípade Planéty opíc, ktorá je okrem niekoľkých momentov prevažne statická, zaberá relatívne krátky časový úsek a stojí mimo hercov na dialógoch a kostýmoch (respektíve maskách). V Schaffnerových odľahčenejších filmoch zasa na seba strhávajú pozornosť rýchlo sa meniace lokality, s tým súvisiace napätie a zmeny nálad. V Motýlikovi sa však ako problematický ukázal aspekt, s ktorým Schaffner až tak často nepracoval, a to je vývoj postavy. McQueenova fyzická premena je len povrchnou zásterkou toho, že sa skutočný charakter Motýlika nijak výrazne nemení a vnútornú prázdnotu zapĺňa len hercova charizma. Desivosť výjavov krutosti dementuje častý humor a vyvoláva tak rozpačité pocity. Záver, ktorý sa snaží dojímať nás nad dvoma starnúcimi mužmi je už len naťahovaný a rozhodne som z neho nemal pocit, že by som si týmto nikdy nechcel prejsť. A to by som zrejme mal mať. Stranou formy by som nemal väčšie negatíva až na už spomínanú konzervatívnosť, prejavujúcu sa i tu - jedinou relatívne zaujímavou je scéna nočného úteku, ktorá sa aspoň trochu snaží pracovať s viacerými plánmi (a ide jej to na výbornú, preto zamrzí, že je jediná). Nízkemu hodnoteniu definitívne napomohol i záverečný predtitulkový komentár. 55% (12.05.2015)

Po veľmi dlhej dobe som znova videl túto útekársku klasiku. A po veľmi dlhej dobe filmu pridávam k pôvodnému hodnoteniu hviezdičku. Aj keď knižnú predlohu poznám a mám ju v knižnici, nechápem prečo ju časť komentátorov porovnáva s filmom. Veď filmový prepis knihy by mal 10 hodín a nikto by naň do kina neprišiel. Dá sa diskutovať o tom, či F.J. Schaffner vybral do svojho filmu tie správne epizódy z knihy. Ale najlepšie je porovnať tento film napr. s Veľkým útekom, v ktorom Steve McQueen tiež exceloval. A tam, kde oslavovaný Veľký útek zlyháva, Motýlik na celej čiare víťazí. Je realistickejší a uveriteľnejší (samozrejme s tým obmedzením, že samotný Charriérov príbeh je málo uveriteľný). Takže nielen o hviezdičku viac, ale ešte sa aj pohliadnem po nejakom filme z mojej Top 100, ktorý by mohol Motýlik nahradiť. (25.08.2010)

Hodně působivej film, který je podle skutečné události a tim to je ještě zajímavější. Trošku mi připadalo, že to má dost pomalej a protahovanej děj, kterej je ale za to realistickej a dobře propracovanej. Celej film táhnou dva herci a to Dustin Hoffman, kterej to zahrál velmi dobře a Steve McQueen, který zřejmě předved svuj životní výkon a dokázal že to je pan herec, ta jeho proměna, když je na samotce je až ohromující a jeho pološílený chování je taky úžasný.Ale přece jenom jsem se u těch protahovanejch scén občas nudil, ale bohatě to vynahradí super hudba a herecký výkony. Je to spíš 4,5* (26.05.2005)

Jestliže Velký útěk byl veden v až podivně pozitivním a "pohodovém" duchu, Motýlek je naopak velice tíživá a depresivní podívaná, jenže ne po celou dobu trvání, čímž se dostávám k takřka jedinému záporu - nevyrovnanosti, resp. fragmentaci dojmového působení. Film má části, kde to vypadá, že McQueen všechny uhrane svým charizmatem, jindy je beznadějně ztracen, pak zažívá přímo cestovatelská dobrodružství (btw nezvládnuté masky lidí zasažených leprou!), do toho má šílené sny a u konce nás čeká němá, skoro až poetická sekvence. Každá pasáž je výborná, ale také trochu povrchní (např. kdyby se řeklo, že McQueen byl na samotce jen měsíc, divák by nepoznal rozdíl apod.), ovšem možná právě ten kontrast mezi nimi bude pro někoho to nejlepší pojítko komplexního filmu. Tak jako tak, moc pěkných 8/10 (14.02.2009)

Počátek dvacátého století, Francouzská Guayana. V tomto koutě panensky čisté a krásné přírody je však věznice. A sem právě sladká Francie posílá ty nejtěžší vězně na ty nejhorší muka, která je kdy v životě mohou potkat. Jsou mezi nimi dva. Nenápadný a uťápnutý padělatel peněz Luis Dega a kasař Chariére, který je odsouzen na doživotí za vraždu (kdo ví jestli právem). Že vám to jméno Chariére moc neříká? Dobrá. Říkají mu Motýlek. Silný muž, který dokáže čelit nelidským podmínkám a prosadit si trochu lidství v tomto krutém místě. Rok 1973, režisér Franklin J. Schaffner nabídl roli Motýlka Stevu McQueenovi. A i když byl ve svých filmech skvělý, zde podal životní výkon. Jeho přerod z urostlého muže na nalomeného starého chlapa je úžasná a naprosto věrohodná. A když jsem řekl nalomeného, rozhodně jsem tím nemyslel zlomeného. Dustin Hoffman v roli Degy je neméně vynikající a přesvědčivý. Motýlek je králem vězeňských dramat. (07.08.2007)