Jane Eyre
Jane Eyre
Jana Eyrová
Režie:
Franco ZeffirelliScénář:
Franco ZeffirelliKamera:
David WatkinHrají:
Anna Paquin, Charlotte Gainsbourg, Fiona Shaw, John Wood, Geraldine Chaplin, Nic Knight, Joan Plowright, Joséphine Serre, Billie Whitelaw, William Hurt (více)Obsahy(1)
Chtěli z ní vychovat poslušnou ovci. Vyrostla v sebevědomou mladou ženu. Sirotek lowoodský. I pod tímto názvem byl někdy vydáván (a převáděn na filmové plátno) nejslavnější román Charlotty Brontëové. A plným právem. Neboť Jana, jeho ústřední hrdinka, sirotkem byla a v nechvalně známé lowoodské škole pro osiřelé dívky strávila plných deset let. Mnoho jiných takováto zkušenost zlomila. Jana ale byla silná osobnost. Zavržena rodinou své tety, téměř bez jediné spřízněné duše, ponižována až na samé dno lidské důstojnosti bigotními vychovateli, vyrostla v sebevědomou mladou ženu, která věděla, co může světu dát – a co od něj může chtít. A její první místo vychovatelky jako by jejímu sebevědomí dávalo za pravdu. Neboť Thornfield Hall se všemi svými obyvateli jí otevřel laskavou náruč a nabídl domov, jaký nikdy nepoznala. Jana ovšem netušila, že v jeho zdech se ukrývá tajemství, které se pro ni má stát osudným... Jana Eyrová, která vyšla v r. 1847 a od té doby je neustále znovu a znovu vydávána na celém světě, zaujala filmaře již v samých počátcích kinematografie. Od r. 1910 do r. 1921 bylo natočeno nejméně deset němých verzí, počet verzí zvukových je minimálně srovnatelný. Nejznámější je pravděpodobně americký film z r. 1944 s Joan Fontaineovou a Orsonem Wellesem. Ani tato Zeffirelliho verze z r. 1995 není zdaleka poslední. Režisér, který je velkým ctitelem anglické literatury a divadla, k ní přistoupil po svých dřívějších setkáních se Shakespearem (Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie, Hamlet). Mimořádnou péči věnoval hereckému obsazení. Malou Janu hraje Anna Paquinová, která získala Oscara za svou roli ve filmu Piano. Charlotte Gainsbourgová, dcera herečky Jane Birkinové a zpěváka a skladatele Serge Gainsbourga, byla na roli dospělé Jany vybrána z mnoha stovek kandidátek především proto, že je v ní, jak říká režisér „velká vnitřní krása a síla“. Na filmovém plátně se poprvé objevila ve svých dvanácti letech a už o tři roky později získala Césara za film Nestoudnice. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (146)
Janu Eyrovou u nás známe hlavně ze stejnojmeného českého seriálu, který byl trochu dlouhý, roztahaný a oplýval spoustou mírně řečeno zbytečných scén. Knihy Charloty Bronteové si všiml i Zeffirelli, který má s adaptacemi bohaté zkušenosti (Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie). A zase to dokázal. Film si užíváte, děj je celkem tajemný, jen hlavní dvojice se úplně nehodí, zkrátka to mezi nimi nejiskří jako kdysi mezi Burtonem a Taylorovou. Trošku mě zarazil happyendovský závěr. ()
Velmi dobře a poutavě natočená adaptace knihy Charlotte Brönteové o dívence, která musí bojovat s osudem, jenž není vždy ten nejlehčí. Mně osobně se sice moc nelíbila hlavní představitelka, to ale vůbec nic nemění na tom, že tato adaptace patří k těm povedeným. Hudba: Claudio Capponi & Alessio Vlad ()
Knihu jsem nečetl. A hodlám u toho zůstat, protože červená knihovna 19. století mě příliš nebaví. Zeffirelliho film však nepostrádá jisté kvality, které od podobných snímků očekáváme (byť obě poslední celovečerní adaptace knih Jane Austenové - která má jistě s Brontëovou mnoho společného - se mi líbily více). Všichni jsme zajatci doby, v níž žijeme, a není prostě možné (ale často ani účelné) ubránit se mnohým stereotypům, které jsou nám dnes a denně vtloukány do hlavy. Podíváme-li se s tímto vědomím na Janu Eyreovou, zjistíme, že se jedná na svůj čas o poměrně moderní (a vzhledem k jeho trvající popularitě i celkem zásadní) příběh. Tento film je tak přinejmenším nutno ocenit jako povedeného zprostředkovatele onoho příběhu pro ignoranty mého kalibru. - Nakolik je film podařený ve srovnání s knihou nechť posoudí jiní. ()
Kdybych nečetla knihu, film by si u mě vysloužil vyšší ohodnocení - atmosféra je jak má být, herci mi také vcelku sedí a celkově bych neměla moc výhrad. Ale jelikož jsem knihu četla, nelíbí se mi, že vynechali či přeměnili nějaké pasáže (Jane utíkající od Rochestera v kočáře?). Celkově se na tento film ráda podívám, ale nesmím ho při sledování srovnávat s knihou. ()
Sice to bylo opět velmi náročné, ale díky Zeffirellimu jsem už lépe přežila i takového zkoušky trpělivosti jako Romea a Julii (1968), takže se pomalu takto dostávám i do nesmrtelného osudu Jany Eyrové. Velice mi pomohlo klasičtější vyprávění a nevšedně kouzelný casting. Této verzi určitě více věřím skutečné viktoriánské reálie, způsob myšlení hlavních postav a jejich jednání ve všech situacích, kteými procházejí. Malá Jana je fascinujícím výkonem tehdy čerstvě oscarové Anny Paquin, dospělou Janu pak hraje dnešní von Trierova oblíbenkyně Charlotte Gainsbourg s naprostou samozřejmostí, přirozeností a bez jakékoli strojenosti. Ideální je také Fiona Shaw jako Janina teta nebo Geraldina Chaplinová jako vychovatelka z Lowoodu. Zatím si ještě nejsem zcela jistá Williamem Hurtem, ale to přijde. Celý příběh o první manželce Rochestera tady není také nějakým totálním odtrženým fiaskem jako v poslední zfilmované verzi, ale jen logickou katarzí. A pokud Jana cestuje, neděje se tak zcela alogicky na základě hysterických úprků odnikud nikam, což také shledávám jako ryze pozitivní detail. ()
Reklama