Jane Eyre
Jane Eyre
Jana Eyrová
Režie:
Franco ZeffirelliScénář:
Franco ZeffirelliKamera:
David WatkinHrají:
Anna Paquin, Charlotte Gainsbourg, Fiona Shaw, John Wood, Geraldine Chaplin, Nic Knight, Joan Plowright, Joséphine Serre, Billie Whitelaw, William Hurt (více)Obsahy(1)
Chtěli z ní vychovat poslušnou ovci. Vyrostla v sebevědomou mladou ženu. Sirotek lowoodský. I pod tímto názvem byl někdy vydáván (a převáděn na filmové plátno) nejslavnější román Charlotty Brontëové. A plným právem. Neboť Jana, jeho ústřední hrdinka, sirotkem byla a v nechvalně známé lowoodské škole pro osiřelé dívky strávila plných deset let. Mnoho jiných takováto zkušenost zlomila. Jana ale byla silná osobnost. Zavržena rodinou své tety, téměř bez jediné spřízněné duše, ponižována až na samé dno lidské důstojnosti bigotními vychovateli, vyrostla v sebevědomou mladou ženu, která věděla, co může světu dát – a co od něj může chtít. A její první místo vychovatelky jako by jejímu sebevědomí dávalo za pravdu. Neboť Thornfield Hall se všemi svými obyvateli jí otevřel laskavou náruč a nabídl domov, jaký nikdy nepoznala. Jana ovšem netušila, že v jeho zdech se ukrývá tajemství, které se pro ni má stát osudným... Jana Eyrová, která vyšla v r. 1847 a od té doby je neustále znovu a znovu vydávána na celém světě, zaujala filmaře již v samých počátcích kinematografie. Od r. 1910 do r. 1921 bylo natočeno nejméně deset němých verzí, počet verzí zvukových je minimálně srovnatelný. Nejznámější je pravděpodobně americký film z r. 1944 s Joan Fontaineovou a Orsonem Wellesem. Ani tato Zeffirelliho verze z r. 1995 není zdaleka poslední. Režisér, který je velkým ctitelem anglické literatury a divadla, k ní přistoupil po svých dřívějších setkáních se Shakespearem (Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie, Hamlet). Mimořádnou péči věnoval hereckému obsazení. Malou Janu hraje Anna Paquinová, která získala Oscara za svou roli ve filmu Piano. Charlotte Gainsbourgová, dcera herečky Jane Birkinové a zpěváka a skladatele Serge Gainsbourga, byla na roli dospělé Jany vybrána z mnoha stovek kandidátek především proto, že je v ní, jak říká režisér „velká vnitřní krása a síla“. Na filmovém plátně se poprvé objevila ve svých dvanácti letech a už o tři roky později získala Césara za film Nestoudnice. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (146)
"Navzdory skvělému režisérovi je pro mě tahle adaptace mého oblíbeného románu zklamáním. William Hurt opravdu není "divoký vulkán" nýbrž naprostý flegmatik." Tak část tohoto komentáře jsem napsala asi tak před půl rokem. Trochu jsem změnila názor. Zklamání to není, je to jen jiné vyprávění než jak bych si ho já představovala. Když se člověk oprostí od "svého ideálního vidění" a dovolí i výklad jiný, může být i mile překvapen. V příběhu opravdu nelétají vášně a hromy a blesky, režisér spíš všechno vsadil na klidnou, melancholickou notu a podle toho vybral i představitele. Jane v podání Charlotty Gainsbourg je vnímavou a citlivou dívkou, Rochester Williama Hurta tedy opravdu není "vulkán", ale zklamaný, unavený - občas ironický, ale vlastně milý člověk. Oba herci k sobě ale byli vybráni dobře. Velkou výtku mám ale ke způsobu sestřihu filmu. V tomto směru se mi daleko víc líbila verze z roku 97. Tam (přestože na to měli cca o 10 minut méně) jsem měla pocit, že mi nic nechybí a vše podstatné bylo řečeno. Tady mi zase přišlo zbytečně dlouho natahované dětství a vlastně od svatebního dne se děj hnal přímo úprkem. Zkrátka tu mám pocit nevyrovnanosti. Celkové hodnocení 70 %. ()
