Motýlek

Předloha je jedna z mých nejoblíbenějších knih, na zfilmování je však extrémně pestrá a rozsáhlá, id eální materiál pro výpravný seriál. Filmu se dokonale povedlo ztvárnit část odehrávající se v uvěznění, různě úspěšné pokusy o útěk jsou ovšem zkráceny extrémně. Přesto odhlédnu-li od předlohy (film jsem ostatně viděl dříve) jedná se o výjimečný snímek s úžasně vystiženou atmosférou a geniálními výkony Stevea McQueena a Dustina Hoffmana. (05.02.2006)

Abych pravdu řekl, musel jsem to sledovat nadvakrát, protože mě to už před polovinou začalo hrozně nudit. Celý Motýlek je nevýrazně zpracovaný, absolutně bez gradace, děj nemá nejmenší šanci zaujmout, celkově prostě hrozné zklamání. Přišlo mi to jako televizní film, kterému se zázrakem podařilo sehnat hvězdné obsazení, což dalo tvůrcům mylný pocit, že již nic dalšího dělat nemusí. Nuda, šeď. (23.01.2009)

(1001) Celistvost filmu je hodně narušená tím, že první půlka je hodně jiná než ta druhá. To bude přežitek z knihy, ta je rozsáhlá a vypráví dobrodružství jednoho člověka. Film by měl být podle mě užší, a ono to vypadalo, že je, že to bude vězeňské drama, nicméně po hodině a půl sledování jsem byla vyvedena z omylu. Tenhle násilný skok, kdy jsem si nejdřív zvykala na drsnou bezvýchodnou atmosféru mezi čtyřmi stěnami a najednou prásk, on svádí na pláži indiánku, jsem nakonec překonala za pomoci skvělé práce, kterou odvádí technický tým a hlavně herci. Steve je hrdina, ale Dustinův slaboch (alespoň mě) potěší ještě víc. (20.06.2009)

Franklin J. Schaffner viac ráz počas svojej kariéry zadaptoval bestseller niektorého slávneho spisovateľa a pohyboval sa pritom v rôznych žánrových plochách - napríklad v prípade Pierra Boulleho a jeho Planéty opíc šlo o science-fiction a zároveň alegóriu ľudskej civilizácie, vo filmovej verzii románu Robina Cooka Sfinga o odpočinkový dobrodružný thriller. Z veľkej časti autobiografický Motýlik Henriho Charrièra však už bol priveľkým sústom a potvrdil mi mierne pochybnosti ohľadom Schaffnerovej režijnej metódy. Z dnešného pohľadu konzervatívny prístup fungoval v prípade Planéty opíc, ktorá je okrem niekoľkých momentov prevažne statická, zaberá relatívne krátky časový úsek a stojí mimo hercov na dialógoch a kostýmoch (respektíve maskách). V Schaffnerových odľahčenejších filmoch zasa na seba strhávajú pozornosť rýchlo sa meniace lokality, s tým súvisiace napätie a zmeny nálad. V Motýlikovi sa však ako problematický ukázal aspekt, s ktorým Schaffner až tak často nepracoval, a to je vývoj postavy. McQueenova fyzická premena je len povrchnou zásterkou toho, že sa skutočný charakter Motýlika nijak výrazne nemení a vnútornú prázdnotu zapĺňa len hercova charizma. Desivosť výjavov krutosti dementuje častý humor a vyvoláva tak rozpačité pocity. Záver, ktorý sa snaží dojímať nás nad dvoma starnúcimi mužmi je už len naťahovaný a rozhodne som z neho nemal pocit, že by som si týmto nikdy nechcel prejsť. A to by som zrejme mal mať. Stranou formy by som nemal väčšie negatíva až na už spomínanú konzervatívnosť, prejavujúcu sa i tu - jedinou relatívne zaujímavou je scéna nočného úteku, ktorá sa aspoň trochu snaží pracovať s viacerými plánmi (a ide jej to na výbornú, preto zamrzí, že je jediná). Nízkemu hodnoteniu definitívne napomohol i záverečný predtitulkový komentár. 55% (12.05.2015)

„Vypadá to tak… tak beznadějně“ Motýlek měl všechny predispozice stát se filmem, ke kterému se budu rád vracet: silné „vězeňské“ téma, Dustin Hoffman, solidní knižní základ, oscarový režisér… a taková pitomost z toho. Série občas zábavných výjevů, které nedrží při sobě. Zdlouhavé scény, neobratně gradované, jakoby předznamenávaly příchod něčeho velkého, třeba závěrečné katarze, která se nedostavuje. McQueen zde nemá co hrát víc než kde jinde. Na začátku špinavý, nejspíš i zapáchající vrah s obrovským štěstím a touhou být svobodný, na konci špinavý, nejspíš i zapáchající vrah s obrovským štěstím a touhou být svobodný. Nepřál jsem si, aby přežil, nepřál jsem si, aby zemřel, byl mi úplně ukradený. Schaffner se sice snaží o nepřikrášlené vykreslení děsivých podmínek, jenže ty uťaté hlavy, breberky ve vodě a malomocní vesničané dnes již nikoho nevyděsí. Něco málo zachraňuje Goldsmithova hudba a Hoffman, opět úplně jiný než v kterékoliv předchozí roli a opět strhávající většinu pozornosti na sebe. Motýlek je možná nadčasový tématem, ale ne tímhle nedomrlým hollywoodským zpracováním, které nedokáže skutečně tnout do živého. 55% Zajímavé komentáře: kleopatra, genetique, Andreas, Bukiet (24.06.2008)