Polibek pavoučí ženy

8/10 Koncert dvou herců za zdmi věznice. Z prostředí hnusné cely se dostaneme jenom ve chvílích vzpomínek a závěrečné katarzi. No a samozřejmě ve fantasijním prostředí vyprávěných filmů. Při politickém zabarvení nejde nevzpomenout na výborný český seriál Přítelkyně z domu smutku, kde se věci dějí tak trochu z jiného pohledu. Jenom mi to jejich intermezzo přišlo až moc idealistické začínaje velikostí cely, přísunem jídla a konče pohodovou atmosférou klábosení. Tu "buznu" jsem opravdu Hurtovi sežral i s navijákem, ostatně stejně jako ostatní mužské postavy. Asi jsem ve většinovém publiku divný, ale matka Bragová mi podobně jako její dcera přijde dost o ničem a samotné minifilmy svými pseudonáměty jakoby předznamenávaly Simandlovu tvorbu v bramborárně porevolučního Československa. (02.10.2008)

Prazvláštní film, který má přese všechno děj, jenž je zajímavý a rozhodně vás dovede uhranout. I když je to vlastně jedno velká bouda, tak díky Williamovi Hurtovi to parádně funguje až do konce, a to jak ve chvíli, kdy je vyprávěn příběh, tak i ve chvíli, kdy se odehrává skutečné dění. Podivný film, ale podivně krásný. (07.01.2016)

Tento film mi vyhodilo hneď medzi prvými pozíciami, keď som si na stránkach csfd v rebríčkoch chcel pozrieť zoznam najlepších filmov produkovaných Brazíliou. Fakt, že zbožňujem väzenské drámy, ma k pozretiu Bozku pavúčej ženy v momente presvedčil. No nebolo to to pravé orechové a ani oscarový výkon Wiliama Hurta tie dve hodiny viac-menej nudy nezachránil. PS: "Ak máš kľúče k tým dverám, s radosťou Ťa budem nasledovať…inak si budem unikať svojím vlastným spôsobom." (26.05.2009)

Naladěno jsem měla ihned, Hector Babenco si mě vodil jako marionetku a já se vůbec nevzpouzela.. Komorní drama dvou mužů ve vězeňské cele mě zaujalo na první dobrou a pánové byli skvostní, William Hurt v roli homosexuála fantastický a Raul Julia jako politický vězeň mu zdatně sekundoval.. Přátelství, pochopení, přesvědčení, no a samozřejmě filmy - to všechno jsou i pro mě osobní záležitosti.. (09.02.2022)

Klaustrofobická dvojhodinová záležitosť, odohrávajúca sa takmer celá na pár metroch štvorcových. Sledujeme príbeh v príbehu, z ktorého je ten jeden rozprávaný prerozprávaným filmom. Ten je zámerne pateticky a neprirodzene zahratý, akoby predznamenal nasledujúce udalosti v "skutočnosti". Z tohoto hľadiska nie je od veci si uvedomiť, že aj my sledujeme fikciu, s ktorou sa ako filmom reálne ztotožňujeme. Zásadný zvrat v polovici som absolútne nečakal, oba príbehy sa tak melodramaticky pretnú a nám začne dochádzať, ako film asi skončí a že budeme dojatí. Z nejakého dôvodu ak narazím na brazílsky film, tak sa odohráva vo väzení, alebo je s ním aspoň spätý. Filmu dominuje William Hurt, nebudem znova chváliť jeho herecké umenie, mňa zaujalo na jeho postave to, že nikdy presne nevieme, v akom rozpoložení sa nachádza, čo kedy cíti a v akých momentoch prichádza v jeho vnútri k zmenám postojov a citov. 90%. (23.09.2014)