Až na konec světa

Poměrně jasně ubírající příběh se v první třetině filmu úplně zlomí v něco jiného než snad každý očekával (nebo možná jen co já jsem očekával???). Na první skouknutí jsem (asi) moc nepochopil pointu tohoto filmu (a také ji náležitě neocenil), ale rád bych se k filmu v budoucnu vrátil. A vrátil se v režisérské téměř pětihodinové verzi. Myslím, že pak poroste moje hodnocení rezolutně nahoru. Film má nato totiž všechny parametry... - 6. 12. 2010 - 60% (04.06.2011)

4,5* Další Wendersova mnohovrstevnatá variace na to, co je v životě člověka nejdůležitější. Lidé, kteří hledají své naplnění ve vztazích, v práci, v obětování se pro druhé? Lidé, kteří hledají sebe sama? Svět, který lidé vedou až téměř na samotný konec... Mírně zahlcená a překombinovaná první třetina snímku s Wimovým oblíbeným motivem cesty, která mi přijde v porovnání se zbytkem snímku tak trochu zbytečná a nádherné poslední dvě třetiny snímku s opět vynikajícím soundtrackem, skvělou kamerou Robby Mullera, nádhernými impresionistickými distorzemi obrazu a působivou atmosférou. Většina obrazů v naší mysli je vlastně jen odrazem viděného, ale k tomu, aby se podařilo uchovat tyhle obrazy v paměti dlouhodobě, je zapotřebí silných a opravdu barvitých podnětů. A to Wenders v závěru filmu působivě zapřičiňuje. A vlastně nejen v závěru... (16.01.2010)

Wim Wenders je kouzelník! Kouzelník obrazu, kouzelník zvuku i kouzelník hloubky výrazu! Wenders o tomtu filmu snil a připravoval se naň 14 let!, snímek stál 23 milionů marek, točil se v patnácti městech osmi států čtyř světadílů. Co o tom říci - film, který naprosto plynně spojuje detektivku se špionážním filmem, vše je podané jako roadmovie v melodramatickém obalu se sci-fi podkladem! Nechci tvrdit, že jsem ho pochopil (to asi ani nejde), ale byl jsem jím naprosto uchvácen, ohromen a fascinován - stejně jako snímek sám je fascinován snem, viděním a fantazií. U Wenderse naprosto nezáleží na stopáži - po skončení snímku vždy převládá pocit, že toho bylo málo - jak rád bych se dostal k původnímu osmihodinovému materiálu (!!!). Solveig Dommartin je podobně jako v Nebi nad Berlínem neodolatelná (andělštější než její andělští obdivovatelé). Sam Neill si u mě neuvěřitelně polepšil a stal se z pitomce z Jurského parku hodně, hodně velkým hercem. Max von Sydow, Jeanne Moreau, William Hurt - všichni neuvěřitelně poetičtí a dokonalí. Film, v němž vás nepřekvapí vůbec nic - ať je to jakkoliv podivné, krásné a nezemské!!! (17.08.2005)

Videná 280 minútová verzia. Skoro päť hodín som sa pozeral na prapodivný zlepenec významov, príbehových štruktúr a prazvláštnych postavičiek obývajúcich Wendersové univerzum podivuhodností na pozadí akejsi neistej reality. Prvá časť je putovanie. Road movie postupne prechádzajúca najznámejšími miestami sveta. Tá druhá časť, odohrávajúca sa len v Austrálii je zase komornou sci-fi o živote, snoch a príbehoch. Všetko spolu krásne korešponduje a aj napriek dĺžke z toho vyviera silná režisérska koncepcia. Nebudem asi ďaleko od pravdy, keď napíšem, že Wenders pristupoval k filmu ako emočne zainteresovaný tvorca. Všetko čo chcel vypovedať, či už je to názor na svet, na príbehy alebo na spôsob ako sú nám príbehy prezentované je tu obsiahnuté v dokonalej príbehovej symbióze. V zásade je to film, ktorému sa dá vytknúť len máločo. Nech už je to vaša šálka čaju alebo nie, nebude asi nič k čomu by ste film vedeli svojou formálnou precíznosťou prirovnať. Aspoň ja neviem. A to, že film prepadol nie je ani tak znak multižánrovosti. Tá tu funguje. Je to skôr spôsobené neustálim koketovaním s komerčným filmom, pričom sa jedná o poctivý art. Hudba skvelá. Rovnako aj ústredné trio. Mňa osobne ešte potešil aj sympaťák Vogler. Takéto filmy sa točili len chvíľu. A sú príjemnou spomienkou na to, ako sa autorská všestrannosť hodila na malú chvíľu do jednej doby, a fungovala svojsky, dokým ju nenašli tí , čo ju nájsť mali, a nezobrali si z nej to, čo sa z nej zobrať malo. (07.12.2021)

Relaxačná filozofia (spracovanie), duševná jóga (dej). Ono ide vlastne o takú cyberpunkovú fantasmagorickú báchorku, kde každý hľadá každého, a pritom hľadá niečo úplne iné, a možno TO nachádza iba v svojich snoch, a možno v cudzích snoch, a možno iba hľadá. A v podstate je to film o priateľstve, a neskôr sa zmení na postapo o našich negatívnych vlastnostiach a o tom, že negatívne vlastnosti nás robia ľuďmi. A je to podobenstvo o mnohých veciach, kde samotný príbeh je nepodstatný, a ide hlavne o tie sny. Wenders tu vytvoril absolútne dokonalú snovú atmosféru, ktorá vás po celý čas uspáva a pritom nenudí, a neskôr sa stávate súčasťou jeho snov, ktoré nedávajú zmysel. A ani nemusia, lebo sú to sny. A nepôsobí to nepatrične, vďaka tej atmosfére a neskutočne geniálnej hypnotickej hudbe a perfektným hercom. Videl som tú dve a pol hodinovú verziu a nepochopil som to. A nevadí mi to. Podobným spôsobom som film nesníval už dlho. (05.05.2013)