Režie:
Hector BabencoScénář:
Leonard SchraderHrají:
William Hurt, Raul Julia, Sônia Braga, José Lewgoy, Milton Gonçalves, Luiz Serra, Wilson Grey, Fernando Torres, Sergio Kato, Antônio Petrin, Miguel FalabellaObsahy(1)
Ač se tento legendární film odehrává celý za zdmi věznice, zároveň příkře vybočuje z linie tradičních „vězeňských" snímků. Malá cela v kterémsi jihoamerickém vězení se stala výsostným dramatickým prostorem, v němž rozehrává vzrušující a jímavý příběh dvojice naprosto odlišných mužů. Homosexuál Molina je v cele po mnoha letech jako doma. „Cizinec“ Valentin se k němu dostává s vidinou mnohem kratší perspektivy: odhodlaný bojovník proti zdejší diktatuře nemá velkou naději na přežití. Muži udiveně nahlížejí do svých odlišných světů: Molina s obdivnou úzkostí sleduje Valentinův sebezničující boj o život a revolucionář se zase zvolna noří do vysněného, romanticky únikového příběhu, který mu gay přehrává, a poznává tak možnost fantazijního úniku za vězeňské mříže. Exkurze do cizího života oba obohatí o novou zkušenost... Hector Babenco zvládá omezený prostor cely s režijní bravurou opravdového mistra. Kontrast mezi reálným a vysněným světem dodává snímku zvláštní napětí, podpořené strhujícími hereckými výkony. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (66)
Prazvláštní film, který má přese všechno děj, jenž je zajímavý a rozhodně vás dovede uhranout. I když je to vlastně jedno velká bouda, tak díky Williamovi Hurtovi to parádně funguje až do konce, a to jak ve chvíli, kdy je vyprávěn příběh, tak i ve chvíli, kdy se odehrává skutečné dění. Podivný film, ale podivně krásný. ()
8/10 Koncert dvou herců za zdmi věznice. Z prostředí hnusné cely se dostaneme jenom ve chvílích vzpomínek a závěrečné katarzi. No a samozřejmě ve fantasijním prostředí vyprávěných filmů. Při politickém zabarvení nejde nevzpomenout na výborný český seriál Přítelkyně z domu smutku, kde se věci dějí tak trochu z jiného pohledu. Jenom mi to jejich intermezzo přišlo až moc idealistické začínaje velikostí cely, přísunem jídla a konče pohodovou atmosférou klábosení. Tu "buznu" jsem opravdu Hurtovi sežral i s navijákem, ostatně stejně jako ostatní mužské postavy. Asi jsem ve většinovém publiku divný, ale matka Bragová mi podobně jako její dcera přijde dost o ničem a samotné minifilmy svými pseudonáměty jakoby předznamenávaly Simandlovu tvorbu v bramborárně porevolučního Československa. ()
Komorná psychologická dráma hraničiaca s politickým thrillerom, ktorá necháva postavy v predstavách a spomienkach na staré filmy (alebo skôr jeden film...) snívať a mne ako divákovi pripomína, že na to tu filmy vlastne sú. Aby sa človek mohol nechať unášať na vlnách príbehov, ktoré dopĺňajú nedostatok happyendov do života. A to nie je žiadny spoiler, naopak, pochopia len ľudia, ktorí Kiss of the Spider Woman videli. A to samozrejme až do konca, nie ako istý tunajší popisovač rozpočtov a tržieb. :) Veľmi silný zážitok. ()
V mladosti som si kládol za povinnosť dopozerať aj film, ktorý ma prakticky od začiatku nebavil, a to len preto, aby som mal morálne právo vysloviť kritiku na jeho adresu. Dnes už si viac vážim svoj čas, ako dodržiavanie nejakých vymyslených pravidiel. A tak som sledovanie Bozku pavúčej ženy asi po pol hodine prerušil a nehodlám v ňom pokračovať. Je to film pre inú cieľovú skupinu a jej príslušníci ho môžu sledovať aj opakovane. ()
Väzenská cela, dve rozličné osudy. Jeden silný jedinec, ktorý na konci zmäkne a jeden precitlivený homosexuál, z ktorého sa na konci stáva aspoň trošičku chlap. Tieto opozičné paralely, sa pomaličky, postupne počas celého filmu rozvíjajú do svojho prekvapivého konca. Majstrovský herecký koncert s vtieravou kamerou a aj napriek na dialógoch postavenej premise, s dramatickou atmosférou. ()
Reklama