Kde je ta distributorem proklamovaná spalující vášeň? Máte-li předvídatelný příběh, ve kterém jako ve správném romantickém díle nechybí starobylé sídlo, tajemství, platonická láska a trocha sebetrýzně završené happyendem, nemůžete čekat smršť na své "kulturní buňky", obzvlášť působí-li hlavní představitelé chladně a strojeně. Žádná chemie, takže spíš komedie. ()
Jako první jsem viděl adaptaci této klasiky, která byla natočena v roce 2011. Tato adaptace mě příjemně překvapila. Film z roku 1996 jsem viděl nedlouho poté a musím říct, že už takový dojem neudělal. Adaptace se od sebe zase tolik neliší, tudíž vlastně záleží na tom, v jakém pořadí se vidí. Kdybych jako první viděl adaptaci starší, asi bych si ji zamiloval více. Takhle ale vyhrává Fassbender. Na druhou stranu, jako Jana Eyre mi více seděla Charlotte Gainsbourg, pro kterou mám jednoduše slabost. Je to jedna z těch hereček, které nejsou sexy symbolem komerčního Hollywoodu, ale prezentují se hlavně skvělými hereckými schopnostmi a krása se u nich musí hledat trochu déle. Klidně bych jí ale dal přednost než mnohým herečkám, které si na umění jen hrají a role dostávají především díky pěknému zevnějšku. Franco Zeffirelli je skvělým režisérem, který prokázal, že mu problémy nedělá ani anglicky mluvený film. Skvěle zvládl přenést náladu a atmosféru britského venkova poloviny 19. století, vřesoviště doslova hovoří a zdi usedlosti šeptají. William Hurt předvádí, že charakterních rolí by měl dostávat více. Vše je doplněno skvělým citem pro dobu, která se odráží v kostýmech a také v řeči. Výborný film, ale jak říkám, prvně jsem viděl neméně skvělou adaptaci z roku 2011, která je až na drobnosti velmi obdobná, a to i v rámci výborných hereckých výkonů. Tahle nestárnoucí klasika ale bude vždycky táhnout. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/08/jane-eyre-ekologicka-afrika-cislo.html ()
Z mnou zhlédnutých adaptací zatím asi nejslabší, dle mého ničím extra výjimečný film, ve kterém za největší pozornost stojí ztvárnění Jane velmi charismatickou, záhadnou a éterickou Charlotte Gainsbourg. Spolu s Hurtovým poněkud temným Rochesterem vytvořili dobře ladící pár. Možná trochu unylejší, nicméně příjemná romance. ()
Sice to bylo opět velmi náročné, ale díky Zeffirellimu jsem už lépe přežila i takového zkoušky trpělivosti jako Romea a Julii (1968), takže se pomalu takto dostávám i do nesmrtelného osudu Jany Eyrové. Velice mi pomohlo klasičtější vyprávění a nevšedně kouzelný casting. Této verzi určitě více věřím skutečné viktoriánské reálie, způsob myšlení hlavních postav a jejich jednání ve všech situacích, kteými procházejí. Malá Jana je fascinujícím výkonem tehdy čerstvě oscarové Anny Paquin, dospělou Janu pak hraje dnešní von Trierova oblíbenkyně Charlotte Gainsbourg s naprostou samozřejmostí, přirozeností a bez jakékoli strojenosti. Ideální je také Fiona Shaw jako Janina teta nebo Geraldina Chaplinová jako vychovatelka z Lowoodu. Zatím si ještě nejsem zcela jistá Williamem Hurtem, ale to přijde. Celý příběh o první manželce Rochestera tady není také nějakým totálním odtrženým fiaskem jako v poslední zfilmované verzi, ale jen logickou katarzí. A pokud Jana cestuje, neděje se tak zcela alogicky na základě hysterických úprků odnikud nikam, což také shledávám jako ryze pozitivní detail. ()
Reklama